15. Little Fairy With Curls

23. prosince 2013 v 21:29 | Nits |  Little Fairy With Curls
Pro Monnie, zase, neptejte se, ale ona je hrozný pako. Rozbije co může. Včetně svýho nosu. Asi deset minut jsem lítala po pokoji a brečela a málem ji zabila a objala. Normálka, ne.
Tak šťastný a veselý..!



Vždycky bylo zvláštní jet na Vánoce do Londýna. Tedy - nějak extra daleko to nebylo, možná půl hodiny cesty autem, ale ta světýlka, výzdoby, koledy, plno lidí okolo. Bylo to jednoduše fascinující.

Cesta s Harrym, Louisem, Maddie a jejím bratrem byla… No, řekněme, že veselá.

Teď jsem stála na obrovském náměstí, obchody svítily, okolo stály menší sbory, zpívající koledy a sem tam stánek s něčím na zahřátí.

"Za tři hodiny sraz tady u toho stromu, kdo tu nebude, domů jde pěšky!" Harry se na Louise přísně podíval, takže byl nucen dodat: "No, a nebo si zavoláme, no…"

Za kapes červeného kabátu jsem vytáhla pletené rukavice. Teplo vypadá jinak, povím vám. Čepici jsem si stáhla víc do čela a usmála se.

"Čemu se křeníš, vílo?" loktem do mě žduchla Maddie a nasadila si klapky na uši. Pokrčila jsem rameny, zaklonila hlavu a rozpřáhla ruce. Bylo to dokonalé, to všechno, ti lidé, ta atmosféra, ty zvuky. Už jen ten sníh chyběl.

"Slečny," udělal před námi Mike nepovedené pukrle, "dovolte mi pozvat vás na královský nápoj!" kývl ke stánku a odtáhl nás. Dostala jsem horkou čokoládu, sám pro sebe vzal kávu a Maddie po dlouhém přemlouvání koupil punč.

"Člověk mu všechno nosí, dělá, co mu na očích vidí a on mu ani punč nekoupí," reptala Maddie, ale nakonec poděkovala a ohřívala si ruce o červený kelímek.

"To hození po mně vánoční baňkou jsi viděla kde přesně v mých očích?" zeptal se Mike a pohotově uhnul před Maddiinou dlaní.

"Blbečku," ulevila si a zamířila do obřího, svítícího obchodu. Podívala jsem se na Mika, oba jsme pokrčili rameny a spěšně se vydali za ní. Takhle probíhala vlastně většina našich nákupů. Maddie někam zalezla, my s protočenýma očima naklusali za ní a pak se nestačili divit, s jakým ladem a skladem vybírá dárky. Jestli někdo měl vkus, tak ona!

Chraň mě Pán Bůh, až si vlastně doma uvědomím, co jsem koupila tátům. Jak teď nad tím přemýšlím, jak to, že jsem to nezarazila hned v obchodě? Abyste pochopili… Tipli byste mě na člověka, který svým otcům nadělí párované boxerky? S nápisem YOURS na zadku?
Ne?
To je dobře, já taky ne. Přemýšlím o tom, že to půjdu vyměnit. Nebo vrátit. Nebo třeba spálit. To zní dobře. Když už nic, aspoň jsem to zachránila pánskou koženou peněženkou pro Harryho a roztomilým termo-hrníčkem se soby pro Louise. Jestli nebudou mít radost, budu naštvaná.

Jeden z posledních obchodů, doufám, a stále nic nemám pro Maddie. Bylo neskutečně těžké jí něco vybrat, když neustále čmuchala za vašimi zády a kritizovala.

"Ne." "Tohle ne." "To už vůbec ne." "Je ti jasný, že pokud to Santa uvidí, celý sáně otočí a odjede do Ruska, že?"

"V Rusku nemají Santu."

"No právě."

Vážně, přísahám, že ten růžový svetr s kočičkou, které když zmáčknete čumáček, tak mňouká, byl roztomilý. A ani trošku infantilní. A vůbec - já si ho vlastně koupit nechtěla, jen jsem se koukala.

Možná jsem o tom jen pouvažovala.

A možná jsem si ho i zkusila. No ale nechtěla jsem ho!

Stejně neměli moji velikost.

Probírala jsem se svetříky, když Maddie ukázala někam na druhou stranu obchodu, kde zase mávl Mike.

"Běž za bráchou, má tam takový pěkný kalhoty a nezkoušej říkat, že aspoň jedny nepotřebuješ." Našpulila jsem rty a striktně zavrtěla hlavou.

"Prosím! Aspoň se koukni!" Odpory byly marné, dotlačila mě asi na půl cesty, potom se zastavila, a když jsem se váhavě otočila, ještě mě popohnala rukama. Loudavým krokem jsem přišla až k Mikovi a podle rozkazu probrala pár legín a riflí.

Žádné sukně, krajky, vlečky..? Fuj.

Jen tak jako kdyby mimochodem jsem nakoukla za regál a nevěřila tomu, co vidím.

Já totiž neviděla nic. Teda jako jasně, neoslepla jsem díky návalu trifidů, nebo tak, ale mluvím o Maddie. Nebyla tam. Jako fakticky nebyla. Začala jsem panikařit, jednou jsem se ztratila ve Světě koupelen a pak jsem musela poprosit tu strašně zlou prodavačku, aby řekla do mikrofonu, že jsem se ztratila. A teď jsem se ztratila znovu! Teda jasně, byl tu Mike, ale ten se snažil hrát kámen, nůžky se zrcadlem a nevypadal, že hodlá odejít, dokud nevyhraje.

Prodrala jsem se ven z obchodu a rozhlédla se. Něco mě sejmulo z pravé strany. Bolestně jsem si třela rameno.
"Ty prostě nemůžeš přijít a říct 'Ahoj Estelle, jak se máš?', že? Vždycky do mě vrazíš, už od té chvíle, co jsem měla to největší štěstí a potkala tě," zavrčela jsem a zkoumala ji. Odejde, pak do mě vrazí a tváří se, že jsme spolu pořád.


Dámy a pánové, Madison.

"Slyšela jsem ten sarkasmus, mladá dámo!" pohrozila mi prstem. Zakoukala jsem se do tašek, kterými byla ověšená.

Tři, čtyři…

"TYS MI BYLA NĚCO KOUPIT A NEOBTĚŽOVALA SIS DÁT ROZCHOD? TAK JSI NORMÁLNÍ?!" zařvala jsem na ni a uraženě přimhouřila oči. Jen se mi zasmála a poplácala mě po hlavě.

"Nekřič, nejde ti to. Musíš si to umět zařídit, no," pokrčila rameny a jen tak zběžně mě objala. Povzdechla jsem si. Když se mi znovu zaostřil zrak, padl přesně na obří, vkusně vystínovaný název obchodu naproti.

"Hmm, víš co? Jdi pro Mika, sejdeme se u toho stromku, kde byl rozchod," jen tak nepřítomně jsem zamumlala a vběhla do krámu.

*-*-*

"Lou? Co tyhle?" mávl Harry krabicí od puzzle a naklonil je tak, aby na ně manžel viděl. Přistál mu jeden pohled ve stylu 'oh-prosím-že-to-nemyslíš-vážně'. "No proč ne?!" ohradil se Harry a zakoukal se na dárek. Takový krásně růžový, jednorožec, duha a zámek…

"Je tam tři plus. To znamená, že to můžou skládat děti od tří let," taktně ho upozornil Louis a téměř násilně mu vyrval dvaceti kouskové puzzle z rukou.

"Však už jí tři byly!" zaprotestoval Harry. Louis si jen tragicky (a nahlas) povzdychl, odtáhl Harryho kousek mimo a přikázal mu, ať stojí tady a ani se nehne.

"Tady něco vyber, ani tam," ukázal k jednorožcům, "ani tam," na druhou stranu, "já se jdu podívat naproti, ano? Super!" prohodil ještě dřív, než se Harry stačil nadechnout a zapadnul do příjemně vonícího krámku s čajem. Nakonec si odnesl konvici na čaj s koťátkem, které mělo mezi oušky Santovu čepičku, balení černého čaje z Indie a velkou misku na čaj. A taky šťastný obraz toho, jak Estelle bude nadšená.

"Tyhle?" zkusil to Harry znovu a schoval se za krabici s tisíci kousky. Bradavice z Harryho Pottera, zasněžené, osvětlené… Louisovi zasvítily oči.

"Totálně! Já jí když tak pomůžu, nebo… tak," zamumlal. Nemluvme o jeho úchylce na tento film, o knihách nemluvě. "Vidíš, jaký jsi šikula," pochválil ho Louis, stoupl si na špičky a vlepil jednu mlaskavou pusu Harrymu na tvář. Ten se potěšeně usmál a trošku začervenal. Zaplatili a vrhli pohled na hodinky.

"Ty kosmetika, já oblečení?" zavelel Louis. Povzdechli si téměř sehraně. Ne, že by úplně museli tady tohle všechno okolo, ale co se dá dělat, že. Když Louis vybíral chlupaté ponožky, které si Estelle prostě nedala vymluvit, neměl nejmenší výčitky ohledně toho, že Harryho poslal do drogerie. Tohle byla jedna z mála praktických věcí, které mu vážně šly, vůně měl zmáknuté, přes krémy, šampony až po balzámy na rty. A všem těm holčičím věcem taky rozuměl daleko líp, než on.

Zrovna si pobrukoval Jingle Bells, hrající v rádiu jako kulisa obchodu, když mu zrak padl na dámská pyžama. Musel se držet, aby nezavýskl. Dva kusy v jednom. A o tom druhém vlastně ani nemusel říkat Harrymu. Pod stromečkem už stejně nic nenadělá. Neváhal ani vteřinu, vítězoslavně přišel k pokladně a vytáhl platební kartu. Ještě jedna zastávka mu chyběla…

*-*-*

"Nevím, jak vy," zívla jsem a lípla každému pusu z jedné strany, "ale já jsem úplně mrtvá," protřela jsem si oči, nechala se od Harryho políbit a od Louise rozcuchat vlasy, slezla z jejich velké postele a zavřela se v pokoji. Nestačila jsem si pomalu ani urovnat medvěda za hlavou (a co jako?) a už mi těžkla víčka.


"Máš ovladač?" zavrněl Louis Harrymu do ucha a natáhl se přes něj. Přepnul program v televizi. Ne, že by přeblikával tak dlouho, dokud mu něco nepadne do oka, prostě navolil příslušné číslo, ovladač položil na svůj noční stolek a uvelebil se v peřinách. Harry se kradmo podíval po televizi a vytřeštil oči. Růžová hvězdička nahoře v rohu mluvila sama za sebe.

"Nebudu se s tebou v takové krásné Vánoční náladě dívat na porno," znechuceně se natáhl pro knihu na poličce. Rozevřel ji a schoval se za ní. Louis na něj chvilku pobaveně hleděl, a když se nic nedělo, ještě pobaveněji otočil zrak k obrazovce. Za chvíli to ale prostě nevydržel, sáhl po Harryho knize a otočil ji vzhůru nohama. Harry prudce zamrkal. Najednou ta písmena dávala smysl, takže…

Oh.

Odkašlal si, knihu, kterou celou dobu držel obráceně, položil tam, kde byla a zvedl se nahoru v polštářích. Opřel hlavu a zadíval se na televizi. Bavili se o…?

"A jaké máš ty úchylky, Harry?" zamumlal Louis a zachichotal se zhrublým hlasem Harrymu do krku. Polkl. O tomhle se nikdy nebavili. Louis vzhlédl. "Ale no tak…" jezdil mu prstem po odhalené hrudi. "Tolik jsme toho zkusili a ty mi ani neřekneš, co se ti líbí? Něco musí být." Skousl mu ušní lalůček a přesunul se k ústům. Harry ho začal líbat vášnivěji, než by byl očekával, jen se však podvědomě usmál.

"Nemám úchylky, zapomínáš? Líbíš se mi tak, jak jsi. Takže bez ničeho," zamumlal Harry a sjel dlaní Louisovi po boku, na zadek, kde mu stiskl půlky. Louis přivřel oči a tichounce vzdychl, jen tak, aby to Harry zaslechl. Naskočila mu husí kůže.

"Ani na… hm, pouta?" zkusil a mimoděk si vybavil své svázání kravatou. Harry zavrtěl hlavou a nechal ji položenou mezi Louisovou klíční kostí a ramenem.

"Vysoké podpatky?"

Další odmítavé zavrtění hlavou.

"Rtěnky?"

"Ale no tak," pousmál se Harry. "I když, možná by sis nějaký ten lesk koupit mohl," zamumlal a ponořil se ještě hloub. Žertoval.

"Už mě nic nenapadá… Krajkované kalhotky?" plácl první, co mu přišlo na jazyk.

Ticho.

Louis zalapal po dechu a pak se tiše rozesmál. Násilím odtáhl Harryho ze svého ramena a donutil ho podívat se mu do očí. Stále zrakem uhýbal a zatraceně se červenal. Louis ho políbil na růžovoučkou tvář, nos, čelo a potom na ústa. Chutnal tak sladce… A on by se měl ještě jednou otočit v Londýně.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Gibsonová Elizabeth Gibsonová | Web | 23. prosince 2013 v 21:39 | Reagovat

Už vím, co bude v další kapitole, sakra.
A puzzle! Kde se dají sehnat Bradavice! Ty chci! *Ignoruje fakt, že na 1000 dílků by jí stačilo tak pět dní. Asi.*

2 Hihi Hihi | 23. prosince 2013 v 21:58 | Reagovat

úúúúúúúúúžasné těšim se na další díl =)) hihihihi

3 Hihi Hihi | 24. prosince 2013 v 9:41 | Reagovat

kdy bude další díl???? =))))))))))))))))))))))))))))

4 CarolineDixion CarolineDixion | Web | 24. prosince 2013 v 11:25 | Reagovat

JOJOJOJOJO.

PROSÍM. PROSÍM. KRAJKOVANÉ KALHOTKY.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama