Purr

14. října 2013 v 22:29 | Nits |  One Direction
Mám být hodinu v posteli, mamka mě zabije - úvodka je neskutečně hnusná, musela jsem si pohnout, povídka dlouhá, ale líbí se mi, je to hold na vás.
Přes tisíc návštěv, totálně vás miluju.
Enjoyyy!



Harry procházel barevným parkem a nemohl se nabažit té krásy kolem. Moc lidí tu nebylo, ačkoliv byl opravdu nádherný podvečer, raději seděli doma před krbem, možná u televize.
Harry si zelenou bundu zapnul až ke krku a upravil šálu. Kdyby měl s kým, taky by takhle trávil večery. Ale přebývat v prázdném domku s vínem a stupidní romantickou komedií se mu nechtělo. Raději s rukama v kapsách chodil po uzkých cestičkách a zkoumal každý strom zvlášť, každý závan čerstvého vzduchu, každou barvu.
Neuvědomil si, že za ním někdo jde. Nebo běží nebo... ho sleduje? Neotáčel se, dokud jej stvořeníčko nepředběhlo a způsobně se neposadilo. Prvně se vyděsil. Potom zaváhal a nakonec si s úsměvem přidřepl. Pohladil malého hybrida po hlavě a ten zavrněl. Přišel mu šíleně roztomilý. Rozhlédl se kolem - nikde nikdo; ani po chvíli čekání se případný majitel neobjevil. Harry zvedl kotěti známku.
LOUIS
+44
20 9682 4335
"Ty ses ztratil?" usmál se Harry, podrbal Louise za oušky a z kapsy džínů vylovil mobil. Nepřítomně hladil a drbal Louise, kterému se to zjevně líbilo; motal se mu kolem nohou a rukama chňapal po Harryho paži. Na druhé straně se ozval příjemný mužský hlas.
"Johnson, prosím?"
"Eh, dobrý den, tady Styles, asi jsem... totiž určitě, jsem našel vašeho kocoura - Louis?" nervózně na kotě pohlédl. To si jen hlavu položilo na ruce a vyčkávalo.
"Ano, ano! Bože, jsem tak rád, že jste ho našel a on se někde netoulá," zněl vážně úlevně.
"No, bohužel si pro něj nemohu teď přijít..." zaváhal.
"To není problém, můžu vám ho přivést, když mi řeknete adresu," nabídl se Harry a mimoděk se široce usmál, když si Louis lehl na záda a chňapal po neviditelné hračce.
"Ne, ne, jde o to, že jsem teď služebně v Bostonu a nevím, kdy se vrátím."

"Oh..." Harry svraštil obočí, nelíbila se mu představa, že by takového andílka nechal někde venku, zvlášť teď, když jsou noci chladné.
"Poslyšte, pane Stylesi," odkašlal si muž na telefonu. "Máte dům nebo byt?"
Harryho ta otázka zaskočila - tak nějak nevěděl, co to má co dělat s Louisem.
"No… Mám dům," nakonec přisvědčil.
"A mohl bych vás poprosit, abyste si u sebe Louise mohl nechat, dokud se nevrátím? Už jen to, že jste mi zavolal svědčí o tom, že nebudete nějaký krvelačný blázen. Potřebné náklady vám samozřejmě uhradím hned, jak se pro Louise vrátím."
Ticho by se dalo krájet, Harry stále zpracovával, co se právě dozvěděl. Koukl do kočičích očí.
"Meow."
"Postarám se o něj moc rád, pane Johnsone, jistě. Tak… Se později domluvíme, až se vrátíte do Anglie. Budu se o něj starat, jako by byl můj vlastní."
Muž na druhém konci se zasmál.
"To rád slyším, zatím na shledanou," ukončil hovor. Harry zastrčil mobil zpět a nevěřícně koukl na Louise. Ten si lízal hřbet ruky a líně na něj koukl.
"Tak co, rošťáku? Půjdeme domů a něco sníme, co říkáš?" usmál se na nového kamaráda a podrbal jej pod bradou. Louis zavrněl, a když se Harry zvedl na cestu domů, vydal se spokojeně za ním.
Sotva Harry otevřel dveře, Louis vběhl dovnitř jako veklá voda a po prozkoumání přízemí domku se usídlil v kuchyni.
"Máš hlad?" optal se Harry, svlékl si kabát, uklidil šálu a došel za Louisem. Ten mňoukl na souhlas, zavrtěl zadečkem a vyskočil na židli, odkud se dostal na linku. Harry se pousmál a začal průzkum surovin.

"Uděláme muffiny," rozhodl se, Louisovo zavíření ocáskem bral jako souhlas a vytáhl všechno potřebné, od vajíček přes smetanu až po čokoládu na zdobení.

Louis si zvědavě poposedl a přičichl k mouce. Kýchl, když se mu dostala do čumáčku a když viděl, že to udělalo vzrušující bílý oblak, trošku nabral do dlaně a posypal jí Harryho. Harry mu vynadal, ale jen trošku, aby se nebál. Louis přikyvoval, dělal, že vážně poslouchá, a když Harry skončil, foukl tak, až se kudrnáči bílý prášek dostal do vlasů. Harry se už jen zasmál. Posadil Louise na stůl a řekl mu, ať se kouká. Louisovi připadalo zajímavé všechno to míchání a sypání, tak se nelze divit tomu, že to chtěl taky zkusit. Sáhl do těsta a hnětl ho k sobě. Snažil se z něj postavit hrad, a jelikož mu to nešlo, začal natahovat. Harry ho pohladil a dal od mísy s těstem dál, musel najít formu na muffiny. Louis se celkem rychle vzpamatoval, potichu zase přišel blíž a rozhodl se, že těsto ochutná. Zabořil do něj čumáček. Bylo to sladké. Letmo se olízl, ale hned si způsobně sedl, aby Harry nic nepoznal.

Kudrnáč se otočil a viděl těsto na Louisových fouskách. Založil si ruce v bok a poklepal nohou.

"Ty jsi strkal čumák kams neměl, viď?" ukázal na mísu. Louis nechápal, jak to mohl poznat. Zavrtěl hlavou.

"Nelži!" zahrozil prstem Harry a střel mu lepkavou hmotu z vousků. Lehce jej pleskl přes zadek, aby věděl, že se to nedělá. Louisovi zajiskřily oči, ale tvářil se hrozně zkroušeně. Harry zavrtěl hlavou.

"Ty jsi neuvěřitelnej." Dal formičky s těstem do trouby, zapnul ji, nechal Louise, aby mu skočil do náruče, obmotal nohy kolem pasu a chodil s ním po domě, dokud se jim sladkosti neupekly.
***
"Spát by se ti nechtělo?" zívl Harry a přetáhl si přes hlavu tričko na spaní. Louis se točil dokolečka, zatímco stihl shodit asi dvacet Harryho svíček, které sbíral, a shrnout ozdobné koberečky po celé ložnici.
"Tak pojď," natáhl se pro něj Harry a položil ho na postel. Zhasnul stolní lampičku a zavřel oči. Chvíli se nedělo nic, potom ucítil, jak se mu Louis choulí k nohám. Otevřel oči a chvilku vyčkával. Nevěděl, jestli mu majitel nebude nadávat, zjevně byl takhle zvyklý… Nemohl si ale představit, že by usnul bez něj. Už ne.
"Lou?"
"Meow?"
"Pojď ke mně," zašeptal měkce a nadzvedl peřinu. Viděl, jak se pod ní tiše přemisťuje a potom se celkem ostýchavě stulil za něj. Harry je přikryl, otočil se čelem k Louisovi a znovu sklopil víčka. Ucítil, jak se kolem něj omotává Louisův ocásek. Letmo se usmál a potom se za kočičího vrnění nechal unést do říše krásných, hebkých snů. Trvalo to až žalostně málo, než ho místo chlupatého ocásku po tváři polechtaly slabé sluneční paprsky.
"Lou? Louisi!" Harry chodil neklidně po domě a hledal neposedné kotě. Z obýváku se ozvalo zívnutí; za pohovkou, na Harryho oblíbeném svetru, ležel Louis stulený do klubíčka, momentálně se protahujíc. Protáhl si záda, zamával ocáskem a otřel se Harrymu o nohy.
"A že by se třeba pan Líná Kočka ozval?" sarkasticky poznamenal. "Moc nevím… Ty asi vodítko potřebovat nebudeš, co?" Louis si přestal oblizovat zápěstí a koukl na něj s nechápavým výrazem. Zakroutil hlavou. Harry už stál u dveří, oblečený, čekal na Louise. Ten se pomaličku došoural k místu, kde spal a nasoukal na sebe Harryho svetr. Zakřenil se a se zdvihnutým ocasem prošel otevřenými dveřmi. Harry po něm nevěřícně koukal. Takové rozmazlené kotě. A krásné. Dohnal ho a vzal jeho ruku do své; Louis na něj zvědavě koukl.
"Aby ses mi neztratil," zamumlal a zčervenal, ačkoliv Louis nejevil jakékoliv známky toho, že by hodlal utéct. Uculil se a dál šli v tichu, občas přerušeném Louisovým zvídavým mňouknutím. Harry mu vysvětloval, okolo čeho prochází, co jsou ta zvířata, jež na něj štěkají a proč je na zemi kaluž, která tam ráno nebyla.
Zaklepal na velké dubové dveře a Louis se mu schoval za nohy. Ozvalo se šoupání ponožek po linoleu a dveře se otevřely. Harry se usmál.
"Harry, co ty tu?" mile se zeptal Zayn a otevřel svému nejlepšímu příteli dveře dokořán. Harry se z místa nepohnul, jen se potutelně usmíval.
"Že ty něco schováváš?" lehce se zasmál Zayn. Měl ho za ta léta přátelství dobře prokouknutého. Zpoza Harryho nohou vykoukl zvědavý Louis; Zaynův smích utichl a místo toho spustil krátké "Ježíííš!"
"To je tvoje?" rozplýval se, zatímco hladil Louise po hlavě, drbal mezi oušky a škrábal pod bradou. "Li, pojď sem, zlato," zavolal někam do domu. Přiběhlo podobné kotě (či hybrid, jak tomu vlastně říkat?) s vyplašeným výrazem. Způsobně se posadil, zamával ocasem a nově příchozího si prohlížel zpovzdálí. Harryho znal, ale co si to přivedl s sebou? Bude mu lézt do postele a jíst večeře? Nechce mu ukrást Zayna? Mňoukl.
"Ty můj malý užárlenče," zabrumlal Zayn a přivinul si ho do náruče. Harry se vyzul uvnitř domu a zamknul. Louis se okamžitě rozběhl k Liamovi, seznámit se, pokočkovat. Ten vytřeštil oči a prchl někam do útrob domu. Zayn se jim zasmál, chytl Harryho za ruku a dotáhl na koženou pohovku v obýváku, kde se Liam snažil všemožně utéct před zvědavým Louisem.
"Kde jsi ho sehnal? Je s ním sranda, jen mi asi vyděsí Liama," zasmál se Zayn a opřel se o Harryho rameno. Byli nerozluční kamarádi. Harry se odmlčel a koukal na svoje prsty, přišlo mu šíleně zajímavé loupat kůžičku okolo nehtů.
"Harry?" zpozorněl Zayn. "Nepůjčil sis na něj, že ne? Dobře víš, že jsem řekl, že ti taky koupím, pokud budeš chtít, takže-"
"Ne, ne, to ne. Našel jsem ho v parku," zamumlal a zčervenal. "Měl na obojku číslo a majitel mi řekl, že dokud se nevrátí z Ameriky, mám se o něj postarat, že mi potom zaplatí," vypověděl mu a zadíval se na skotačícího Louise. Snažil se šťouchnout čumáčkem do Liama a převalit se na něj. Tomu se to zjevně nelíbilo, vypadal víc vyděšeně, než potěšeně.
"To je dobře," zase si klidně Zayn položil hlavu. "Vycházíte v pohodě? Myslím, sedíte si? Nedělá ti kraviny?"
Byl neskutečně roztomilý; zmateně mával ocáskem, když Liam nejevil žádné známky radosti z toho, že se mu snaží rozepnout košili. Harry se pousmál. Tak strašně sladký… Nemohl být šťastnější, že je takhle cesty osudu svedly dohromady.
"Hazz?" luskl Zayn Harrymu prsty před očima. Ten se vzpamatoval.
"Hmm?" zamumlal a dál koukal po Louisovi. Zayn chvíli nic neříkal, jen si kamaráda prohlížel. Kmital pohledem z dvou dovádějících koťat k příteli, když… mu to došlo.
"Ty jsi do něj zamilovaný."
Nebyla to otázka, bylo to konstatování, jako kdyby prohodil, že si nechá vymalovat. Harry chtěl protestovat, že je to směšné, znají se den a taky…
Zčervenal a přikývl.
Zayn se zasmál takovým tím chlapeckým smíchem a přivinul si Harryho do náruče. Pocuchal mu vlasy, a když se uklidnil, zvědavost jej přemohla.
"No a… Hm… Už jste spolu něco měli?"
Harry se nemohl vynadívat na Louise, jak chňapá po Liamově ocásku, jak se spolu začali přátelit, jak se chichotá a vrní. Bylo to to nejroztomilejší, co jste si mohli představit; nakonec z nich zbylo jen klubko oušek a chlupů.
"Neměli."
Zayn se jen vědoucně usmál, a než se Harry zeptal, co se mu zase prohání tou jeho černovlasou hlavou, zvedl se z gauče a přidřepl si.
"Li, Liame, pojď ke mně," zabroukal a sevřel v náručí milovaného Liama. Vrněl a ocas omotal kolem Zaynových boků. Harry se na ně s úsměvem díval, podrbal Liama za oušky a silou vystrkal Louise ze dveří. Rozloučili se a za Harryho vyprávění došli domů.
Nakonec se schoulili u televize, Louis Harrymu v náručí. Bylo to pro něj něco nového, u svého majitele se občas díval, ale jen než musel jít spát, nebo když tam dávali seriál pro děti, na který se zrovna směl dívat. Neměl se špatně, to vůbec ne, ale s Harrym to prostě bylo něco jiné.
Harry místo toho, aby sledoval nějaký animák v televizi, hleděl na Louise. Jak otvíral pusu, když se něco stalo a jak se chichotal všemu vtipnému. Grimasy na jeho tváři se střídaly neuvěřitelnou rychlostí. Po chvíli si všiml Harryho pohledu, tak zvedl hlavu. Pomalu se mu ztrácel úsměv z tváře, až na něj zůstal zbožně koukat. Byl teď níž, než Harry, připadal si svým způsobem v bezpečí. Jako kdyby z dálky slyšeli animované postavičky, navzájem se shazující do sněhu, smějící se věcem kolem. Louis vyčkával, nevěděl, co se děje, nevěděl, co to cítí tam, kde mu bušilo srdce. Ani nevěděl, co má udělat, když Harry přivřel oči, zachvěly se mu řasy a on s roztřeseným dechem přiblížil obličej blíž k Louisovi. Na tváři ho lechtaly jeho vousky, to mu ale teď bylo jedno, čekal jen na tu chvilku, na tu maličkou chvíli čekal se zavřenými víčky. Louis chvíli pozoroval jeho rty, potom ho něco přinutilo se nahnout.
Dotkl se Harryho rtů. Odtáhl se a překvapeně se na něj podíval. Harry mu pohled oplácel, bál se, že Louis uteče a už se nikdy nevrátí, ale nebyl schopen se vůbec pohnout. Louis se však znovu nahnul a poněkud ostýchavě znovu přitiskl své rty na Harryho měkké polštářky. Líně jej začal líbat, za chvíli to byl vlhký, pomalý polibek. Bylo slyšet občasné tiché mlasknutí, otření rtů, propletení jazyků. Jen se oťukly a hned se zase stáhly. Harry Louisovi vyhrnul tričko a hladil ho po bříšku. Louis se tiše zachichotal a odtáhl se. Chvíli s lehce pobaveným a těžce zamilovaným výrazem hleděl do Harryho mechových očí a potom si znovu položil hlavu na Harryho paži. Koukal na televizi, ale přitom ho neustále vyrušovala Harryho ruka na podbřišku, zkoumající každý jeho sval, bříško, hruď. Harry si všiml, že se Louis ošil. Okamžitě ruku stáhl.
"Je-jestli nechceš, můžu klidně…" vykoktal, že tedy už přestane, trochu zčervenal, připadal si, že by se měl stydět. Louis však jen podmanivě mňoukl, omotal ocásek kolem Harryho a přitáhl si ho blíž, oči stále upřené na obrazovku, potutelnému úsměvu se však neubránil. Sledovali film a smáli se spolu, bylo jim krásně. Louis upíjel z Harryho horké čokolády a ujídal marshmallows. Harry se tomu vždy jen zasmál a dělal, že Louisovi hrozí prstem.
Málem ho do patra nesl, když se rozhodli konečně spát. Občas mňoukl, klížila se mu očka, i tak byl zatraceně roztomilý. Harry ho povalil do postele, svlékl jej a sám si jen v černých boxerkách zalezl k němu. Natočil se na něj a všiml si, že Louis na něj kouká s očima dokořán.
"Ty potvoro malá! Tak já tě lehoučce nesu po schodech, málem spadnu a ty-" nedokončil, když se mu Louis přisál na rty. Zjevně se mu nová činnost zalíbila. Vystrčil drápky a přejel jimi Harrymu po hrudi. Ne tak, aby to bolelo, jen aby to cítil. Harry mu líné polibky oplácel, stávaly se ovšem žhavějšími a on si nemohl upřít, že ho to vzrušovalo. Odtáhl se.
"Kotě jedno malý, ty máš spát a tvářit se u toho roztomile, ne mě takhle svádět," pošeptal mu a chytil ho za bradu. Zíral mu do očí, když ucítil jeho dlaň pod lemem svých boxerek. Jen zakroutil hlavou a převalil se nad něj. Zvedl se na rukou a pomaličku ho políbil na krk.
"Meow," vydechl Louis a zavřel oči. Harry jej líbal stále níž, vtiskl mu jemné polibky na horké bradavky a rozséval polibky po celém bříšku. Sunul se níž, než si s narůžovělými tvářemi dovolil vsát špičku jeho penisu do úst. Louis hlasitě zamňoukal. Harry nevěděl, jestli přestat, ale něco ho stále hnalo dál.
Posedlost? Touha? Láska?
Jazykem si pomáhal hýčkat Louisovu chloubu, který u toho, i když trochu mimoděk, vrněl. Polibky si razil cestu zpět výš, k jeho sladkým ústům, polaskal jeho ušní lalůček a žmoulal spodní ret. Pohledem mu vyslovil největší lásku, ujištění, že by nedovolil, aby se mu něco stalo a pomalu jej otočil na břicho. Hladil ho po zádech, bocích, přes paže, zadeček a koukal, jak mává neklidně ocáskem. Opatrně k jeho vchodu přiložil špičku svého penisu a jemně zatlačil.
"Meow!" nespokojeně, s bolestí v hlase, mňoukl Louis. Harry ho uklidňoval něžnými slůvky a polibky na záda, kam dosáhl. Po chvíli, když Louis znovu zavrtěl ocasem, pronikl hlouběji. Slyšel Louisovo kňučení a rvalo mu to srdce, ale věděl, že ještě chvíli, ještě o kousek se zasune a bude to dobré. Povídal mu nesmysly, jak moc ho miluje a jak je krásný, jak se nádherně směje a jak zbožňuje, když se k němu tulí. Zkusil jednou přirazit. Louis ještě nepříjemně zamňoukal, ale nebylo to tak hrozné. Harry se v něm zkusmo rozpohyboval a Louis zavrtěl oušky.
Harryho obklopil nádherný pocit. Louis mu patřil a on patřil Louisovi. Byli propojeni, jejich těla spojena, jejich duše propleteny. Nic a nikdo je nemohl zlomit. Pohyboval se v Louisovi a poslouchal jeho ustavičné
"Meow, meow," pořád dokola. Mňoukání a vrnění se stupňovalo, znělo to jako něžné vzdychání, Louis se položil hrudníkem, Harry mu pomáhal rukama na jeho bocích, občas se dotkl jeho prostaty a Louis zběsile zavrtěl ocáskem a krčil ouška. Harry tiše sténal, držel si Louise u sebe a přirážel hlouběji do něj, snažil se to dělat něžně, ale při poznání, že se blíží Louisův vrchol, to jinak nešlo. Pohánělo ho jeho mňoukání, kňučení a zarývání drápků do prostěradla. Jednu dlaň sundal z boků a párkrát přetáhl kůžičku přes Louisův žalud. Netrvalo dlouho a ucítil, jak jej potřísnila horká tekutina, smáčí Louisovo bříško a v krátkém intervalu špiní prostěradlo.
Jen co byl schopen se vzpamatovat, vyšel s Louise tak, aby ho to bolelo co nejmíň, vstal pro kapesníky u postele a očistil oddychujícího Louise. Kapesník vyhodil, nadzvedl jeho nahé tělo a stáhl prostěradlo. Zítra to vypere.
Přehodil přes ně teplou deku a stáhl si Louise do náruče. Ocásek se mu omotal kolem stehen a on konečně mohl usnout.
Probudili se do krásného rána. Prožívali dny plné skotačení, smíchu a sladkých polibků. Louis si stále nemohl zvyknout, že skoro cokoliv, co udělá, na něj prozradí jeho fousky. Nemohl zapomenout na moment, kdy se milovali. Bylo to něco tak krásného, co nešlo popsat, takový pocit nikdy dřív nezažil…
Když zrovna vařili a Louis s chichotáním ocáskem zapínal různé tlačítka na troubě, zazvonil domovní zvonek.
Vždycky, ale úplně vždy, při tomhle zvuku sebou Harry trhl. Čekal na moment, kdy se za dveřmi objeví muž s tím, že si jde pro Louise.
Otevřel a hleděl na vysokého muže v černém obleku. Mohlo mu být kolem třicítky, ve tváři byl velmi sympatický.
"Dobrý den, Harry Styles, jsem tu správně?" podíval se do svého elektronického diáře a vzhlédl. Harry, neschopen slova, stál na prahu v ponožkách, pootevřenými ústy a… Louisem za zády.
"Louisi, tady jsi! Jsem tak rád, že tě vidím, pročpak jsi utíkal, ty malý rošťáku?" natáhl se pro něj a krátce jej sevřel v objetí.
"Vy jste… Vy jste David Johnson? Mluvil jsem s vámi… po telefonu?" polkl Harry a se sevřeným hrdlem hleděl na ty dva. Louisovi vytryskly slzy a koulely se po tvářích.
"Ach ne, loučení je vždy dojemné. Soudím tedy, že jste se spolu měli dobře," usmál se pan Johnson, nic netušíc. "Tak my už půjdeme, máme ještě vyřizování v práci," stiskl Louisovi rameno a čekal, až se bude mít k odchodu.
"M-meow," vzlykl Louis a slaná slza se mu skutálela po tváři.
"Sbohem, Louisi," zašeptal Harry, a aniž by si nechal dát poslední polibek, s vědomím, že by ho to zabilo, zavřel dveře. Svezl se po nich a nechal usedavý pláč, aby se projevil. Seděl na studené podlaze, díval se do prázdného obýváku, kde zůstal jeho milovaný svetr, který si Louis tolik oblíbil a nechal o své lásce vypovídat slzy, vsakující se do černého trička.

Trvalo to týden a pár dní, co Harry chodil domem jako duše bez těla a každá věc mu připomínala Louise. Nemohl spát v posteli, kde se milovali, usnul na gauči, schoulený na polštáři, kde Louis po obědě dospával noci. Zaynovy hovory nebral, když u něj byl na návštěvě, jen smutně koukal, jak se mazlí s Liamem. Veškeré jeho nabídky toho, že mu koupí nového, dražšího hybrida předem odmítal. Nemohl mít nikoho jiného, než svého Louise. Nechtěl, nemělo to cenu. Akorát by si vyčítal, že mu nedává tolik lásky, kolik si zaslouží.
Když ubíhal jeden z jeho zbytečně promarněných dnů, uslyšel domovní zvonek, měl co dělat, aby se znovu nerozbrečel. Měl před očima stále tu scénu… Mátožně se dopotácel do předsíně a otevřel dveře.
"Zdravím, pane Stylesi. Je mi to hloupé, ale… no, snad nemusím mluvit," pohlédl na Louise, tupě zírajíc někam do dáli. Zjevně si ani nevšiml, před čím domem to stojí.
"Louisi…" zašeptal Harry. Zaraženě hleděl na ty dva, nestačilo, co za ránu mu udělali nedávno? Musí ji prohloubit? Přišel si na kafe a pokecat? To těžko, nechce je tu, akorát by mu to všechno připomínali.
"Zkrátka, s Louisem není řeč. Nevrní, nespí, nejí, sedí a kouká. Občas pohne ocasem a to je jediné, na co se zmůže. Před televizí naprosto nezaujatě, netečně. A tak… Si přeju, abyste si ho nechal." Bylo vidět, že slova právě vyřčená pro něj nejsou lehká. Harry jen koukal. On mu… Nechápal, co právě Johnson řekl. Myslí, že…
"…bych mohl být s Louisem navždy? Pořád?" dopověděl nahlas.
"Navždy a pořád," přitakal pan Johnson a přes chmurný a smutný výraz se usmál. "Louisi, koukej," podrbal Louise za ušima. Ten pootočil hlavu. Uviděl Harryho a rozšířily se mu zorničky. Krčil ouška, zběsile máchal ocasem, ale nevěděl, jestli smí. Jestli se může rozběhnout a padnout mu do náruče.
"No jdi, na co ještě čekáš?" pobídl ho teď už bývalý majitel a koukal na ty dva, jak si tiše vzlykají do triček.
"Já vám… Neumím…. Já nedokážu…" nemohl se vymáčknout Harry, měl knedlík v krku, pocit prázdného žaludku.
"Pokud jste měl na mysli to, že mi za to hodláte něco dát, to předem odmítám. Není pro mě většího daru než Louise vidět šťastného. Jen vás prosím, chovejte se k něj tak hezky, jako kdyby se už nikdy nechtěl vidět s nikým jiným," pousmál se starší pán a měl se k odchodu.
"Počkejte!" křikl na něj ještě Harry s vrnícím Louisem v náručí. Muž se otočil. "Slibte mi, že se za námi stavíte aspoň na čaj."
"To vám slíbím moc rád." Podrbal Louise za oušky a nasedl do auta. Nastartoval a zamával jim, naposledy. Louis mu zamával zpět a znovu mu vhrkly slzy do očí.
"Meow," zamňoukal ublíženě, trochu se styděl, že pořád jen brečí. Harry za nimi zamknul a začal Louise líbat všude po obličeji, kolem vousků, na víčka, čelo, na ústa, která tak předlouhou dobu neochutnal. Louis si ho přitáhl ocáskem napevno k sobě a nešikovně mu omotal ruce kolem krku.
"Slib, že už mě nikdy neopustíš," zamumlal Harry do jednoho z horkých polibků a vyzvedl si Louise tak, aby mu omotal nohy kolem pasu.

"Meow," zachraptěl, když ho Harry shodil do hromady polštářů.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 14. října 2013 v 23:05 | Reagovat

ňůůůůů:3
to je tak slaďoučký ^_^

2 Ellie Ellie | 15. října 2013 v 1:38 | Reagovat

Nits. Teraz som dočítala Uniquely three. A ešte aj toto...ja sa rozpustím na cukor a potom sa zkaramelizujem :3333 awwww :333

3 mischa mischa | 15. října 2013 v 15:28 | Reagovat

Obyčejně nejsou citoslovce a samotná písmenka obsahem mých komentářů, ale tentokrát.....ououou.....kde se sežene takovýhle hybrýdek....to musím mít....představa Louise s chlupama, ouškama (já ani nevím, co měl, ale hlavně měl asi to, co má mít chlap) a ještě k tomu nemluví, ale mňouká....tak to je těžká kláda...na druhou stranu, už asi nikdy se nebudu moct podívat na svého kocoura Harryho bez toho, abych si nevzpomněla na tuhle povídku....máš nás na svědomí.

4 Adri Adri | 16. října 2013 v 19:11 | Reagovat

askfhnklsjalkdjalkdbjhdblkx cuuuuuuuuuuuuuuuute, sweeeeeeet, agjdgksdlafs! Tohle byla nejroztomilejší povídka, jakou jsem četla! O.o ^_^

5 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | Web | 16. října 2013 v 21:15 | Reagovat

Ah bože, to je tak sexy a nyuuu a prostě perfektní a...

6 Huuh Huuh | 18. října 2013 v 21:42 | Reagovat

Pochpila jsem dobre ze se tam Harry vyspal s kockou?? :'DDDDD pardoon ale ja z toho nemuzu ale povidka je strasne hezky zpracovana a je oregos :33 takze 5/5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama