16. Little Fairy With Curls

24. prosince 2013 v 15:28 | Nits |  Little Fairy With Curls
Čaute brouci!
Jo, budu trapně ohraná a popřeju vám nádherné Vánoce, ať pod stromkem najdete to, co si přejete a ještě víc, ať si užijete tuhletu dobu a co nejvíc lásky, štěstí a zázraků. Snad chápete, že tahle Fairy bude kratší než ty normální, protože je to spíš takový Vánoční bonus. No a já jdu psát ještě sedmnáctou, kterou vám přednastavím na zítra na osm ráno, tak nezapomeňte!
Uf, vy mě jednou zabijete...
ŠŤASTNÝ A VESELÝ!
Miluju vás.



"Jak ses sem dostala, kdo tě pustil, a co tu chceš?" zavrčela jsem a hodila po Maddie jeden ze svých nadýchaných polštářků. Se smíchem do mě šťouchala, strhávala mi peřinu a mluvila až příliš hlasitě.

"No do háje, vstávej, chápeš, že venku teď začalo sněžit? Trošku, ale pořád! Vylez, prosím tě!"

Byla neskutečně, ale neskutečně otravná. Zavřela jsem oči a založila si ruce na prsou. Chvíli bylo ticho.

"Vypadáš, jako kdybys měla každou chvíli umřít," šeptla blízko mě. Pootočila jsem hlavu, otevřela jedno oko a probodla ji vražedným pohledem. Přesunula se k mé skříni.

"Tak, co si oblečeš? Šaty, šaty, nebo šaty? Zkusila bych šaty, ty ti sluší." Sarkasmus jí doslova odkapával z hlasu, jak se probírala plastovými ramínky.

"Jak ses sem dostala?" zopakovala jsem otázku a posadila se. Natáhla jsem se po kartáči. Ještě jsem se ani nestihla pořádně rozkoukat a už seděla u mě. Sakra, ta holka je všude.

"Můžuuu?" zaškemrala a vytrhla mi kartáč z ruky. Zamžikala jsem. Vážně mě právě požádala, jestli mi může rozčesat vlasy? Ona?! "Nekoukej tak, jsou Vánoce," odsekla, jako by to něco vysvětlovalo a začala se dřevěným hřebenem bořit do mých kudrn. Klábosila něco o tom, že ji pustil Louis, měl na sobě zástěru a… Vyskočila jsem na nohy a nechala ji zmatenou sedět s kartáčem.

"Oni… pečou?" zeptala jsem se poněkud opatrně. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli chci vědět odpověď. Pokrčila rameny.

"Nejspíš."

Zaúpěla jsem a svalila se do křesla.

"Oblečení," zmohla jsem se jen.

"A chceš šaty, nebo šaty?" tázala se opravdu zaujatě.

"Ani jedno."

Vykoukla zpoza jednoho křídla skříně a zvedla obočí až někam ke stropu.

"Vezmu si legíny. A ten velký červený svetr."

"Žádný velký svetr tu nemáš," nakrabatila obočí, očividně šťastná, že se nenavlékám do volánků.

"Vždyť víš… Ten, co vypadá jak šaty." Její pohled byl naprosto k nezaplacení.

Převlečená a po krátké návštěvě koupelny jsem, s Maddie v závěsu, vběhla do kuchyně.

"Jé, vílo, ty už jsi vzhůru?" usmál se Harry a zběžně mě políbil na tvář, zatímco se natahoval pro mouku.

"No cos čekal, když za mnou pošleš tohle?" palcem jsem zabodla někam ve směru, kde stála Madison a ta se zazubila.

"Hej, Maddie, hodíš po mně, prosím, dvě vejce?" naznačil Louis prsty počet kusů a ukázal k lednici. Přikývla, otevřela dveře chladničky a z boxu vytáhla dvě vajíčka. Přiběhla jsem k ní, vyrvala jí je z ruky a podala Louisovi. Nechápavě se na mě podíval.

"Ona je schopná je fakt hodit," objasnila jsem mu.

"Neříká se fakt, ale opravdu," opravil mě Harry a zamračil se. Protočila jsem oči; samozřejmě tak, aby to neviděl.

"Co to bude, až to bude?" kývla jsem k troubě a spoustě nepořádku na pracovní desce.

"Hledal jsem něco málo po internetu a zjistil jsem, že ve střední Evropě pečou cukroví, takové laskominy a je jich strašně moc. Tak jsem si řekl," Harry se podíval na Louisovy ruce v bok, "tak jsem Louisovi řekl, že bychom to taky mohli zkusit. No a to vzadu je Vánoční puding," zaculil se Harry. Kudrny měl všude, zástěru nakřivo a mouku na tváři. Setřela jsem mu ji a musela se krátce zasmát. Maddie s Louisem tvarovali něco z těsta a já se trochu bála se jít podívat. Jen jsem nakoukla a přidřepla k troubě. Vonělo to nádherně.

Třeba se letos ani nic nepřipálí… Zvládlo se to skvěle, Maddie byla, kupodivu, užitečná a v kuchyni šikovná, Harry nic nerozbil (až na ta dvě vejce, které jsem podala Louisovi) a teď nám na stole stojí mísa cukroví a další krabice dole ve skříni. Skočila jsem ještě rychle k Maddie, jejím rodičům popřála krásné Vánoce, předala pohlednici od tátů, nechala se políbit na obě tváře a nasedla do nastartovaného auta. Zpívala jsem koledy spolu s rádiem a nepřestávala se usmívat. Madison měla pravdu, vážně sněží. A ještě nepřestalo.

U prarodičů z Harryho strany to byla krása, jako každý rok. Dům měli velký, výzdobu vkusnou a neuhasínající úsměvy na tváři. Vypila jsem si čaj, jablečný se skořicí, co umí jen babička, seznámila je s už asi potřetí odvykládanou historkou o školním výletě a než jsem se nadála, stmívalo se.

"Ne, že na nás zapomeneš!" zahrozil mi děda, ale jeho oči se smály. Zavrtěla jsem hlavou a usmála se. Ucítila jsem, jak mi do kapsy něco tiskne. Tázavě jsem se na něj zadívala. Zahlédla jsem jen rožek papírové bankovky a chtěla začít protestovat. Děda si však jen přiložil prst na rty.

"Hlavně to nikomu neříkej!" pošeptal a ještě jednou, naposledy, mě obejmul.

"Dobře. Děkuju moc. Víš ale, že sem jezdíme proto, že vás milujeme a ne pro peníze, viď?" pro jistotu jsem se zeptala. Děda kývl, předal mě do náruče babičce a už jsem se měla k odchodu do auta, když mě zarazila.

"Počkej přece chvilku, sice už jsme staří, ale i k nám se Santa občas zastaví," tajemně se pousmála a za chvíli se vrátila s taštičkami, jednou větší, druhou menší. Podala mi tu velkou. "Tohle dej těm dvěma," teď ta malá ", a tohle si otevři ty. Výjimečně můžeš už teď, abys u toho stromečku zazářila. I když to asi nebude potřeba, vyrostla z tebe moc nádherná slečna a víš, že jsi naše vlastní, bez ohledu na to, odkud pocházíš nebo nepocházíš," sevřela mě ještě v pevnějším objetí a setřela si slzu. Pohladila jsem ji po předloktí, ze dveří ještě zamávala a usadila se na zadní sedadlo. Dopředu jsem podala velkou tašku a sama zvědavě nakoukla do té menší.

Od té chvíle se mi na krku houpe stříbrný přívěšek letící vlaštovky.









 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Gibsonová Elizabeth Gibsonová | Web | 24. prosince 2013 v 16:34 | Reagovat

To je tak cuuuute. Ne, fakt, tak trochu jsi mě rozesmutnila. A to ještě mamka zapalovala svíčky. A ony zhasly v pořadé v jakém umřeli... achjo.
Na Vánoce mám nějakou divnou náladu...
A zítra budu psát princeznu. A ještě vánoční speciál chci (jsem ho dneska nestihla, obaluju řízky a klobásy a svoje prsty a ještě budu kapra). :3

2 Hihi Hihi | 24. prosince 2013 v 21:54 | Reagovat

úúúúúúžžasné těšim se na další díl =))))))))))))))))))))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama