Beauty&The beast

4. listopadu 2013 v 22:22 | Nits |  One Direction
Čau miláčci!
Já vím, že jsem pomalu dva týdny nic nepřidala, jenže mi nebylo dobře, tři dny jsem neměla PC a jsem kurevsky líná. Ale nebojte, mám nachystanou jednu FF, kterou bych měla začít zítra ve škole a rozepsanou Fairy. Může být?
Musí.
Tak vám tu aspoň házím (krapet opožděně) Halloweenskou Larry povídku. Dva a půl tisíce návštěv, WAU. Budu ráda, když mi řeknete názor.
btw. ta úvodka se ale sakra nepovedla



Ohrnul si rukávy své srdíčkové košile a do plic vtáhl čerstvý vzduch. Byl zrovna jeden z těch teplejších podzimních večerů, či skoro nocí. Pohupoval košíčkem ve tvaru dýně, z poloviny zaplněném sladkostmi a koukal kolem. Tolik výzdoby tu v jejich městečku snad ani loni nebylo. Proběhla kolem něj skupinka sedmi, osmiletých dětí, všiml si jedné čarodějnice a ducha, zbytek ani nepostřehl; opatrnost šla stranou, důležité bylo ulovit co nejvíce těch nejlepších sladkostí.
Se smíchem šel dál, bloudil kolem, přemýšlel o tom, do kterého domu by mohl jít. A taky chtěl, aby tam byly Jelly Beans. A malé Snickers. A větrové bonbony. A úplně nejlíp všechno dohromady a v co největším počtu.
"Hej, princezno," ozvalo se za ním a někdo ho přátelsky udeřil do ramene. Harry se otočil a třel si raněnou paži.
"Hm, Dave," pousmál se a prohlédl si ho. Asi to byl… Batman? Špičaté uši, černý plášť… Dave si ho prohlídl od hlavy k patě a zakotvil na korunce posazené v kudrnách.
"To ne," začal se smát, až se musel zohnout v pase. "Ty seš fakt za Krásku? Bože, myslel jsem, že si děláš srandu," zapřel se o kolena a nepřestával se smát.
"Jo. Moc vtipný," s vážnou tváří odvětil Harry a kamaráda narovnal. To vtipné opravdu nebylo. "Ještě jsem si mohl vzít žlutý šaty a lodičky, tak s klidem."
Dave si odkašlal a naposledy se uchechtl. Harry na něj udělal pitvořivý obličej, vylovil z dýně lízátko a hodil jej po něm. Batman ho však jen zachytil, s uspokojením zjistil, že má jeho oblíbenou příchuť, rozbalil a se zdviženým palcem strčil do úst.
Obdivovali strašidelné i méně strašidelné strašáky z dýní, kostýmy starších či mladších a ryze halloweenskou výzdobu na všech domech.
"Harry?" protáhl líně Dave, když mu zrovna z košíku lovil ořechy v čokoládě.
"Jo?" zachraplal tázaný a pleskl kamaráda přes ruku. Dave místo odpovědi jen ukázal před ně. Stála tam malá holčička v růžových šatech, měla stříbrnou hůlku a koukala nahoru. Harry se usmál, přidřepl si a cvrnkl jí do nosu. Zvedla prstík k jeho vlasům. Harry pochopil, sňal si z kudrn korunku a položil ji malé princezně na hlavu. Ona vycenila neúplný chrup a odběhla k vedlejšímu domu.
"Koleda nebo život!" ozvalo se.
"Vlastně… Byla docela děsivá," uznal po chvíli Harry. Přes vedení byly natáhnuté provazy, na nich zavěšené oranžové lampionky, komíhající se ve větru. Na rybářských vlascích, namotaných kolem komínů, viseli černí papíroví netopýři.
"Bylo jí asi šest a měla růžový šaty," suše konstatoval Dave, zatímco se blížili dál od města.
"No však. Ty jsou nejhorší. A neviděl jsem její stín. Byl to převlečenej upír," polkl Harry a prudce se otočil.
"Stáli jsme pod lampou," zaúpěl Batman. Harry uraženě našpulil rty a raději jen koukal kolem. Šel na něj strach z těch všech dýní okolo. Svíčky uvnitř způsobovaly, že vyřezané obličeje házely kolem sebe strašidelné odlesky. Nechápal, proč vlastně chodí koledovat. Hm, stačil jeden pohled do dýničky v ruce a s novým odhodláním zvedl zrak.
"Jsi hroznej strašpytel," navázal Dave a poskočil mu hlas. To nebylo hezké, Harry tušil nějakou levárnu.
"Nejsem strašpytel!" vyjel a dupl si. "Ale myslím…" zachvěl se "že bychom se měli vrátit."
Stáli pod menším kopcem, na jehož vrcholku stál potemnělý dům. Měl dřevěný štít s malým oknem, které neslo stopu času v podobě vyskleného rámu, jednu věžičku, trčící do zatažených mraků a dveře s velkým klepadlem, obaleném v pavučině.
"Víš, co se říká, že-žejo?" zakoktal Harry a začal couvat. Dave ho zastavil a s jiskrami v očích a drzým úšklebkem postrčil trochu vpřed.
"Co myslíš? Že tam chodí duch rodiny, která tam umřela a zabíjí všechny, co jsou v blízkosti, nebo že se tam samy od sebe posouvají věci a na stěnách se objevují krvavé stopy?" zazubil se.
"Debile, drž hubu," pleskl ho Harry po zádech. Z nějakého důvodu nemohl odtrhnout pohled od hrůzy, která byla několik metrů před ním.
"Jdi." Harry se nevěřícně podíval, jestli opravdu dobře slyšel. Chyběl už jen hrom a krkavci nad střechou. Mimoděk zvedl hlavu, jen aby se ujistil, že tam nejsou. "Jdi," zopakoval Dave.
"A jsi normální? Nikdy," odmítavě zavrtěl hlavou a udělal krok dozadu.
"Jo, už chápu, proč jdeš za Krásku," ušklíbl se pokušitel. "Princezna, která se bojí nakouknout, jak to vypadá v domě, kde nikdo být nemůže a kde duchové nejsou. Jsou to pověry," protočil očima. Z jeho hlasu odkapávalo opovrhování. S Harrym byli velmi dobří přátele, ale pokud šlo o soutěžení, neznali nepřítele. Museli být všude první, ve všem nejlepší, všechno hecnout.
"Nebojím se," zkusil ještě na záchranu, tak trochu doufal, že se zasmějí a půjdou domů.
"Tak ti říkám, jdi."
Harry se na něj koutkem oka podíval, svrběly ho dlaně a cukaly prsty, toužil dokázat, že to zvládne, že není princezna, za kterou se převlékl. Moc dobře věděl, že by to Dave všude rozhlásil a on by se se svojí, řekněme dobrou, pověstí, mohl jít zahrabat. Rozhodoval se ještě chvilku.
"Fajn." Snažil se o to, aby se mu netřásl hlas a udělal pár kroků. "A… a nesnaž se mě zastavit!" ještě pronesl bojácně. Otočil se přes rameno. Dave tam pobaveně stál, se založenýma rukama, jen tak zíral na Harryho. Neudělá to, na to je moc srab.
Harry se zadíval znovu na to stavení. Na chvilku přivřel oči a snažil se sám sobě vsugerovat, že to tak hrozné není. Prostě přijde, otevře dveře, zamává na Dava a pak bude všechno fajn. To půjde.
Váhavým krokem se spíše ploužil, než šel, k domu na kopci. Sem tam vrhl nedůvěřivý pohled na seschlé stromy, lemující cestu z kamenů a nutil se nemyslet na to, co teprve přijde. Stanul před prahem a naposledy se ohlédl na Dava. Ten se zazubil a ukázal mu, že je jednička.
Dovolil si poslední pohled na ty větrem ošlehané dveře, nadechl se a otočil kulatou klikou. Tak trochu doufal, že to nepůjde. Mýlil se, dveře se se skřípěním pomalu otevřely dokořán.
Udělal krok vpřed; svým způsobem jej to tu fascinovalo, v tom větším případě děsilo. Všude byla tma, pavučiny, kam se člověk podíval, strhané tapety, rozbité talíře a omlácené rohy. Zachvěl se, těžko říct, jestli chladem či strachem. Popošel o kousek dál, když zavál vítr a přirazil dveře se žalostným vrzáním. Znělo jako nářek protivné, seschlé stařeny. Harry nadskočil. Dvěma skoky byl zpět u kliky a zalomcoval s ní. Jak jinak, než marně. Zachvátila ho panika a sevřel žaludek, jediné, na co myslel, bylo to, že je sám v opuštěném domě, který dvakrát nevypadal jako vymydlený palác. Nezbývalo, než doufat, že tu mají více vchodů.
I přes to, že mu v hlavě blikala velká červená kontrolka s nápisem NEDĚLEJ TO, uchváceně přešel k obrazům, vyvěšeným na jedné ze stěn. Rodinné fotky, portréty, fotografie z plesů. Bylo to, jako kdyby se přenesl do jiné doby. K těm lidem, k jejich zvykům.
Zafoukal vítr a parkety zaúpěly pod jeho krokem. Trhl sebou a zrak mu padl na paprsek světla, dopadající na jednu z tapisérií, který nesměle pronikal nemytým oknem. Byl to takřka jediný kontakt, který měl s tím normálním venku.
Před jeho očima jako by se zhmotnil další z desítky obrazů. Byl na něm namalován muž, či spíše mladík, oblečený do společenských šatů. Uchvátil jej na první pohled. Roztřesenými prsty přejel po zlatém rámě, jakoby si přál, aby obraz oživl.
"Bojíš se?" ozvalo se mu tlumeně do ucha. Krev mu ztuhla v žilách a on se s výkřikem obrátil zády ke zdi. Hleděly na něj modré oči barvy rozvodněné řeky, krvavě podlité a s rozpraskanými mapkami pod nimi. Rty měl rudé jako krev a vlasy načesané dozadu.
"Co-co-co chceš?" vypravil ze sebe a naklonil hlavu na stranu, prsty hledajíc oporu ve zdi za sebou.
"Tebe," polechtal ho dechem na krku, jemně po něm přejel rty a zadíval se mu do očí.
Paprsek zvenku se loudavě přesunul až k nim, a tak chabě osvětloval vystouplé lícní kosti a pravou barvu duhovek. Harrymu se rozšířily zorničky.
"Louisi…" zašeptal, v jeho hlase byla znát úleva i otázka. Oslovený se pousmál, obtočil ruku kolem Harryho pasu a přitáhl si ho k sobě. Prstem mu zkoumal každou křivku jeho dokonalé tváře, včetně zašpičatělé brady.
"Promiň, lásko, nebýt Dava, nikdy bych tě sem nedostal," skoro omluvně povytáhl obočí a políbil jej. Harry ucítil třešňovou pomádu na rty. Proto ta barva.
"Vy jste se spikli," osočil ho. Místo toho, aby na něj začal řvát, že se málem zbláznil strachy, omotal mu ruce kolem krku.
"I tak," načal větu a jazykem polaskal Harryho ušní lalůček "taky se mi tu zrovna nelíbí, takže bychom si měli pospíšit, co říkáš?" tázavě se zadíval na přítele a začal s rozepínáním knoflíků u košile.
"S čím přesně?" vydechl a natiskl se k němu holým hrudníkem. Hebká látka se mu svezla po ramenou a přistála v tenké vrstvě prachu. Louis se jen vědoucně usmál a začal Harryho líbat. Vplétal mu prsty do vlasů a jemně skousával jeho spodní ret. Nemohl se nabažit té chuti, toho, že ho má ve své náruči. Jazykem mu něžně přejel po kontuře rtů a potom lehce vklouzl do úst. Harry se nechal líně líbat, zatímco vjel Louisovi pod tričko a opečovával břišní svaly. Louis se odtáhl z mokrého polibku, zbavil se pásku na Harryho kalhotách a šikovně rozepl zip; nechal mu rifle sjet až ke kotníkům. Zadíval se na spodní prádlo.
"Když jsem navrhl, že půjdeme za Krásku a Zvíře, nemyslel jsem to až tak vážně," zamumlal a prsty zahákl za lem krajkových kalhotek.
"Měl jsem i korunku," uchechtl se Harry a opatrně vjel Louisovi do vlasů na zátylku. Věděl, že Louis má zvláštní úchylky a taky že nahlas by to nikdy nepřiznal. Nechal se svléci úplně a vyžadoval tělesné teplo, sálající s Louise. Ten ještě naposledy propojil jejich rty ve vášnivý polibek, načež ústy klouzal přes bradavky, podbřišek až k Harrymu údu. Uchopil jej do dlaně, párkrát zapumpoval a pohledem vyhledal Harryho oči. Hleděl do nich, jakoby to mělo být to poslední, co uvidí a pojal Harryho penis do úst. Nepřerušoval oční kontakt, jen si ruce položil na jeho boky a přirážel ústy proti němu.
Mezi Harryho zuby se dostal spodní ret, vytrvale si do něj kousal, aby nebyl nucen vzdychat nahlas. Louis přestal, odtáhl se a líně protáhl:
"Chci tě slyšet, krásko."
Harry se neudržel a z úst mu unikl táhlý sten. Bylo dokonalé, když Louis mluvil takhle. Nechal, aby jeho hrdlo drásaly vzdychy a upřeně hleděl Louisovi do očí. Chtěl se odtáhnout, ale nešlo to. Louis svoji práci dělal neskutečně dobře, o tom žádná, a ještě k tomu ten pohled dravého zvířete…
Netrvalo dlouho a cítil, jak mu tělem cloumá vyvrcholení. Najednou mu nebylo zima, cítil jen, jak teplo Louisových úst opustilo jeho penis, a oba vydechli.
" Zvíře," zamumlal Louisovi do rtů a přitáhl si ho k sobě.
Tak Halloween.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 shyinka shyinka | 5. listopadu 2013 v 7:09 | Reagovat

Umm... určitě je to moc krásné Anitko, jako vždycky, já ti věřím. Přečtu si to hned odpoledne. Opravdu. :D

2 Emily. Emily. | 5. listopadu 2013 v 19:42 | Reagovat

*nádech, výdech.*
Alright then, I just...
TOTO JE NAPROSTO DOKONALÁ POVÍDKA.
Snad jend az nejlepších, cos kdy napsala.
Úplně jsem se zasmála, když se bavil Harry s Davem. "A nepokoušej se mě zastavit!" :D:D:D
But... Ten Louis tam... oh shit, it was fucking hot.
Naprosto jsem to viděla. A pak to. "Chci tě slyšet, krásko."
"Zvíře."
To jsem byla v prdeli. Okay. Jsi naprosto dokonalá... Jsi prostě princezna.
MOJE.

3 Elizabeth Elizabeth | Web | 5. listopadu 2013 v 21:16 | Reagovat

Cetla jsem ji mezi biologii a dalsi biologii. Bylo mi fajn a ta povidka bozi. A ja umrela.
A ted je mi na nic, skocila na me depka a nejradeji bych si nekam zalezla. S cokoladou a perem, abych mohla napsat tu smutnou z Terezina, kterou jsem zacala ve skole.
Ale porad je to skvely. Ty ten talent mas, fakt, nejspis mas pravo rikat tamto... Ja si jen nekam zalezt. A psat si pro sebe. A umrit z te predstavy Larry koureni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama