2. Jistota [Nemůžu usnout]

8. října 2013 v 22:02 | Nits |  Jistota
Hi darlings!
Jsem tu i s dalším dílem Jistoty. Tak trošku hodně za odměnu, protože páni, sakra! Sedmset lidí? Vy jste neskuteční... Tak strašně moc jsem vám vděčná.
Nebudu zdržovat, tady máte, pořádně si jej užijte!
Miluju vás.



"Ahoj," zamumlal nervózně menší blonďák. "Máme se sejít dole, ředitel nám chce něco říct, tak… se uvidíme tam," skoro vypískl a dveře zase zavřel. Podívali se jeden na druhého, odvrátili hlavy a začali synchronizovaně kašlat. Věnovali si rozpačitý pohled; Kyleův počáteční strach v očích vystřídal prudký nezájem.

"Asi jdeme, ne?" usmál se a ze skříně vytáhl mikinu.

"To, co teď bylo…" načal Andy.

"Co bylo?" Kyle se na něj podíval s jiskrami v očích a vyšel na chodbu. Andrew tam ještě chvíli stál. Tak nějak nevěděl, co má dělat. Zapomenout nebo…? Zmatek byla jediná emoce, které se poddal. Potom jen pokrčil rameny a vydal se dolů, kde tušil společenskou místnost. Nějak to dopadne, prostě se nechal unést. Přítele už dávno nemá, tak se jen zbývalo oddat životu na koleji. Užije si to, pořádně.

V lepší náladě sešel do velké místnosti s televizí, stolky a pohodlnými křesly. Rozhlížel se kolem, když mu někdo položil ruku na rameno. Otočil se.

"Andy, já jsem…" načal Kyle a sklopil zrak k podlaze. Zvláštní, nevypadal jako někdo, kdo by měl ve zvyku se stydět. Počkal, co ze sebe dostane.

"Promiň, jen je to všechno nový, znáš to, trochu jsem se nechal unést a nedávno jsem dostal kopačky od holky a skončilo to úletem s klukem, tak jsem byl překvapenej, že asi kopu za oba týmy a…" zarazil se. "Zase moc mluvím. Sorry, zlozvyk, tak jsem jen… Všechno dobrý?" koukl na Andyho zpod dlouhých řas. Andrew na něj chvíli koukal a přistihl se, jak se usmívá při zjištění toho, jak je jeho spolubydlící ukecaný. Hodil mu ruku přes rameno a kamarádsky ho přivinul k sobě.

Kolem se shromažďovali ostatní. Holky, kluci, různé styly, rozdílné vlasy, úplně jiné povahy. Někteří postávali v hloučcích a tlumeně se bavili, další stáli nesměle bokem a stydlivě se rozhlíželi. V jednom rohu stál i blonďáček, který je přišel na sešlost upozornit do pokoje. Usmáli se na něj a on jim oplatil pokřivení rtů.

Přednáška, či seznámení, jak chcete, byla podle očekávání nudná. Řád internátu, vycházky, jídlo, učení, prohlížení pokojů, bla, bla.

"Horší jak vězení," sykl koutkem úst Kyle k Andymu. Ten se potichu zasmál a dál dělal, že ho vše zajímá. Jako to plánoval další čtyři roky.


Den ubíhal rychle. Seznámení s učiteli, spolužáky, lidmi, co bydlí na stejné chodbě, obhlídnutí teritoria a první plány, jak zdrhnout po večerce. Vrátná byla taková stará vrásčitá paní, ale všichni věděli, že pokud si ji na začátku udobří, výhody jsou skoro jisté.


Andy s Kylem byli schopni trávit celý den na pokoji, s laptopem a smát se všemožným vtipům na internetu. Andrew se zvedl ze židle; vzpomněl si, že mu máma nabalila jídla jako na měsíční výpravu a pokud si tu nechtěl udělat nevábně vonící chlív už první den, mělo by se něco z toho zlikvidovat. Otevřel velkou, společnou skříň, a když se zohýbal pro plastovou krabičku, něco mu padlo na hlavu. Sykl, pohladil si raněné místo a podíval se, co mu to leží u nohou. Zvedl velké modré desky a se svraštělým obočím do nich nakoukl. Muž, sedící sám na lavičce, nejspíš v parku, vedle sebe má jen černý cylindr. Dívka, tančící v sále, asi baletka, vlasy jí vlají kolem sebe a sukně jakoby dýchala. Byla to nádhera. Tak krásně namalované, nakreslené, stíny, pocity, nic tomu nechybělo.

"Hele, koukej, tenhle je dobrej," zasmál se od počítače Kyle. Obrátil zrak k Andymu a viděl, jak se přehrabuje složkami. Vstal a vytrhl mu je z rukou.

"Tos kreslil ty?" se zájmem se zeptal Andrew. Kyle jen něco zamumlal a zastrčil složky nahoru do skříně.

"Měli bychom jít spát, nechci mít hned první den průšvih," uhnul pohledem a z tašky vylovil pyžamo. Andy se na něj zadíval. Chtěl vědět, co se děje, proč ta náhlá změna nálady, vždyť kreslil krásně… Místo toho následoval jen jeho příkladu a natáhl na sebe kalhoty na spaní. Zhasnuli a oba se otočili zády do prostoru.

Andy nemohl usnout. Neustále přemítal o tom, co udělal špatně. Chápal, že to byly jeho složky a asi je nerad ukazoval, ale nemá se přece za co stydět. Byla to krása. Možná to bylo tím, že ukazoval city. A nerad. Celý den se smál a bavil s Andym, jako kdyby byli nejlepší kamarádi od školky. A najednou… Andrew se začal propadat do neklidného spánku. Chyběl mu takový ten pomyslný krok, kdy vnímáte, ale máte otupenou mysl. Matně slyšel zašustění pokrývky, ale to se mu mohlo jen zdát. Prohla se vedle něj matrace.

"Andy?" zašeptal návštěvník do ticha. Andy otevřel oči. Kyle? V jeho posteli? A to… Důvod?

"Kyle, nemyslíš, že třeba-"

"Nemůžu usnout," osvětlil Kyle a přisunul se blíž k Andymu. Chvíli se nic nedělo, byla slyšet jen auta venku a tlukot jejich srdcí. "Otočíš se na mě?" poprosil.

Andy se pomalu obrátil čelem ke Kylovi. Leželi jen kousek od sebe, dělilo je snad pár centimetrů. Kyle se usmál, což bylo matně vidět ze světla pouličních lamp venku.

"Dobrou, Andy," zamumlal, podložil si rukou hlavu a sklopil víčka. Andrew na něj ještě chvíli pátravě hleděl, avšak za chvíli se taky ponořil do tmy. Ucítil na boku studenou dlaň. Neotevřel oči, ačkoliv chtěl. Ruka se sunula níž, přes podbřišek a vjela kousek pod pyžamové kalhoty.

"Co to děláš?" hlesl do ticha. Kyle se zastavil, ale ruku nevyndal. Myslel si, že Andy spí, nebo aspoň pospává.


"Mám přestat?" Odpovědi se nedočkal, Andy se natiskl blíž k němu a přiblížil jeho dlani svůj klín.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chriss Chriss | Web | 8. října 2013 v 22:13 | Reagovat

Nesnáším ten tvůj zlozvyk to tak debilně useknout, fakt.
Taky brzy něco blbě use -

hehe

2 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | 9. října 2013 v 15:23 | Reagovat

A další. Dělej.
I když se mi zdá poněkud pochybné,že by se tohle hned první den dělo.

3 Emily. Emily. | 9. října 2013 v 15:54 | Reagovat

Shit, doprdelee, to je něco! Takto to utnout! Zabiju těěě. Boží, dokonalé. Omg. Ten Kyle... ach. A ty kresby, uhmm.

4 Annie_Baz Annie_Baz | 9. října 2013 v 16:14 | Reagovat

Všichni to useknou vždycky v nejlepší chvíli-csdajhb.
Já chci další, je to sakra boží, vážně, nemůžu se dočkat dalšího dílu:)

5 Lilyan*** Lilyan*** | 10. října 2013 v 22:03 | Reagovat

Tak a dělej,další díl! :33

6 Katie Katie | 24. října 2013 v 22:11 | Reagovat

ANITO SAKRA super kvůli tobě jsem zas nadržená -________- :DD Ahh, že jsem si ten tvůj status vůbec četla. ._.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama