6. Little fairy with curls

21. září 2013 v 14:37 | Nits |  Little Fairy With Curls
Hehe, tohle byl poslední dodatkový díl, já se jdu vrhnout na psaní sedmého. :3



"Bože, beztak jsou zase špagety, tady aby si člověk razil cestu loktama na pitomej oběd."
"Nebuď nevrlá," šťouchla jsem Maddie do ramene.
"Já nejsem nevrlá, ale pořád na mě někdo šlape, kope do mě a já nevím, co všechno," zasupěla a zle se podívala na nějakého malého kluka, který do ní vrazil.
"Jediné, co by ti mělo vadit je, že nezbyde karamelový puding na tvoji nejlepší kamarádku," usmála jsem se na ni a prsty jí roztáhla koutky do podobného úsměvu. Zůstala na mě zírat jako kdyby byla buldog a chystala se mě každou chvíli sníst.
Řada před námi se krátila, a když už jsem se natahovala pro plastový tác, došla nějaká blondýnka a odešla si s karamelovým pudingem. Drzá holka. Tak tak jsem stihla zastavit Maddie, aby po ní neskočila. Musela jsem jí složitě vysvětlovat, že to opravdu přežiju a že mě netrápí kus sladké hmoty, ani kvůli tomu, že je to moje nejoblíbenější příchuť.
"Špagety, to říkám," utrousila koutkem úst Madison a naběračkou vyšmejdila nerezovou nádobu s těstovinami. Ještě štěstí, že jsem mohla nerušeně naskládat listy zeleného salátu a spoustu zeleniny na svůj talíř. Nestihla jsem ani popadnout vidličku a Maddie si to razila přímo středem hloučku lidí k našemu stolu. Tak tak jsem ji dohnala, položila tác na stůl a vzala ji za rameno.
"Co to s tebou je? Chováš se nějak naštvaně," zastrčila jsem si vlasy za ucho.
"Promiň, já nechtěla," zatvářila se, jako by jí to teprve teď došlo. "Ale nakráčí si nějakej frajírek, jde s tebou do školy místo mě, suveréně dojde do naší třídy a pak si -... Hele, my o vlku a vlk..." protočila oči a v afektu sedla na lavičku u stolu.
"Estelle! Ahoj, já jsem... Viděl jsem, jak ti ta holka vzala puding, tak jsem jen..." Nervózně se rukou poškrábal na zátylku a zpoza zad vyndal kelímek s karamelem. Vyvalila jsem oči a trochu překvapeně dezert přijala.
"Díky, to je moc milé! Jak jsi... Jak víš, že mám ráda zrovna tenhle?" položila jsem ho vedle salátu (ne, nedošlo mi, jak skvěle to bude chutnat) a věnovala mu jeden plachý úsměv.
"Intuice," oplatil mi úsměv. "Ještě musím k učitelům a pak má být nějaký nábor, tak,..." mávl palcem někam za sebe. "Se měj hezky," mrkl a ztratil se někde v davu.
"Pozveš ho k nám ke stolu a rozstříhám ti všechny šaty," sykla Maddie a strhla mě k sobě. Zle jsem se na ni podívala.
"Je tu nový a nikoho tu nezná!"
"Nemyslím si, že bude problém si s těma prachama najít kamarády."
"Jsi zlá!"
"Nejsem zlá, mluvím pravdu," zafilozofovala a vidličkou, na které byly namotané špagety, zamávala ve vzduchu. Jemně jsem jí ruku sklonila nad talíř a přehnaně se usmála. Párkrát jsem nabodla nějaké rajče s okurkou, občas jej i snědla, ale nepřestávaly mě hlodat pocity viny. Je tu úplně nový, jak ve škole tak ve městě, neměla bych ho tu provést nebo mu něco ukázat nebo co já vím?


Během hodiny kreslení jsem tak nějak nemohla přijít na nic jiného. Měli jsme malovat, jak se cítíme. Jaká emoce cloumá naším tělem a jaký pocit nám přestírá myšlení. Ani nevím, co to na tom obrázku má být... Spoustu barev, nějaké cizí tváře, bez jména, bez povahy.
Prázdno?
Prázdné štěstí. Bože, jde to vůbec? Že já nešla na tvůrčí psaní.
Při vycházení z dveří jsem skoro narazila do Maddie.
"Jsi jak tornádo, nemůžeš se aspoň točit nějak mírumilovně?" pokárala jsem ji a upravila si desky, doteď svírající pod paží.
"Eres horrible, me gustaría que tiró a la basura," vyžblekotala a usmála se.
"He?" bylo jediné, co jsem jí na to řekla.
Protočila oči.
"Že se ti omlouvám, ale že tě mám pořád ráda," objala mě a nebýt mého pohotového strčení tašky mezi nás, asi by mě i udusila.
"No, vlastně," ozvalo se vedle nás odkašlání. "Řekla jsi jí, že je strašná a vypadá opile." Obě jsme se naráz otočily a hleděly na Sebastiana, jak zadržuje smích. Nevydržela jsem to a začala se spolu s ním strašně smát, zatímco Maddie vypadala, že každou chvíli praskne. Utírala jsem si uslzené oči a bokem žduchla do Maddie. Nafoukla jsem tváře, abych jí naznačila, že přesně takhle vypadá.
Vyfoukla přebytečný vzduch a strašně chytře se podívala na našeho vyrušitele.
"Jak to vůbec víš? Pokud mě můj rozum neklame, což určitě neklame, byla tohle tvoje první hodina španělštiny," probodávala ho pohledem a zatvářila se celkem vítězoslavně.
Pokrčil rameny a nasadil další ze své série úsměvů.
"Táta mě nutil učit se jazyky už jako malýho, takže jsem tak nějak neměl na výběr a jiná zájmová aktivita, která by mě bavila, tu není. Ledaže bys mě chtěla vidět hrát Romea v legínách," zašklebil se a celkem smířlivě se na Maddie usmál. Ta na něj vrhla jakýsi ošklivý škleb a táhla mě ven ze školy. Stačila jsem se jen otočit a Sebastianovi mávnout.
"Co se děje? Vždyť je na tebe milý," culila jsem se na Maddie a spravovala si popruh tašky.
"Já nevím, něco mi na něm smrdí," svraštila obočí.
"Náhodou voní celkem hezky," pronesla jsem naprosto vážně a vysloužila si pohled 'už na mě nikdy nemluv'.
"Nepodniknem něco? Nechce se mi nudit u laptopu," navrhla Madison, když jsme se blížily k domu.
"Ráda bych, ale měla bych se podívat na angličtinu a pomoct Louisovi, víš, že Harry na tohle moc není. Mimoto, myslím, že včera večer měli chvilek pro sebe ažaž," protočila jsem oči, i když vím, jak to táta nesnáší.
Maddie se zakuckala.
"Počkej, tys je slyšela-?"
"Ne!" zhrozila jsem se. "Ale asi jsem na večeři usnula, tak si to dokážu představit," mírně jsem zrudla, zatímco se Maddie smála z plných plic.
"Jsi strašně uťáplá," vesele se zašklebila a přátelsky mě objala kolem krku.
"Nejsem uťáplá," protestovala jsem, i když mi na tváři pohrával lehký úšklebek. "Jdi se učit španělštinu," neodpustila jsem si poslední poznámku a teď jsem se na oplátku smála já jí. Přimhouřila oči a vyplázla na mě jazyk. Doskákala ke svému domu a zmizela někde uvnitř.

S lehkým úsměvem a veselou náladou jsem za sebou zabouchla dveře.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama