Little fairy with curls - PROLOG

19. září 2013 v 20:21 | Nits |  Little Fairy With Curls
Hi there!
Po nekonečném přemlouvání jsem se rozhodla sem publikovat i moji vícedílnou povídku. Ty první tak zhruba tři díly jsou fakt děs, děs a děs, ale jsou to začátky, tak co už, že.
Chtěla jsem, aby tu fanfiction moc nebyly, ale byla jsem donucena. Tuhle vícedílnou, tři jednodílné a zbytek už bude jen a jen originální. Love yooooooooooooooooooooooooooooooooooooooou.
(ne, nebylo to trapné, dělejme, že to NEBYLO trapné.)


Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, postával osamělý domek s dřevěnou střechou. Ze všech stran ho obklopovalo čerstvě zelené kapradí, vysoké stromy a neuvěřitelná spousta různobarevných květin. A právě na jedné takové mýtince seděl přešťastný pár.

Starší z můžu zrovna lehce utrhl růžový kvítek a připletl ho do květinové korunky, která se mu vlnila mezi prsty.

"Copak to děláš?" oslovil kudrnáč jemně svého přítele.

"Shh, lásko, uvidíš," měkce odpověděl a natáhl se pro jeden ze sladkých polibků. Harry mu ho ochotně vtiskl na měkké rty a usmál se.

"Jsi roztomilý, když se snažíš," řekl a nechal hebkou trávu, aby hladila jeho dlaně. Oslovený jen pokýval hlavou, sáhl po přírodním provázku, který si přinesl z domu, a ovázal jím oba konce věnečku. Udělal malý uzlík, přebývající nitky ukousl a za doprovodu Harryho chichotání mu květinovou korunku nasadil na hlavu.

"Co to..." chtěl se zeptat Harry. Louis mu však vtiskl lehký polibek, trošku se odtáhl a s láskou hleděl do nefritových očí. Byly plné pochopení, důvěry a vášně, až se mu hrdlo zalykalo tou tíhou lásky.

"Jsi moje malá princezna," zašeptal mu Louis a palcem ho pohladil po tváři.

Na přítelově výrazu se usadil závoj smutku, chytil modroočka za ruku a uvěznil ji ve svých dlaních.

"Co se děje, Harry?" sladce se optal Louis a naléhavě se podíval na kudrnáče.

"Chtěl bych, abychom měli takovou princeznu, které bychom vyráběli věnečky a pletli copánky..." zamumlal a svou plnou pozornost upřel na trs trávy, který vehementně začal škubat.

Když hnědovlasý chlapec s očima jako dva drobné akvamaríny pozoroval smutnou tvář svého jediného, něco ho napadlo. A zdálo se mu to tak geniální, že si to nemohl déle nechat pro sebe.


"Pojď, zlato, mám nápad," vytáhl Harryho ze sedu a ten, plný údivu, následoval svoji polovičku dovnitř do domu.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama