Prsten se zeleným kamenem

20. října 2013 v 22:06 | Nits |  Original
Čaute šmudlové,
přináším vám novou jednodílovku. Už vidím, jak to zase nikdo nechápe, musíte mi taky milánkové říct, abych nebyla debil a napsala to normálně, víte?
Dobrou noc. ♥
(1500 WHAAAAAAAAAT?!!!!!! ♥♥♥)



Ačkoliv se snažil jít tiše, jeho kroky se rozléhaly potemnělou ulicí. Sem tam zablikala pouliční lampa, něco zašustilo v křoví. Šel vzpřímeně, nebojácně, rázně, ale přesto rozvážně. Dech měl pravidelný, klidný, neohlížel se, nesešel z předem vytyčené cesty. Pod podrážkami mu křupal štěrk; otrhané boty ho trochu tlačily na patě, hlavu měl však tak plnou myšlenek, že tuhle nepatrnou bolest ani nevnímal. Svíral pěsti, což byl jediný znak toho, že je možná trochu neklidný. Jeho trasa se nestáčela, snad jen párkrát nečekaně zahnul do postranní uličky, kde byla ještě větší tma než před chvílí.

Kráčel dlouho, měsíc byl schován za mraky, občas prosvitl jen jeden zoufalý paprsek. Čím se blížil ke svému cíli, tím víc se mu třáslo celé tělo. Rozběhl by se, nebýt jakési důstojnosti, kterou byl znám.

Jako kdyby z mlhy se před ním objevily dveře a za nimi schody. Neváhal a seběhl je do útrob starého domu. Octl se ve sklepě, který byl, navzdory stavu dveřím a budově, celkem slušně zařízený.

Prošel úzkou chodbou, vylovil z kapsy klíč a odemknul. Přivřel, přešel na druhou stranu místnosti a ze skříňky vytáhl láhev zlatavé tekutiny. Odšrouboval víčku, odnikud vytáhl skleničku a nalil si. Ozval se krásný zvuk šplouchajícího alkoholu. Láhev vrátil tam, kde byla a i s pokladem v ruce se přesunul k mapě na stěně. Sklenici na chvíli položil, jen aby si mohl sundat kabát. Usrkl si a očima zkoumal kontinenty v obrovských velikostech.

Někdo si za ním odkašlal.

"Už jsi tady?" ozvalo se ode dveří. Spíš řečnická otázka tedy zůstala nezodpovězena a ten, jenž ji vyřknul, odložil rovněž svůj kabát. "Jaká byla cesta?" pokračoval, zatímco si zapínal náramkové hodinky.

"Nepředvídatelná," pokrčil rameny a dopil zbytek whisky. Sklo odložil a chtěl přistoupit k muži, ten se však jako lusknutím prstů objevil na druhé straně místnosti.

"Takže…" pokračoval. "Proč jsi přišel tentokrát?"

Zamyslel se. Proč vlastně přišel? Den co den chodil na tohle místo, opil se a probudil se doma, absolutně netušíc, co se stalo.

Znovu pokrčil rameny.

Muž k němu přistoupil a chvíli na něj koukal. Všiml si, že má šedé duhovky, jako mračna před bouří, jako studená ocel. Sňal z prsteníku mohutný prsten se zeleným kamenem uprostřed a vtiskl mu jej do dlaně.

"Chyba, ty vždycky musíš vědět, proč něco děláš," zadumal, spíš sám pro sebe, do vzduchu, a znovu se octl úplně jinde, než stál před sekundou.

Chlapec, či spíše mladý muž, se neklidně otočil; přestávalo ho to bavit. Chvíli váhal, když přistoupil blíž k cizinci, kterého potkával pravidelně, přesto ho však vůbec neznal. Nespouštěl z něj oči, přibližoval se vyrovnaným krokem a stejně tak druhý muž neuhnul pohledem.

Stanuli před sebou, připraveni k boji. Zničehonicse tajemný muž nahnul a přitiskl své rty na rty mladšího mladíka, chutnající po alkoholu.


***

Prudce se posadil a cítil, jak se mu zvedl tep. Krůpěje potu mu stékaly po stráních, lehce zvlněné vlasy se lepily na čelo, pruhované pyžamo na tělo. Chvíli seděl, podepřen dlaněmi, než si uvědomil, že je v bezpečí svého pokoje, dovnitř mu oknem svítí pár měsíčních paprsků a na okenní tabulku bubnuje déšť. Proč si ten sen přivolává? Ví, že by neměl, že mu to škodí, zbytečně ho deprimuje. Ale nemůže si pomoct, přichází značná úleva, pokud se nebudí zrovna takhle. Vždy se buď opije a probudí, nebo si nechá vtisknout horký polibek. A potom nic, tma, prázdno. Prostředí svého pokoje. Škola, povinnosti, zábava, usínání a zase nanovo. Tak proč tohle dělá? Proč se tím ničí, proč se mu dějí tyhle věci? Je to sen, není? Proč vždycky najde důkaz, že to nebyl jen výplod obyčejné fantazie?

Něco se mu zarývalo do ruky. Roztřeseně paži zvedl a rozevřel dlaň.

Blyštil se mu na ní krásný, starobylý prsten se zeleným kamenem uprostřed.


Proč tohle pořád dělám?
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 CarolineDixion CarolineDixion | Web | 20. října 2013 v 22:37 | Reagovat

NO DOPRDELE TOHLE JE TVOJE NEJLEPŠÍ POVÍDKA JEDNODÍLNÁ POSERTE MĚ NA HOLÝ ZÁDA SVATÁ PROSTATO DĚLÁŠ SI PRDEL ANITO KURVA DRÁT MAMI JÁ CHCI JEŠTĚ!!!

2 Flatršáj Flatršáj | 21. října 2013 v 15:14 | Reagovat

smrdí ti šmak

3 Kristy.. Kristy.. | 21. října 2013 v 15:18 | Reagovat

Whou! Tak tohle bylo ..uh .. úžasné a tak tajemné. No prostě nemám slov! Mohlo by být i pokračování :) .. Krásu a tajemno žeru :)))

4 Emily. Emily. | 21. října 2013 v 17:27 | Reagovat

Oh fuck. Tak to je něco. Naprosot dokonalá povídka. jedna z nejlepších. Love it.
A jsem naštvaná, žes mi neposlala link. VŽDYCKY MI TO MUSÍŠ POSLAT, PRINCESS.

We need a talk! :D

BOŽÍ, BOŽÍ, BOŽÍ.

5 Elizabeth Elizabeth | Web | 21. října 2013 v 18:50 | Reagovat

Ty mě chceš zabít. A to jako fakt. Jednoho dne najdou tvou lesní žínku, jak jen tak leží, víš?
A připomíná mi tu povídku z té knihovny, ale to jsem už psala, takže to víš. A je boží. Jako vždy. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama