8. Little Fairy With Curls

12. října 2013 v 0:09 | Nits |  Little Fairy With Curls
MILUJEME MONNIE.
Jo, zase ona, já za to nemůžu, ale jdu nastavit novej layout a ona ho dělala a je nádhernej a sladkej a nevinnej a roztomilej a nádhernej a prostě umřela jsem no... Tak Fairy. A...
Monnie, za ten layout a za to, že mě děsí, když je unavená, protože se pak strašně bojím, že jsem něco udělala (jo, budu ti furt říkat, že je krásnej).
A
Iv., protože se na tuhle scénu těšila jak malé dítě.
Tady to máte, drazí, nezapomeňte mi říct, si o tom myslíte!



"Tati?" zakřičela jsem na celý dům a seběhla ze schodů. "Harry?" zkusila jsem znovu, když se nikdo neozýval.

"Pšt, nekřič, nebo ho vyplašíš," došel Louis s pobaveným výrazem. Svraštila jsem obočí. "Rozhodl se, že dneska uvaří oběd."

Vytřeštila jsem na něj oči.

"No, o důvod víc, proč jít k Maddie," nakoukla jsem za něj a viděla, jak se Harry seznamuje s kastrolem.

"Počkej, ty nezůstaneš? Nenechávej mě tu s ním samotnýho!" vykřikl a objal mě. Zasmála jsem se, věděla jsem, že si dělá srandu. Mám skvělou rodinu.

"Věřím ti. Kdyby něco, číslo na hasiče je na ledničce a jsem hned vedle, přijdu na večeři. Pá!" zavolala jsem ještě od dveří a odklusala za představou poživatelného oběda.

***

Ozval se rachot padaného nádobí a Louis spráskl ruce.

"Zlato, nechceš pom-"

"NEPŘIBLIŽUJ SE!" zavřeštěl a natáhl před sebe ruce. Plandala na něm bílá zástěra, v kudrnkách měl mouku a zrychleně dýchal. Louis strnul v půlce pohybu a naprázdno otevřel ústa. Párkrát je znovu zavřel a otevřel jako ryba a potom ze sebe vypravil:

"Co to bude, až to bude?"

"Řízky," narovnal se, poupravil zástěru, pohodil vlasy a otočil se k lince. Lou si s pobaveným úsměvem stoupl do dveří, opřel se o futra, založil ruce na prsou a sledoval Harryho, jak zápasí se zažeháváním sporáku. Byl roztomilý. Možná by mu měl říct, jaký je rozdíl mezi octem a olejem. Ach ti spisovatelé…

Louis na chvíli vypnul; neposlouchal, jen ho pozoroval. Ne, že by se pohyboval zrovna ladně, ale kroutil boky v rytmu imaginární hudby. Pohazoval kudrnami, vrtěl zadkem, stál vzpřímeně… Provokatér, pousmál se Louis.

Přistoupil k němu zezadu a objal ho okolo boků. Počkal, až si opláchne ruce. Nevyčkával, než si ho všimne nebo než začne protestovat, prostě jej prudce otočil, dravě líbal a začal ho táhnout do středu obývacího pokoje, propojeného velkými posuvnými dveřmi s kuchyní.

"Louisi," zamumlal do polibku Harry a snažil se vymanit z jeho náručí. Lou nepřestal, jazykem prozkoumával jeho ústa, sál jeho rty a prsty mu ryl do boků; nestaral se o to, že tam možná bude mít modřinky. Ujal se vedení a položil ho na podlahu. Strhl z něj zástěru a přisál se mu na krk. Harry mu jej chtivě nastavil a vpletl ruku do vlasů.

"Nadrženost se tomu říká, Harry," zašeptal Louis. Jeho dech pohladil Harryho rty, prahnoucí po polibcích. Měl pocit prázdného žaludku, srdce měl až v krku, chtěl tomu podlehnout a jen se oddat. Zároveň chtěl dokázat, že se jen tak nedá, že bude bojovat a nenechá se učarovat těma očima, propalující jeho tělo.

"Lou, snažím se vařit, vyrušuješ mě," zavzdychal, přičemž mu sundával tričko, střežící nádherné svaly.

"Chci tě." Svlékal mu šedé tepláky, boxerky stáhl pod zadek, dlaněmi mapoval jeho tělo. Všechno se dělo tak strašně rychle, vášnivě, se zápalem. Atmosféra v místnosti byla přímo hmatatelná. Z úst se linuly tiché vzdychy spojené s občasnými nadávkami nebo pobídkami.

"Louisi, prosím," zkusil naposledy Harry. Už to však ani nemyslel vážně, sápal se po jeho těle, snažil si ho přitáhnout co nejblíž. Zběsile převracel hlavu ze strany na stranu, cítil Louisovy ruce na podbřišku, občas ho jeho prsty jemně zatahaly za bradavky, skousl mu ucho nebo líbal na krku. Bylo tolik, tolik míst, na které se musel soustředit, vzrušení se mu hromadilo celým tělem, v břiše se mu rozléval příjemný pocit, přestupující do podbřišku a slabin a Louis se znovu nahýbal nad něj.

"Sklapni a polib mě," zasténal mu Louis do ucha a hladově si ukořistil rty, které patřily jen a jen jemu. Udělal malý prostor, mezi jejich ústy visela tenká slina, dýchali zrychleně, Harry jen zamumlal.

"Lou - já…" Louis se ústy probojoval přes hrudník, V-line, až k jeho chloubě, pojal ji do úst a objímkou rtů ji dráždil. Vtáhl tváře, aby se otíraly o povrch jeho penisu a Harry s hlasitým vzdycháním zatínal pěsti. Louis si užíval ten pocit, že ho má doslova v moci, sál a lízal Harryho penis, vyžíval se v tom, chtěl slyšet jeho steny, chtěl si to zapamatovat navždy.

Harry mu tak nějak sám od sebe nadzvedl zadek a položil nohy na ramena. Už nahý Louis si pomohl rukou a následně vnikl do Harryho. Nemohl nikdy zapomenout na pocit, že jej Harry obklopuje ze všech stran. Svíral se kolem něho a tím mu vlastně odevzdával největší věrnost. Miloval ho. Milovali se navzájem a právě teď splynuli v jedno. Stálými přírazy se Louis dostával do Harryho, držel ho pod koleny, kudrnáč se více či méně snažil vycházet vstříc. Mezi rty drtili jméno toho druhého, jak to bylo dlouho, co měli dům pro sebe? Ten pocit, že si jsou nejblíž… Když Louis trefil Harryho prostatu, svíjel se pod ním v milostných křečích, nevěděl, co říká, Louis mezi stále se zrychlujícími přírazy občas pohlédl na něj, jak se mu prameny potem lepí k čelu, jak má smyslně otevřená ústa. Tolik je toužil políbit, znovu a znovu.

Přírazy byly kratší, steny hlasitější, místnost se točila, endorfiny pracovaly. Jeden bez druhého by byli nic, bezmezně patřili jeden druhému.

Za prudkých výdechů, vzdychů a táhlého sténání kleslo Louisovo zmožené tělo na Harryho, vydýchávajíc orgasmus, dopřátý oboum dvou v krátkých intervalech. Oddychovali, usmívali se na sebe, bezmyšlenkovitě, zamilovaně. Na jídlo si nikdo ani nevzpomněl, stále nebyli nasyceni polibkům toho druhého.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily. Emily. | 12. října 2013 v 13:22 | Reagovat

Aaaaaa!
omg.
uuuuuu!
Óóóóó!
Mám tak sexy otce, to chceš, prostě.
Miluju to. JE TO NAPROSTO BOŽÍ. SHIT, HOLY CHRISTMAS NUTS, TO JE TAK DOKONALÉ. Nedokážu se pořádně vyjádřit, jak jsem okouzlena.
LARRY, HELL YEAH.
Absolutely in love with it.
I'm done. Let's go read it again. x

2 Chriss Chriss | Web | 13. října 2013 v 14:24 | Reagovat

Má cenu to komentovat? Četla jsem to včera, chtěla jsem přidat komentář, ale... nějak jsem to nezvládla. Nitsulíno, ničíš naše andělské dušičky, víš to?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama