Těžký úděl mladých autorů

3. října 2013 v 12:46 | Nits |  Original
Hi there!
Pardon, on to není tak úplně slash, ale jsou tam dva kluci, co si daj pusu. Stačí, ne?
Já si myslím.
Je to fakt jen kraťoučké, kolem 360 slov, takže... triplex drabble?! existuje to vůbec? Asi už mlčím, počty s angličtinou... eh.
Užijte si to a můžete mi nechat i malý komentář. Budu moc ráda.
Miluju vás.





Přes hlavu jsem si přetáhl tlustou mikinu a zachvěl se zimou. Neubránil jsem se táhlému zívnutí a za zvuku šoupání papučí po podlaze se pomalým tempem došoural až ke kuchyňské lince. Pohladil jsem svůj milovaný kávovar a nemít sám sebe za psychopata, možná bych ho i políbil. Bezmyšlenkovitě jsem navolil více kávy než obvykle. A pořádně horkou. S cukrem. A našlehaným mlékem. Mňam. Ozvalo se tiché pípnutí a přístroj se rozvrčel. Opřel jsem se o pracovní desku a na chvíli zavřel oči. Nebudu spát, slibuju, vážně ne. Jen si ještě odpočnout. Když ta postel byla tak měkká…

Další pípnutí. Otevřu oči. Vyjeknu. S drzým úšklebkem a suverénním výrazem na mě kouká klučina, naprosto lhostejně opřený o zeď, pozorujíc mě.

"Co tady chceš?" osočím ho hned, co se vzpamatuju z prvotního šoku. Vytáhnu fialový hrnek a vypnu kávovar.

"Přišel jsem za tebou," odlepí se od zdi, vezme mi kávu a usrkne si. Zle se na něj podívám a vytrhnu mu můj ranní nápoj z dlaní. Skoro se poleju.

"Vidím. A co tady chceš?" zopakuju otázku a vracím se do pracovny.

"Přinesl jsem ti noviny."

Podívám se na stůl. Žádné tam nejsou.

"Lháři."

Pokrčí rameny a jde za mnou.

"Myslel jsem, že už tě neuvidím," připomenu mu událost minulých měsíců. Sprostě ode mě utekl, když jsem ho potřeboval nejvíc. Bez nějakého bližšího vyjádření.

"Nemohl jsem přijít a ty to víš," do jeho hlasu se vkradla nervozita a ucukl pohledem. Ono se to i umí stydět.

"Tak?" pronesl jsem k němu, zatímco jsem zapínal notebook. Přišel až ke mně, položil ruce na má ramena a začal mě masírovat. Uvolněně jsem zavřel oči a uvolnil se. Chvíli se nedělo nic.

"Chyběl jsi mi," zamumlal potom. Otevřel jsem oči a povzdychl si.

"Ty mně taky." Otočil jsem kolečkovou židli, postavil se a nechal ho, ať se mi schoulí do náruče. Nepřítomně jsem ho hladil po vlasech a koukal z okna. Natáhl se za mě, aby vyťukal heslo k počítači. Usmál jsem se. "Pořád si ho pamatuješ?"

"Víš… Není tak těžký si pamatovat název knihy, ve které vystupuju."

Ušklíbl se.

Usmál jsem se na něj a políbil ho.


Měl bych se přestat bavit s hlavními hrdiny svých románů.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | 3. října 2013 v 15:16 | Reagovat

Jen správný blázen dokáže napsat něco bláznivýho... ;)
-Asi tak, jako jen spisovatel(ka), dokáže napsat něco takového ;)

2 Chriss Chriss | Web | 3. října 2013 v 19:36 | Reagovat

Budeme dělat, že jsem se nikdy nebavila s imaginárními postavami z mých povídek, dobře?
(Měla bych napsat povídku o tobě, abych si povídala s tebou^^)

3 Emily. Emily. | 4. října 2013 v 21:39 | Reagovat

Ach, ta poslední věta... Ta celá povídka. Dokonalé. Krátké, ale je to naprosto super. Uuu, to je tak pěkné. Uuuu, jak píše o nich, aaa. Miluju tě.

4 sali sali | 5. října 2013 v 8:55 | Reagovat

uchvátená hltám každú vetu. krásne.

5 Meredith Meredith | 6. října 2013 v 12:27 | Reagovat

Nits, to je boží.
Strašně se mi to líbí. :3

6 Benjamin Benjamin | Web | 6. října 2013 v 20:31 | Reagovat

Nádherné, orpavdu je to dobře napsané. I s krátkými příběhy dokáže člověk zaujmout :)

7 sunny sunny | 27. listopadu 2013 v 20:20 | Reagovat

Jééé...Ty... Wow! To je naprosto dokonalé! Nits, to je prostě Per-Fect! A ten nápad! <3 ... :3 :)*

8 Moňule Moňule | 17. prosince 2013 v 18:45 | Reagovat

Úžasné :)
Celou dobu jsem si říkala , co se z toho vyvrbí :)   Ten závěr je hafo !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama