Honey

21. září 2013 v 14:17 | Nits |  One Direction
Hi thereeee!
Asi se zdá, že píšu povídky rychlostí blesku, ale to fakt ne, páč tohle jsem jen dala na blog, je to staré už...
...dlouho.
Kdo mě zná z Lovebites, zná i tuhle povídku.
Je sladká. Jako med, hehe.


Mladý muž sundal sluchátka z uší a shodil z hlavy kapuci. Dnes bylo venku neobvykle škaredě, což mu na náladě moc nepřidávalo. Pod svým tmavě zeleným péřovým kabátem schovával černý laptop. Zrovna dnes si zapomněl vzít tašku.
Otevřel dveře kavárny, přišel až k výdejnímu pultu a zálibně si prohlížel chutné zákusky za sklem.
"Jako obvykle?" usmála se na něj dívka, která tu pracovala pod rukou svého otce, začínajíc krájet zrovna dokončený medový dort.
"Oh, dobrý den. Ano, prosím, a jedno latté." Zasvítily mu oči a z kapsy vytáhl koženou peněženku. Na porcelánový talířek hodil bankovku a objednávku si od slečny převzal s tichým "Děkuju."
Ve snaze udržet pod paží notebook a zároveň nevyklopit medovník s kávou se přesunul do rohu místnosti, pohodlně se usazujíc na pohovku krémové barvy. Zákusek a šálek položil na stolek, odložil si kabát a rozevřel laptop. Z jakési vnitřní kapsy vytáhl brýle s černými obroučkami a posadil si je na nos. Vyhrnul si rukávy vínové mikiny. Každý náhodný divák by řekl, že jediné, co z něj šlo vidět, byl odraz ve sklíčkách brýlí. Něco sepisoval a všem bylo úplně jedno co.
Otevřely se zadní dveře kavárny. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, náš mladík s nizkotučným lattém také ne, kdyby tak však učinil, nejspíš by mu zaskočilo; nebo by mu přinejlepším vyklouzla vysoká sklenice ze štíhlých prstů.
Totiž... Z těch dveří, vedoucí k toaletám, právě vyšel jistý muž. Neoplýval nějakou převratnou krásou, ovšem to sebevědomí, z něj přímo pryštící, kolem jeho osoby tvořil obrovský závoj té nádhery. Jako kdyby z jeho oříškových vlasů padal zlatý déšť, nebo aspoň ta zlatá záře. Prsty se ujistil, že mu načesaná vlnka drží tam, kde by měla, načež mohl spokojeně spustit ruku zpět k pasu. Jeho svaly věznila riflová bunda. Nebyly to takové ty přehnané svaly, téměř ošklivé, byly takové... Zdravé a...
Krásné. On byl totiž svým způsobem doopravdy neobyčejně krásný. Čokoládovýma očima shlížel na svět a ač se snažil aby jeho výraz byl tvrdý, právě tahle hloubka a sametová jemnost prozrazovala, že bad boy je jen maska, za kterou schovává city. Vydal se ke svému místu a až teprve pár kroků od konferenčího stolku si uvědomil, že něco není v pořádku.
Místo svého vysezeného důlku tam našel sedět nějakého drzého kluka s až příliš velkými brýlemi na nose, poloplným lattém na stolku, medovníkem, kterého se sotva dotkl a jen prostě zaujatě koukal do obrazovky notebooku.
Liam, tak se ten krásný jmenoval, se nejprve chtěl začít vztekat a pěkně si to s ním jít vyřídit, ale když spatřil ty perfektně vykrojené rty do něžného srdíčka, drobný nos, který co chvíli krčil, oči, ve kterých se odrážel jakýsi hustě popsaný wordový dokument, ale za ním se zrcadlilo to nejrozlehlejší moře, jaké kdy viděl... Zatočila se mu hlava a on se musel nenápadně chytnout pultu, aby neupadl. Nevěděl, kde mu stojí hlava, kdo je, vnímal jen to, jak mu učaroval.
Když se trochu, jak on s oblibou říkal, dal do kupy, poupravil si límeček jeansky a houpavým krokem přišel až k tomu, jež mu zasedl místo. Lehce si odkašlal a sklopil řasy. Věděl, že takhle bude vypadat neodolatelně, jen si nechtěl přisvědčit, že to má natrénované od zrcadla.
"Ahoj, potře...," nadechl se modrooký a zvedl hlavu. Podíval se na husté řasy, ostré, ale přesto něžné lícní kosti a vykulil oči. Liamovi připadal jako jeden z plyšových medvídků, které ve slabé chvilce naházel do pytle s nápisem 'Na vyhození'. "...buješ něco?" vydechl a pokrčil se v ramenech. Upřímně mu bylo celkem jedno jak vypadá, jen se chtěl chvilku, ještě chviličku dívat do těch nejhezčích očí, jaké kdy spatřil.
"Já jen... No... Zasedl jsi mi místo," zasmál se tiše Liam a poškrábal se na zátylku. Nevidět mu do duše, na které má už několik prohřešků, myslí si snad i on sám, že je roztomilý, malý, neškodný kluk.
"Ježiši, to jsem, já jsem, promiň!" blekotal a oháněl se jako splašené tornádo po svém kabátě.
"Ne!" vztyčil před něj Liam dlaň a tím ho donutil umlknout a přestat se hýbat. Rychle s dlaní cukl zpět. "Chci říct, že to je v pořádku, jen jsem..." zase ta pauza, kdy neví, co má říct. Nejhorší bylo, že si nic nepřipravoval, protože tohle se mu normálně nestávalo.
"Jen jsi?" dychtivě k němu ten s brýlemi zvedl zrak a mělce dýchal. V Liamově hlavě probíhal boj na rozlehlém poli. Měl ho pozvat hned nebo měl počkat? Zaútočit nebo vyčkávat? Byl v tom domotaný, zacukaný, svázáný, nevěděl, necítil, nechtěl, zapomněl a úplně ztrácel svoji nechvalnou pověst toho, který všechny sbalí. Záchranou se mu stal právě ten -jen lehce nakouslý- medovník.
"Taková rada," naklonil se k němu a odolával pokušení mu stisknout ušní lalůček. "Příště si vem tiramisu," mlsně se olízl "ten medovník stojí za nic." Nový přítel se na něj usmál a odvětil:
"To je dobrý, já to mám rád, chodím sem často a ještě jsem si nic jinýho nedal," odhalil, jen na setinku, dvě řady zářivých zubů a Liam měl co dělat, aby se přirozeně neskácel na zem. Tenhle medovníkový kluk musel mít na sobě vyplácanou lahvičku nějakého drahého kouzla, protože to nebylo možné, aby se jinak lhostejnému Liamovi takhle zatemnil mozek. "Víš,..." pokračoval ten s notebookem a nervózně si poposedl. "Jestli ti tu vážně vadím, já klidně odejdu, v pohodě mi to řekni, mimochodem, jsem Louis a už jsem ti říkal, že mi tohle latté vážně chutná? Je nejlepší ve městě, teda myslím, protože já byl jen v pár kavárnách tady, ale zase v téhle maj super medovník, ty ho vlastně moc nemusíš, to nevadí, tiramisu tu mají určitě taky bezva, ale teď mě napadá, že si připadám fakt hloupě, že jsem ti řekl jméno jen mezi řečí, takže jsem Tomlinson, teda Louis, Tomlinson je moje příjmení, ale to asi chápeš, píšu tady do školních..."
Liam jen vnímal, že ten roztomilý modrooký klučina tu cosi blábolí a vesele se usmívá. Jediné, co pochytil, bylo to, že se jmenuje Louis a má rád latté, taky říkal cosi o mikině a novinové redakci.
Třeba.
Byl sladký a už teď měl parádně prořízlou pusu. A to se ještě pořádně neznali.
"To je fascinující," horlivě přikývl Liam když si uvědomil, že Louis už chvilku nemluví a lačně vyčkává na odpověď. Přitakání hnědovláska uklidnilo a nadechl se k dalšímu monologu.
"Zadrž!" zasmál se Liam a dlaněmi se opřel o stůl. Louis bezděky očima zabloudil k Liamově tričku a když se jeho majitel pohl tak, že se pod ním svaly zavlnily, nepatřičně polkl. Liam si toho dobře všiml, jen dělal, že o tom neměl ani potuchy. "Já chtěl jen... Víš, když už jsme si takhle prohodili místa," naklonil hlavu a do svého dvěstawatového úsměvu přidal pár něžnosti navíc. "Nechtěl by sis vypít něco málo i u mě? Chci říct, já samozřejmě vím, kdo jsi, školní časopis čtu, určitě jsem tě viděl za okny redakce..." Lhal jako když tiskne, Louise maximálně párkrát potkal na chodbě, ale jako kdyby viděl vzduch, takže se to nepočítá. Až teď, když viděl jeho rty, jak...
Dobře, to stačí, jestli si hodně rychle někoho nedotáhne do postele, zkolabuje tu. Horší bylo obměkčit Louise. Vypadal jako takový ten správňácký, co bude v devět doma i kdyby nevímco padalo a vždycky na Vánoční pohled připíše 'Mami, jsi nejmilovanější žena v mém životě.'
"Platí," mrkl Louis. Nebyl hloupý, dobře věděl, že Liam tohle nečekal. "Ale jen pod podmínkou, že půjdem ke mně," přívětivě se usmál, sebral svých pár švestek, dezert nechal dezertem, vysrkl zbytek kávy, v čemž měl jistou praxi - dost často nestíhal, a razil si to ven z kavárny do toho psího počasí. Liam za ním zůstal nevěřícně koukat. Tak to půjde líp, než se odvážil očekávat. S vítězoslavným úsměvem na tváři se vydal za právě poznaným přítelem. Nevěděl jak je to daleko ani na kterou stranou půjdou, důležité je, že mezitím, co Louis se jistě postará o celý rozhovor, on si ho může v klidu prohlížet.
Nemýlil se. Měl pravdu, zase. Šli chvíli, možná ani ne deset minut a celou dobu mluvil jen Louis. Liam se občas zasmál, občas přikývl a dokonce i začal vnímat. Neměl to dělat, k Louisově domu došli za obrovského záchvatu smíchu. Tekly jim slzy a oni do sebe naráželi jako by byli opilí. Louis se tak tak trefil do klíčové dírky, odemkl dveře, gentlemansky Liama pozval dovnitř a zhluboka se nadechl.
"Tak fajn," otřel si slzy a zkoncentroval se. "Já skočím do kuchyně a... Dáš si kafe nebo černý čaj?"
"Černej bude stačit," usmál se na něj Liam a jeho ruka sama od sebe zabloudila k Louisově tváři. Měl tam sotva párdenní strniště. Pohladil ho a okouzleně se díval do jeho očí. Louis mu rozechvěle pohled oplácel. Cítil, jak se mu klepou kolena a jak se mu v břiše rozlévá příjemné teplo. Jako když vypijete víno, sladký pocit vám protéká hrdlem a v břiše se usadí štiplavý, ale přesto příjemný.
"Dobře," vydechl a mátožně se obrátil. Nepřítomně napochodoval do kuchyně a Liam nemohl odolat. Jeho zadek byl vážně k nakousnutí. Jen si sáhnout, pohladit, plácnout, pře... Musel sám sebe zarazit, poslední dobou si připadal jako hovado.
Uslyšel cinkání z míst kde tušil kuchyň a uvolněně se začal rohlížet okolo. Bylo tu spoustu levných hloupostí z blešího trhu, které byly naprosto k ničemu, jen se na ně chytal prach, ale Louis byl zjevně takový ten typ, co je musel mít.
Narazil na stojan s CDčky. Liam měl hudbu rád. Dobrou hudbu. Potíž byla v tom, že nikdo v jeho bližším okolí neměl stejný ideál muziky jako on.
Chtěl to zkusit tady, třeba ho to překvapí.
"Louisi?" zavolal do kuchyně. Přecejen nechtěl být nezdvořilý.
"Ano?"
"Můžu ti pustit rádio?" začal si kousat nehet. Je tu poprvé a hned takhle...
"Posluž si," zazněla odpověď doprovázená boucháním šuplat. Liam se nenechal dvakrát pobízet, otočil šedavým kolečkem na věži a trošku poodstoupil od repráků.
If I was your boyfriend, I'd never let you go, I can tak-...
"Liame? V pohodě?" ozval se Louis trochu rozpačitě z kuchyně. Už se chystal vyjít s připravenou kávou (i Liamovým čajem) do obývacího pokoje, kde postával vyděšený, k smrti polekaný Liam.
"Prosím, řekni mi, že si děláš prdel," jen zoufale zavolal. Louis i s nakrčeným obočím došel za Liamem a když slyšel, co se řine z rádia, vykulil oči, tác položil na stůl a utíkal rádio vypnout. Zmáčkl zlačítko OFF a nervózně se potichu uchechtl. "Takže?" Liam se na něj podíval jako na úplného exota, ale bylo dobře vidět, že mu pocukávají koutky.
"To fakt nebylo moje, to tady ségra..."
"Jasně, ségra, chápu, už nic neříkej." Liam se naplno rozesmál. Snažil se sám sebe zklidnit, ale neustále mu bránicí škubala další a další salva smíchu.
"Ty mi nevěříš, že?" přimhouřenýma očima se na něj koukl Louis. Byl poněkud nižší než kamarád, takže to vypadalo lehce komicky.
"Ani trochu," mohutně přikývl Liam a krátce se znovu zasmál. Louis už nic neříkal, věděl, že by to nemělo cenu. Místo toho jen navolil přehrávání cédéčka v čísle dva.
"To snad ne!" zalapal po dechu Liam a s otevřenými ústy se podíval na Louise. Ten se jen chabě usmál. "Ty posloucháš Imagine Dragons? Ježiši, já je miluju, tohle je..." Zmlkl a jen se pohyboval do rytmu. Přivřel oči a prostě lehce kroutil boky, občas se posunul o pár kroků.
Louis ho se zájmem sledoval. Tanec mu slušel. Lidé by řekli, že slušet můžou jen šaty nebo boty, ale Liamovi slušelo když tančil. Tančil po Louisově obýváku. A Louisovi se to moc líbilo. Přistoupil kousek, kousíček od Liama a čekal. Vzduchem se nesly poslední tóny písně, utichající zpěvákův hlas, hudba jim proudila kolem uší, laskala jejich srdce a kolem nich dotvářela jakousi zvláštní světle modrou bublinu, do které se nikdo nedostal. Žádné zvuky aut, ani jemné burácení hromu, dokonce se jim k nosu nedostala ani jemná vůně černého čaje... Byli jen oni dva. Oni dva, jejich společná oblíbená skupina a mokré oblečení.
Venku opravdu pršelo.
Liam pomalu otevřel oči. První, co uviděl, byla nebesky modrá očka, která k němu vzhlížela. Jakoby v pozadí ten malý nos a rty, které měl neskutečnou chuť políbit. Louis cítil to stejné. Nebál se, nestyděl se, bylo mu jedno, že s nikým ještě nikdy nebyl, že sex s někým, koho právě potkal, není jeho parketa, prostě to chtěl udělat. Nějakým způsobem věděl, že to nebude známost na jedno přespání a následné zapomenutí.
Ale potom nechal všechny tyhle myšlenky plynout pryč. Volně se vznášely kolem jejich hlav a oni si připadali, jako by se taky vznášeli. Chlapec s čokoládovými duhovkami byl taky ten, který udělal první krok. Bez myšlenek, které definitivně nahradily emoce. Levou rukou chytil Louise za bradu a sklonil se. Ani ho nenapadlo, že to je poprvé, co ochutnává tyhle vzdušné rty.
Víte, bylo to jako když jíte sladkou pusinku, jako zákusek. Liam si ani neuvědomil, že název dezertu vzhledem k téhle situaci je poněkud úsměvný. Takové vzdušné to bylo. Jako kdybyste zabořily rty do jemné pěny a pocítili její lahodnou ale lehkou chuť. Takhle nějak vnímal Liam líbání s Louisem.
Líbal několik rtů, zapletl se s několika jazyky. Ale oproti tomuhle všechny jeho předchozí polibky, ať už s dívkou nebo chlapcem, ať už profesionální nebo ty první, byly neskutečně prázdné.
Později, když se Liam svěřoval svému deníku (nebyl to deníček, byl to deník, chlapský zápisník!), taky sám nechápal, jak by to vysvětlil někomu, kdo to nezažil, ale...
Jistě, v těch polibcích sem tam láska byla, občas i vášeň, ale byly prázdné. Doslova. Jako když padáte do nějaké díry, nebo když jedete na dlouhé skluzavce a cítíte jen lehký proud vody, obklopuje vás jen vzduch a vy pořád nemáte to, co by vás obklopilo ze všech stran.
Louis byl právě ten bazén, Liam se potápěl, rád se potápěl, a co víc, ta krásná, čistá modř mu připomínala Louisovy oči. Nechtěl se jen tak vzdát těch chladivých polibků, které z něj částečně shazovaly to horko, které mu hltalo tělo, když byl v takhle těsné přítomnosti Louise, a zároveň ho naplňovaly jakýmsi teplem (ano, ať už to zní sebeabsurdněji), které ho chránilo před vnějším světem. Tím světem za světle modrou koulí.
Začal Louisovi rozepínat mikinu. Svlékl mu ji ze svalnatých paží, aniž by přerušil polibky. Když ji, ještě stále trošku promáčenou, přehodil přes opěradlo křesla, odtáhl se, i když nechtěl. Jen se chtěl ještě podívat do těch hlubokých přemýšlivých očí; snad aby dokázal, že nemyslí jen na sex.
On si teda dříve myslel, že právě jeho mozek obalil pouze sex, ale jak tak sledoval sám sebe, naznal, že se buď mýlil nebo mu Louis zamotal hlavu.
A Liam se nikdy nemýlil.
"Jsem první, viď?" pronesl po té nekočně dlouhé pauze a uchopil jeho tvář do dlaní. Nechtěl znít nějak výsměšně, vlastně vyzněl velmi něžně a jemně. Louis přitakal. Jemně se mu začervenala líčka a on sklopil pohled. Liam se sám pro sebe usmál a políbil ho na krk. Uviděl, že Louis zvedl hlavu a přivřel víčka. Vtiskl mu pár lehounkých polibků na krk, snad dva či tři, a mezi rty na chvíli sevřel Louisův ušní lalůček. Bylo krásné vidět, jak se jemně ošívá. Ale byl si skoro jistý, že je mu to příjemné. Pohrával si s vnější lasturou jeho ucha, sem tam přejel jazykem, občas se otřel zuby. Bavilo ho to. Bavilo je to oba. Liam zároveň s tímhle lehkým hraním hojně vdechoval Louisovu vůni. Voněl po kávě a možná lehce jako vanilka. Nebo opalovací krém? A chutnal...
Vtiskl Louisovi krátký, ale citlivý polibek.
"Chutnáš jako med," pošeptal mu a skoro zamilovaně, sám se bál si to přiznat, se na něj koukl. Louis se jen usmál. Byl děsně roztomilý.
Roztomilý?
Liam se divil, že takové slovo vůbec zná. Bylo na něj sladké, bylo něžné a snad perfektně k Louisovi sedělo. Přitáhl ho k sobě, jako by ho nikomu nechtěl dát. Majetnicky a ochranitelsky. Louis si taky připadal v bezpečí. Skoro jako kdyby byl v náruči staršího bratra, jen s tím rozdílem, že Liam nebyl bratr ani zdaleka, protože...
Věděl, že se vážně doopravdy zamotává a vážně doopravdy si připadal jako blbec, že tady stojí s někým, koho zná sotva hodinu, ale nemohl si pomoct. I na Liama to bylo dost romantické a to nebyla jeho parketa.
Stejně tu má koberec, pomyslel si Liam. Připadal si sám sobě děsně vtipný.
Nechme ho při tom.
Svlékl Louisovo tričko a spolu s ním i to své. Objal ho pažemi kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Hladil ho po temeni a nechal jeho hlavu, aby se mu vklínila mezi klíční kost a rameno. Tiskl ho k sobě ani ne tolik silně, jako spíš majetnicky a láskyplně.
Louisovi to vůbec nevadilo. Tahle zamilovanost, jak se tomu říká, pro něj byla udivující, o to víc, že ji neuměl popsat. Nešlo to. Prázdno. Nic. Jen pocity a city. I přes své IQ to neuměl vysvětlit ani on. Nedošlo mu, že zamilovanost nevysvětlíte. Tomu, kdo ji nikdy nezažil to neobjasníte a tomu, kdo ví, o čem mluvíte, to objasňovat nemusíte.
Přešel s Louisem až ke gauči, který neměl zadní opěradlo, takže to vlastně byla lenoška, a jemně ho na něj položil. Louis se nechal vést, jako by se měl nechat ukolébat, jen s tím rozdílem, že mu tělem vířila spousta adrenalinu, takže spánek byl to poslední, na co měl pomyšlení. Liam vsunul dlaň mezi jejich nažhavená těla a rozepl Louisovy kalhoty. Ten otevřel ústa a lehoučce, potichu zasténal.
Liam ho umlčel tím, že znovu přiložil své rty na ty jeho hebké a krémové. Stáhl z něj kalhoty a pusinkoval mu celý krk. Louis si jen vpletl své prsty do Liamových vlasů a něžně ho v nich vískal. Nechal zavřené oči a celou starost přenechal na příteli. Ten pomalu rozepnul své rifle a odhodil je na zem. Odpojil se od Louise a ten se trochu nespokojeně zamračil. Liam ho políbil na vrásku mezi obočím a šťouchl svým nosem do toho jeho. Louis se zachichotal a Liam se musel zamilovaně pousmát.
"Jsi tak strašně krásný," šeptal mu a okouzleně sledoval jeho tělo. Nebyl to takový ten dravý pohled, snad jako by chtěl někoho ulovit nebo jen přetáhnout, prostě a jednoduše se zamiloval, jen to nemohl říct, protože ten pocit dřív nezažil. Hladil dlaní Louisovu chloubu přes tenkou, vlhkou látku boxerek a nepřestával ho líbat. Dělalo mu strašně dobře to, že mohl dusit jeho vzdychy a věděl, že byly způsobeny jím a nikým jiným. Vnikl rukou do Louisova spodního prádla. Ten se jen mimoděčně prohl v páteři a na chvíli se odpojil od Liamových rtů, jen aby mohl zavzdychat. Hnědoočko si ho však hned polapil znovu k sobě a začal krouživými pohyby třít žalud jeho penisu. Poznal, a vlastně už i věděl, že je první, kdo takhle Louise uspokojuje a to mu ke štěstí stačilo. Obemknul celý penis svojí dlaní a začal po něm přejíždět odzvrchu dolů, zdola nahoru, odvrchu dolů... Louisovi se točila hlava a potichu bezmocně ryl nehty do pohovky. Špičkou jazyka oťukl tu Liamovu. Líbilo se mu to, začal poznávat a chtěl víc. Bylo v něm pořád to vzrušení, které ho ujišťovalo, že tímhle to nekončí. Liam ho nenechal vyvrcholit, ani mu k tomu nedal záminku, jen se přesunul k Louisově uchu a zašeptal:
"Určitě to můžu být já?" Přetočil ho na bříško.
"Nikdo jiný." Svlékl si své boxerky.
"Budu opatrný." Položil si ruce vedle Louisovi hlavy. Zasunul pomalu a plynule. Vlastně jen vsunul úplnou špičku a nechal chvíli Louise aby si zvykl. Věděl, jak je to nepříjemné a nejraději by si nafackoval za to, jak neohleduplný dříve byl. Nechtěl na to teď myslet. Byl jen on, Louis, jeho krásné oči, jejich těla, pot, láska, polibky, hudba. Nic jiného. Zkoušel vsouvat svůj penis hlouběji do Louise. Dařilo se, ten jen občas hluboce oddechl a sem tam zatnul zuby. Liamovi se podařilo dostat se do Louise celý. Nalehl kousek nad jeho záda.
"Věřím ti," úplně potichu, skoro neslyšně, zašeptal Louis. Liam věděl, že byl vyčerpaný. Ale taky stoprocentně věděl, že to každu chvíli přejde. Vysunul se nad Louise a přirazil do něj. Jejich těla do sebe narazila v prvním milostném záchvatu. Louis otevřel ústa. Připomínal tolik a tolik němých výkřiků, které Liam tolikrát viděl...
Přirazil znovu, trochu rychleji. Pamatoval si, jak neměl rád ty, do kterých přirážel o tolik surověji.
Vstupoval do Louise rychle, svižně, vášnivě, ale opatrně. To poslední co chtěl bylo to, že by snad Louisovi ublížil. Viděl před sebou ta nechutná těla, svinutá v potu, jak se vydýchávají.
Až teď mu došlo, že to všechno byla jen chabá náhrada. Že Louis je ten, se kterým chce být. Se kterým se chce milovat. Nevěděl co předtím dělá. Naivně si myslel, že zamilovanost přijde sama.
Ale ne. Sice přišla. Ale nebýt medového dortu a teplé kávy, nikdy by ji nenašel. Kdo ví? Možná by si našla jinou cestu. To se už ale nedozví.
Přirazil do Louise a uslyšel jeho hlasitý sten. Stačilo mu tak málo a jeho ruce úplně ochably, vnořil se do odpočívadla a zrychleně dýchal. Občas zalapal po dechu. Cítil, jak se mu prameny vlasů lepí na čelo.
Liam mu rozséval motýlí polibky po celých zádech a s mírným syknutím z Louise vyšel. Jen co se položil vedle něj, přitáhl si ho do náruče. Oba byli zpocení, zborcení a unavení. Nic se jim nechtělo, na nic neměli chuť. Byli zamazaní, ale to jim bylo úplně jedno. Ono se to časem utře.
Poslední, co Louis viděl byla Liamova hruď, prudce se zvedajíc. A taky by se vsadil, že ještě jednou uslyšel

"Chutnáš jako med."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 elliedreamer (Ell) elliedreamer (Ell) | 29. září 2013 v 11:36 | Reagovat

heh, omyl:D!
tahle povídka není sladká jako med!.. je ještě sladší..
umírám z toho, jak to je dokonalý !
Nits, tvoje povídky by měli zfilmovat ..

2 Dj Perush Dj Perush | 20. října 2013 v 17:04 | Reagovat

Geniální, skvělé, brilantní...
Já bych teda byla s tím filmováním opatrná - ve čtrnácti bys neměla točit porno :D neříkám, že bych se nekoukla, ale víš jak to myslím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama