Let's get dangerous

19. září 2013 v 20:27 | Nits |  One Direction
Jo, k tomu jsem prostě taky byla donucena, ne. Já nevím, proč to sem dávám. Larry, no. One Direction, no.
Hm.
Tak pardon. Přemýšlela jsem, že bych vás nazvala svými koťátky, ale na krajkové podprsenky Kayleigh to fakt nemá, takže já vám budu říkat možná tak "šmudlové" a konec.
Hm.
Tak jo, no. 18+?
Řekla čtrnáctka.


Muž s akvamarínovými duhovkami byl zrovna uprostřed zapáleného vyprávění o chystaném koncertu, když si všiml, že jeho trvalý společník pro dlouhé večery kouká kamsi do nitra kavárny.

"Harry?" oslovil jemně svého přítele a čekal, až zareaguje. Ten však jen hypnotizoval jedno místo kdesi vzadu, ukazováčkem si přejížděl po rtech a zjevně byl úplně mimo.

"Vnímáš?" Louis začal netrpělivě poklepávat nehty o dubový stůl. Pomalu mu šla pára od uší.

"Promiň, hm?" Harry se roztěkaně otočil a sladce se usmál. Louis si pomyslel, že nebýt jeho roztomilého úsměvu, už by na něj byl stokrát více naštvaný.

"Harry, zlatíčko," pohladil ho Louis po ruce. "Kampak se to díváš?" V tu chvíli kudrnáč zbledl. Roztřásla se mu brada a ohryzek mu poskočil.

"Já... to... nikam," zablekotal a hlasitě polkl. To Louisovi dodávalo pocit, že se něco děje. Něco, co by ho mělo zajímat. Dlaněmi se zapřel o stůl, pootočil se do prostoru malé kavárničky a hledal objekt Harryho zájmu. Nějaký postarší pár, studující chlapec, vysoký číšník, dlouhonohá blondýna... Vrátil se zrakem o kousek zpět a periferním viděním postřehl, že se Harrymu do tváře vrátila barva. Rubínově červená. Doslova. V tu chvíli se číšníkův pohled střetl s tím Louisovým.

Louis hleděl do ocelově šedých očí, jež rámovaly dlouhé řasy. Nad snědým čelem se mu kroutila vlnka v barvě havraních křídel. Měl na sobě tradičně bílou košili, černou vestu bez rukávů a stejnobarevné kalhoty, které mu obepínaly už tak dost pevný zadek.

Poskok - jak mu Louis začal říkat - se vydal k jejich stolu s hlavím úmyslem obsloužit je.

Možná.

Louis nevěřícně pozoroval, s jakou drzostí se ten číšník usmívá na Harryho a jak se Harrymu vrací zdravý odstín.

"Ještě něco?" zvonivým tónem se optal posel.

"Myslím, že to už bude všechno," laškovně se Harry nahnul dopředu. "Ale kdybych o něco prosil, určitě to bude sladký dezert."

"S třešničkou nahoře?" pozvedl číšník levé obočí a v očích mu zajiskřilo.

"Já radši polevy," ujistil ho kudrnáč a lehce se hryzl do rtu.

"K vašim službám, pane," vydechl ten číšník.

"No. Tak já myslím, že pro dnešek už máme dost," odkašlal si Louis a z pěněženky vytáhl bankovky. "Drobné si nechte," utrousil a pomalu se zvedal. Harry spolu s poskokem obrátili zrak k Lousovi, jako by si teprve teď uvědomili, že je tu taky.

"Jdeme," důrazně promluvil směrem ke svému společníkovi.

"Jasně," zamumlal Harry a začal své svalnaté paže soukat do rukávů kabátu.

"Rád jsem vás poznal," přes rameno prohodil Louis, když už sahal na kliku dveří. Čekal, až ho jeho přítel dožene, ale ten nikde. Louis se pobouřeně otočil a uviděl, jak bezeslova číšník kouká na Harryho. Jako by snad mluvili telepaticky nebo co.

"Harry!" pěnil potichu Louis. Volaný sebou trhl, naposledy se podíval po číšníkovi a pak vešel přidržovanými dveřmi do vlahé noci.

"Zlobíš se?" zašeptal Harry a sklonil hlavu. Louis neodpověděl. Místo toho mávl na taxikáře, který zastavil u kraje. Louis gentlemansky otevřel dveře svému příteli, počkal, až nasedne, a vtěsnal se na druhou polovinu sedadla.

"Mercury street, já vám řeknu," prohodil k taxikáři a ten se poslušně rozjel.

"Mer-? Ale tam přece nebydlíme… Nebo… Louisi?" zmateně se rozhlížel Harry. Jedou snad na návštěvu? Do nejopuštěnější čtvrti města? Bál se. Však ani ne toho, kam jedou, ale spíš toho, jak moc se Louis zlobí. Dobře věděl, jak při milostných hrátkách Louisova dominantnost stoupá do závratných výšek, kde se sráží s bolestí a uzavírá do roušky nekonečné slasti.
Už jen při té představě mu zacukalo v klíně a on se následkem toho neklidně zavrtěl. Bylo mu úzko, vlhko a strachoval se toho, že s ním Louis nemluví, tudíž musí být hodně naštvaný.

"Louisi," ohrnul Harry spodní ret, až mu zelené nefrity zazářily. Jmenovaný se chladně na přítele podíval a znovu pomalu odvrátil zrak. "Medvídku," dožadoval se Harry pozornosti a sápal se po Louisovi. Nic. Ani to s ním nehnulo. Harry na něj upřel svá rozšířená kukadla a dlaní mu zajel mezi stehna. Viděl, jak Louis nepatrně pohnul hlavou. Harry ho znal velmi dobře, a tudíž věděl, co každé jeho gesto znamená.

Teď jasně celým svým tělem dával najevo, že ho to vzrušuje. Harry ruku vsunul trošku výš, až se jemně otřel o jeho rozkrok. Velmi polichoceně sledoval jeho reakci. Louis se snažil, aby nic nebylo poznat, ale uniklo mu, že i při tom nepatrném pohybu hlavou mu vystoupla žíla na krku.

Harry se na chvíli stáhl. Jeho přítel znatelně vydechl. Už nemusel být dál pokoušen. Náhle však Harry zaútočil jako šelma. Nahnul se k Louisovi a mezi rty mu stiskl ušní lalůček. Nechal při tom otevřené oči, a tak teď vítězoslavně sledoval, jak Louis přivírá ty své.

"Už můžete zastavit," bezbarvým hlasem pronesl Louis, zvedl se a zabouchl za sebou dveře od auta. Harry zůstal sedět jako přimražený. Copak už Louise nedokáže ani vzrušit?

Dveře na jeho straně se otevřely. Neochotně se vysoukal ven a do plic natáhl večerní vzduch se slabou příměsí kouře.

"Jdeme," poručil Louis neutrálním hlasem, a když taxík dojel, vydal se přímo do hlubin jakéhosi černého koutu. Harry se váhavě vydal za ním. Vypadalo to tu jako opuštěný sklad nebo snad stará továrna. Z obou stran měl Harry cihlové, oprýskané zdi. Nalevo stál černý přeplněný kontejner, napravo pak ve zdi zela velká díra. Na první pohled se zdálo, jako by ho Louis zavedl do slepé uličky. Když však otevřel zdánlivě neviditelné dveře, Harry se zastavil. Nevěděl, jestli věřit nějakému zatuchlému místu, kde léta nikdo nebyl.

"Neboj se," bylo jediné, co mu na to Louis řekl. Snad to bylo ztemnělým, strašidelným koutem, snad to bylo tím, že Louisovi plně důvěřoval. Vstoupil dovnitř, udělal pár kroků a s trhnutím nadskočil. Těžké dveře se za ním zavřely a on byl nucen rychle stisknout víčka k sobě. Oslnila ho červená záře. Sice nebyla tolik pronikavá, dalo by se říct, že dokonce tlumená, ovšem po tmě venku mu ošklivě dráždila sítnici.

Když se po chvíli rozhodl oči otevřít, podlomila se mu kolena. Místo stropu byla obrovská zrcadlová plocha. Na jedné ze stěn byly podle velikosti seřazené bičíky, pouta a spoustu pomůcek, které snad v životě neviděl, natož aby je uměl používat. Po stranách stály bedny k prasknutí narvané rouškami, roubíky a stuhami. Harryho se zmocnila podivná úzkost.

"Lou, musíme odsud vypadnout, než někdo přijde," poplašeně se otočil a vykvikl. Louis za nimi zamkl. Byli tam sami. A Harrymu to pomalu začalo docházet.

"Louisi, ty…"

"Je to moje. Všechno. Vše, co vidíš, na co můžeš sáhnout. I ty jsi tady můj, Harry." Mladšímu chlapci přeběhl po tváři náznak strachu. "Vezmu si tě," tvrdě šeptal Louis mezi tím, co Harrymu sundával tričko. "A budu si dělat, co budu chtít." Spona od kudrnáčových kalhot zazvonila. "Rozumíš, Harry?" sykl mu do ucha a jedním trhnutím mu sundal boxerky.
"Ano," zakňučel a snažil se vymanit z jeho sevření.

"Pane!" poručil si Louis a přirazil Harryho na něco dřevěného. Ten se podivil. Na co právě narazil? Další z hrůzostrašných náčiní? Pootočil hlavu a vyděsil se. Za ním byla dvě dřevěná prkna stlučená do obrovského X. Na každém konci byl jeden kovový kroužek. Raději se nedomýšlet k čemu.

Harry odevzdaně zaklonil hlavu.

Spatřil sám sebe, vyděšeného a smířeného se svým trestem. Kousek od něj, tam u té zdi, stál Louis a zálibně prsty probíral nekonečně mnoho stuh.

Choval se k nim jako ke sbírce motýlů, pomyslel si suše Harry.

"Doufám, že víš, proč jsi tady," začal Louis a vylovil dlouhou nefritově zelenou stuhu.

"Ano," zašeptal pokorně Harry. Louis ve vteřině šlehl stuhou až pleskla o zem. "Pane," dodal.

"Správně," pochválil ho přítel a hebkým sametem ho pohladil po tváři. "Takže ti asi došlo," pokračoval, "že to, co jsi mi udělal je téměř neodpustitelné," káral ho a kus sametu provlékl dvěma kruhy na spodní části křivého kříže; složitým způsobem ho obmotal i kolem té vrchní. "A přímo do nebe volající," doplnil a prudce s ním smýkl ke kříži. Vzal jeho pravé zápěstí a uvázal ho nahoře. Totéž udělal i s tím druhým.

"Mám strach," zašeptal Harry a s přivřenými víčky naklonil hlavu na stranu. Očekával ránu. Přinejmenším výprask.
"Kdybys neměl, měl bych tě za hlupáka." Hlas jeho přítele ho však jen pohladil po tváři a on ucítil, jak se mu kolem kotníků uvazují podobné provazce. Něco jako políbení temnotou. "Otevři oči, chci na tebe vidět," zašeptal mu Louis. Harry bojácně rozevřel víčka. Cukal sebou, i když věděl, že to nemá cenu. "Dost!" rozeřval se Louis a Harry na svém stehně ucítil lehký, ale přesný švih. Přinutil se podívat dolů. Rákoska? Prosím? Opravdu na něj použil rákosku?
"Louisi," šeptl. Sám se divil, proč jeho protest měl nádech jisté... slasti.

"Chceš mi něco říct, Harry?" naklonil se k němu Louis a tenkou, pružnou rákoskou mu přejížděl po stehnech a přes podbřišek. Jeho rozkroku se téměř nedotýkal.

"Ne, pane," jemně vzdychl a nevědomky zaklonil hlavu.

"Naštval jsi mě," pokýval Louis hlavou, jako by si teprve teď uvědomil, co vlastně dělá. Harry doufal, že ho snad sundá, řekne mu, že to byl jen nějaký vtip a přivine ho na svou hruď.

Jako obvykle - nic takového se nestalo. Krví se mu prolíval adrenalin a jeho tělo obklopoval jemný třas. Nebyla mu ani tak zima, jen... cítil určitou dávku studu. A vzrušení. Nechápal proč.

"K-Kam jdeš?" zachroptil a lehce si odkašlal.

"Já jsem ten, kdo se ptá, Harry." Harryho zneklidňovalo, že pořád říká jeho jméno. Připadal si pak ještě víc jako bezmocný. A teď musel bezmocně koukat, jak si jeho přítel jde se zalíbením vybrat jinou pomůcku, kterou by ho slušně potýral. Přistoupil k přemalované zdi a chvíli se rozhlížel. Pak přesně sáhl do prostoru, který zalíval stín, a zvedl do vzduchu jakýsi podivný drobný bičík s několika kovovými pružnými provázky na konci. Harry chtěl vykřiknout. Chtěl se ho zeptat, co to sakra dělá. Místo toho však jen pevně semknul rty. Tohle nebude objetí na přivítanou.

"Proč jsi flirtoval s tím číšníkem, Harry?" přiblížil se k němu, zrak zabořený do svých dlaní, kde si pohrával s bičem.
"Neříkej pořád moje jméno," tiše se obořil Harry. Vzduchem to zasvištělo a mladík ucítil na svých tříslech několikanásobné štípnutí.

"Budu si říkat, co budu chtít, Harry," sykl Louis s přízvukem na partnerově jménu a hluboce mu hleděl do očí. Zrak sklonil a pásl se pohledem na velkém vytetovaném motýlovi. Najednou trhnul rukou a mladší z mužů na pravé bradavce ucítil lehké štípnutí. Přes rty se mu vydralo mučednické vzdychnutí a následně lehké zalapání po dechu. Louis sevřel jeho bradavku mezi přední zuby a jen malinko povystrčil špičku jazyka. Harry zaklonil hlavu. Teď byl nucen celý obraz pozorovat s očima navrch hlavy. "Na mě se dívej," výhružně ho Louis upozornil. Harry k němu okamžitě strhnul pohled. Snažil se neupozorňovat na svůj tepající rozkrok. "Vzrušuje tě to, viď, Harry?" zálibně si ho Louis prohlížel. Neskonale rád viděl, co svému příteli způsobuje.

"U... Mm..." vydal Harry neidentifikovatelný zvuk.

"Vzrušoval tě stejně i ten číšník v kavárně?" zajímalo ho. "Taky jsi ho chtěl přehnout přes stůl a ošukat ho stejně, jako to dělám já tobě?" šeptal Harrymu do ucha a a bičíkem mu jezdil po těle. Harry mělce dýchal. Bál se vůbec pohnout. "Odpověz!" štěkl Louis a napřáhl se.

"Ne," tlumeně vykřikl Harry a stiskl oči. Nevěděl, jestli odpovídal na otázku, nebo reagoval na bolestivý předmět v Louisově dlani.

"Lžeš!" osopil se Louis a švihl. Vzduchem se roznesl podivný svištivý zvuk a na Harryho tělo dopadlo několik ran. Na pár citlivých místech, okolo bradavek, se mu utvořily krvavé ranky. "Oh, ubohý Harry," pitvořil se Louis, ale přitom se příteli díval do očí. Miloval je. Miloval je nadevšechno. Ale taky miloval ten pocit být vůdčí. Věděl, že Harry musí být potrestán.

"Nelžu, přísahám," roztřeseně vydechl Harry a naklonil hlavu na stranu. Snad aby mohl být tomu všemu dál.

"Tak ty přísaháš?" nadzvedl Louis obočí a v očích se mu odrážela jasná závěj ironie. "A na co přísaháš? Kdybych chtěl, mohl bych tě tady na místě donutit, abys mi vykouřil. Do poslední kapky mě vysál a do posledního stenu mi vyšukal mozek z hlavy." Harry se snažil vzdychat tak, aby se to neroznášelo po místnosti, či jak to vlastně nazvat. "Helemese," udiveným tónem se Louis zadíval do Harryho rozkroku. Přiblížil se na kratičkou, milimetrovou vzdálenost k Harryho tepajícímu penisu. Vyplázl opatrně špičku jazyka. Teméř se ho dotkl, ale pořád tam prachsprostá mezera zbývala.

"Prosím," vydal Harry zoufalý skřek. Louis se narovnal. To bylo přesně to, co Harry nechtěl. "Pane," vyhrkl rychle.

"O co mě prosíš, Harry?" vážně naklonil hlavu k pravému rameni.

"Prostě mě udělej," zaškemral a snažil se vymanit ze stuh, svazující mu zápěstí. Ne tak silně, aby mu zastavovaly krevní oběh, ale dost silně na to, aby mu znemožnily jakýkoliv prudší pohyb.

"Nehýbat, jsem řekl," přecedil skrze rty Louis a lehce švihl Harryho po totálně ztopořeném penisu. Ten v návalu bolesti a slasti vzepjal pánev a vydal ze sebe prapodivný skřek. "Ty si nedáš pokoj, že?" výchovně zamlaskal a koženými provázky ho pohladil po hrudi, směřoval k podbřišku a na tom nejcitlivějším místě bičík oddělal. Harry se mohl zbláznit.

"No tak," silně si skousl levou stranu spodního rtu.

"Nech toho." Louis mu silou ret vymanil ze sevření. "Nebudeš do ničeho kousat, škrábat, a už vůbec ne něco sát," potutelně se ušklíbl, "bez mého svolení. Je ti to jasné?" drsně zatáhl za smaragdovou stuhu, věznící jeho zápěstí.
"Ano," vysíleně a zmoženě zašeptal. Louis zrudl vzteky a vší silou bičem práskl do země. Jeden z kožených provázků však švihl Harryho přes stehno, dalo by se říct do třísel, a záchvěv vzduchu kolem něj způsobil, že ze sebe Harry vydal zvířecí, ba dokonce nelidský řev. Bylo toho na něj moc. Příliš endorfinů, příliš vzrušení a neskutečná slast, která musela být ukojena.

"Pane! Jen kdyby ti to nedošlo." Louis upustil na zem bič. Přiblížil se k Harrymu. Stál těsně před ním a užíval si, jak jen cuká pánví a bezmocně se snaží vyprostit. Byl zjevně naprosto vyčerpaný, bez dechu. Ale stále prahnoucí po tom, co mu přítel do nekonečna oddaloval. Louis zašel za dřevěný kříž a pár zručnými pohyby odvázal zelenou stuhu. Ta se lehkými pohyby snesla k zemi a tam zůstala nehybně ležet. Totéž se však nedalo říct o Harrym. Z velkého X doslova spadl na kolena. Dlaněmi se zapřel o zem a měl propadlá záda. Snažil se vzpamatovat. Uklidnit ten rozruch, co měl v klíně a nutit se nevyvrcholit. Tak málo chybělo. Kousíček. Drobná laťka, kterou bylo potřeba přeskočit. Jeho tělo se třáslo ve stejných intervalech, jako pulsoval jeho penis. Louis k němu přišel a převalil ho na záda. Byl dost potrestaný. Přes hruď se mu pořád táhly krvavé ranky a byl zničený. Louis však přesně věděl, co se stane až...

"Aghhhh," z Harryho hrdla se vydal žíly trhající zvuk. Zněl jako divoké zvíře, vyprovokované k nepříčetnosti. Louis potichu sykl. Povedlo se mu hned napoprvé svým penisem trefit Harryho prostatu. Chtěl ještě. Chtěl víc.

"Ticho." Přesto si poručil a vysunul se. Zůstal v Harryho pozadí jen špičkou mokrého žaludu.

"Je... Argg," znovu zařval Harry. Louise dominantnost nepřešla. Nikdy nepřijde. Harry musel být ten, kdo bude trpět nekonečnými steny, ne on. Cítil, jak splývá s Harrym. Jak se do něj noří hloub a hloub, až svojí pánví narazil do té jeho. To mu bylo jedno. Chtěl dál. Ale věděl, že se nesmí nechat unést. Jinak by se všechno zkazilo. Zůstal v něm zabořený až po kořen, odolávajíc všem Harryho pokusům o výsun a příraz. Nahnul se nad něj a opatrně, jen malinko špičkou jazyka přejel po rozevřených ránách. Dostal se až k bradavce, která nebyla pokřtěna šlehem pružného bičíku. Skousl jí a v tu chvíli... Nevěděl, co se stalo. Snad až teď mu došlo, co Harrymu prováděl a to ho vzrušilo na maximum. Líbilo se mu, že je Harry stále bezmocný, pomalu nic nemohl dělat. Hýbat se, mluvit, nic. To byl snad důvod, proč Louis zapojil zuby. Skousl a znovu lehce pohladil jazykem. Když se odtáhl, všiml si, že se mu podařilo lehce nechat stopu v Harryho bradavce. Snad jako by malé prokousnutí?

Poznamenaný si zjevně ničeho nevšiml. Jen se dál snažil upokojit sám sebe. Potil se. Na klíčních kostech se mu třpytily drobné kapky a Louis cítil, že se okolo něj pomalu uzavírá.

No to snad...

Louis z Harryho vyšel, a když už už chtěl začít znovu řvát jako krvelačná bestie, zasunul do něj tak, jako kdyby chtěl, aby si Harry vykřičel hlasivky. Nenechal ho v tom však dlouho. Díval se se zálibou, jak se kudrnáčovo tělo zmítá, proto z něj s upokojením vyšel. A znovu nepřirazil. Místo toho se trochu vzdálil a pojal špičku Harryho penisu do úst. Ten znovu nelidsky zařval. A ještě. Byl jako loutka. A jen Louis věděl, za který provázek tahat. Rty obemknul zaoblený žalud a snažil se dlaněmi zklidnit Harryho. Byl snad v extázi. Úplně poblázněný. Jako posedlý ďáblem; tak moc sebou zmítal. Louis ho zasunul hlouběji do úst. Přejel po celé délce měkkými rty dolů, tak do půlky, a pak znovu nahoru, kde přejel po celé špičce a odtáhl se. Jazykem mu kroužil kolem samotné špičky a spirálovitě pokračoval až ke kořenu. Znovu ho vsunul úplně do pusy. Nepomáhal si rukama. Ty nechal bezpečně na Harryho bocích. Všechnu práci obstaral pusou. Zuby nechal spolehlivě schované za rty, jen... uspokojoval Harryho svým mrštným jazykem a pevným stiskem jemných rtů.
Cítil, že Harrymu cuká v penisu, který svíral ve svých ústech. Více než před chvíli. Teď se těšil. Oba se těšili.
Ale jen Louis věděl na co. Harrymu se z hrdla vyloudil jakýsi podivný skřek. Už nebyl ani zvířecí, byl totálně nelidský, absolutně pronikavý a Louis měl pocit, že Harry doopravdy vybouchne.

Do Louisových úst se vlila teplá, vlhká tekutina. Zaplnila mu hrdlo, ale Louis se neodtáhl.

Přisál se na Harryho žalud a začal sát.

Harry nevěděl, co dělá. Nevěděl, že vzdychá. Vnímal to teplo okolo svého penisu, vnímal to, že ho Louis právě udělal, vnímal jen to, že ho teď kouřil. Nic jiného. Jen tohle. Křičel. Zmítal se. Řval. A Louis nepřestával sát vše, co z Harryho chlouby vyšlo. Dokonce i když z něj přestalo vystřikovat sperma, pokračoval v tom, co ještě nedokončil. Vysával z něho snad i duši. Harry se propínal a nevěděl, co se děje. Louis se oddálil. Olízl si mlsně rty a letmo políbil Harryho, který teď přivíral oči. Myslel jen na to, že z něj Louis musel vysát nejen tu duši, ale i poslední kapku spermatu, co v sobě měl. Chvěly se mu řasy a vybouloval se ohryzek. Louis ho nechal.

Aspoň pro zatím.

Harry měl pocit, jako by se nepropadal do říše snů, ale někam hloub. Nevěděl, jestli se mu to zdá nebo ne, ale poslední, co slyšel, bylo třísknutí kovových provázků o podlahu.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jamie Montek - Williams Jamie Montek - Williams | Web | 20. září 2013 v 6:39 | Reagovat

Kdybych byla kluk, hodilo by se napsat: Postavila jsi mi ho.

2 Bella Bella | 29. září 2013 v 14:01 | Reagovat

hmmm ... :D jen víc takových :)

3 Rrrr Rrrr | 3. listopadu 2013 v 8:41 | Reagovat

Nenapíšeš pokráčko?? :D

4 Nelcik Nelcik | 24. února 2014 v 18:09 | Reagovat

14? a tak píšeš? obdiv :O toto je brutálna dokonalosť!!! lepšie som snáď ani nečítala :O

5 Jack_Styles Jack_Styles | 9. března 2015 v 19:23 | Reagovat

Okay, tohle je snad jediná jednodílovka, kterou si pamatuju do sebemenšího detailu od té doby, co jsem ji četla :)
Klobouk dolů :3
Jsi mojí inspirací ke psaní :)
Fakt ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama