3. Jistota [Nádherně kreslíš]

15. října 2013 v 21:28 | Nits |  Jistota
Hi there!
...boooooooooooh, ten díl se nepoved; mně se teda zamlouval, ale pak to prošlo rozborem a došlo mi, že jsou tam občas fakt pičoviny hlouposti.
Ale vím, že líp to hold nedám, tak já vám to třeba vynahradím příště!
Miluju vás.



Probudilo ho mlu-…

…probudilo?

Prudce zvedl hlavu a slyšel, jak se vedle něj Andy směje do dlaně. Nebyl na zemi, kde očekával, ani na posteli, kde by vlastně být měl, ležel hlavou na jednom ze stolků ve společenské místnosti a kolem něj se stále linul hlas ředitele a tichá konverzace spolusedících.

"Andy?" trochu zmateně si Kyle protřel oči a koukl na nového kamaráda. "My jsme… Teda jsme… Je pondělí?"

Andy na něj koukal s vyvalenýma očima a výrazem 'nevím, na čem jedeš, ale chci toho dvě kila'. Potom jen krátce přikývl a snažil se (i s cukajícími koutky) dál poslouchat proslov, obsahující zákazy a příkazy.

Kyle se oklepal a na chvíli zabořil hlavu do dlaní. Měl za to, že tyhle šílené sny přestaly někdy ve třeťáku. Bylo to dost úchylný, jen tak mezi námi. Letmo koukl po Andym, měl spojené prsty, lokty opřené na kolenou a koukal po místnosti. Vypadal soustředěně.



Seznámení s tím, jak to tady všechno chodí, bylo více než vyčerpávající. Spousta ze studentů si šlo lehnout i přes to, že bylo něco málo po sedmé, někteří se už první den učili (!!), zbytek se rozprchl neznámo kam.

"Kyleee?" protáhl Andy a zvědavě koukl na spolubydlícího. Při cestě na kolej obdivovali všechno kolem, přes rozlehlé louky, stromy, učebny, budovy, všechno, patřící k nim.

"Hmm?" pousmál se Kyle. Sen vypustil z hlavy, beztak si tím jen přebíjel fakt, že se mu po Cindy stýskalo. To byla ta… Vždyť víte. Dala mu kopačky. JEMU.

"Nechceš omrknout knihovnu? Potřeboval bych nějaké materiály, celkově se podívat na nabídku, jestli se tam bude dát učit a bude tam všude klid, nebo to někteří používají jako místo pro první sex…" otřásl se a pak zasmál.

"Půjdu rád," přitakal, na jeho vkus dost nesměle, a odemknul dveře od pokoje. Pobalili to nejdůležitější, Kyle desky v horní polici skříně, Andy zápisník s propiskou a za nezávazné konverzace došli do obrovské knihovny.

Knihy, knihy, a ještě více knih, to bylo jediné, co viděli. Starší paní u výpůjčního stolku, občas nějaký student v křesle, buď koukajíc do mobilu nebo namátkou čítajíc náhodnou knihu. Někteří posedávali u přistavených počítačů.
"Takové lidi nemám rád," zamumlal Andy, když se nořili hlouběji do sálu. "Do knihovny se chodí za knihama, je to i v názvu, kruci, ne aby tu vysedávali na internetu."

"Klid, kámo," krátce se zasmál Kyle a přátelsky jej poplácal po rameni. Pod paží svíral desky s výkresy, ještě pořád váhal.
Zakotvili skoro až u konce, u staré anglické literatury, kterou měl sice Andy přečtenou skoro do jedné, připadalo mu totiž nemístné nevědět nic o své rodné zemi, ale už jen pro ten hřejivý pocit pořád bloudil oddělením. Kyle si sedl k lavici přistavené u okna a opřel se o opěrátko židle. Rozsvítil lampičku na stole a s povzdychem rozevřel složky. Vytáhl tužku, židli otočil a zadíval se na Andyho. Hleděl do široké police, vždy jen kmitl očima z jedné knihy na druhou, zhoupl se v bocích, o kousek popošel a zase vrátil zpátky. Honilo se mu hlavou spoustu myšlenek, týkajících se jen a jen knih, životě autorů, osudu postav.


Kyle byl skvělý posluchač, občas se zasmál, občas o něčem zapřemýšlel, ale skoro vůbec nepromluvil. Andy mu vyprávěl, jak moc se toužil sem dostat, jak před přijímacím řízením nespal a nejedl, jak tak moc doufal, že ho přijmou na větev literatury. A když tu konečně tu stál, tak toho hodlal využít.

Kyle kreslil měkkou tužkou po papíře, dělal uvážené, krátké ale plynulé tahy. Kreslil srdcem, přeskakoval pohledem z Andyho, momentálně mluvícího o svém rodném městě na papír, a snažil se jej vystihnout co nejpřesněji. Jen lehce, ne přehnané stínování ani z toho nehodlal v příštích dnech udělat umělecké dílo, ale… stačilo to. Samotnému se mu to líbilo.

Andy spokojeně zamručel, když našel co hledal a s náručí knih došel ke Kylově lavici.

"Můžu?" zeptal se jemně a odsunul Kylův loket z kresby. Díval se na sám sebe, ve tváři nerozhodný, přesto klidný výraz, nohy měl u kotníků překřížené, byl zvyklý tak stát, snad jistá forma zlozvyku.

"Páni," vydechl. "Nádherně kreslíš…" konstatoval, i když to Kyle už dávno musel vědět, že, jinak by nebyl na takovém oboru, na jakém je. Odložil knihy na kraj stolu, přitáhl si druhou židli a stáhl k sobě desky s obrázky. Některé byly jen pouhé náčrty, další vypadaly už hotové, sem tam dílům chybělo pár črtů tužkou nebo vybravit leckteré zákoutí.

Tak jen seděli, tiše diskutovali nad příběhy, životními událostmi, svými osudy a výkresy, které se jevily snad jakoby dýchaly.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 17. října 2013 v 14:53 | Reagovat

ON KRESLÍ! PANEBOŽE.
Ty to sice nevíš, ale jsem tak trochu ujetá na lidi, co hezky kreslí. Zvlášť na kluky, ale těch moc neznám.
A prostě... že ho nakreslí, že jo? Nějaké hezké akty, které se tak trochu zvrhnou... MOC PROSÍM! O:-)
Jop, a miluji tvůj popis knihovny.
Kdy bude další díl? O:-) :D

2 Katie Katie | 24. října 2013 v 22:15 | Reagovat

AHKBHZBhjfvsjhghkl. to je všechno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama