19. Little Fairy With Curls

31. prosince 2013 v 8:00 | Nits |  Little Fairy With Curls
Já to přidávám brzo, ale i tak. Po Novém roce začínám zvolňovat, nezvykejte si na díl každý druhý den. :D A taky chci psát víc jednodílovky, protože když kouknete do archivu... Samá Fairy. Achjo. Já se polepším!
A teď už ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!





"Prosím, prosím, prosím, prosím!" věšela jsem se na Harryho, ruce omotané kolem jeho krku, nohy kolem pasu. Zamračeně i se mnou na těle přecházel po obýváku a stále zarputile vrtěl hlavou.
"Nepustím tě někam na hory, na chatu, kde bude spoustu lidí, které neznám, jsi normální? Myslel jsem, že máš rozum," opakoval už asi potřetí. Louis se opřel o futra s nějakým tím cukrovím u pusy.
"Co se řeší?" snažil se zasvětit.

"Naše patnáctiletá dcera chce s partou kamarádů na Silvestra odjet pryč," oznámil tónem, jako kdybych vykradla banku. Pustila jsem se, upravila si šaty a mrkla na Louise.

"Prosím," šeptem jsem naznačila a trhla hlavou k Harrymu.

Začínám mít pocit, že bychom dveře měli i přes den zamykat. Z ničeho nic se prostě otevřely, nakráčela si Maddie, a zase zavřely.

"Jdu hodně nevhod? Stavím se až za chvilku, jestli…" mávla palcem směrem ven a svraštila obočí.

"Ne, ne, vůbec ne!" začal Harry a skoro Madison dostrkal až do křesla.

"Estelle ti říkala o té ubytovně? A Silvestru?"

Přikývla.

"Co ty si o tom myslíš?" založil si ruce na prsou a zkoumavě na ni koukal.

To mě teda podržte. Táta se ptá o půl roku starší Maddie, co si myslí o mé výchově. Chtěla jsem začít dost hlasitě protestovat, když jsem zachytila Maddiino znamení rukou, že mám zůstat v klidu. Přehodila si nohu přes nohu a dělala, že přemýšlí.

Tiše jsem si odfrkla, to byla jedna z mála věcí, která jí opravdu nešla, ale jak se zdá, Harry jí na to skočil.

"No, já tam budu taky. Naši byli teda taky dost proti, ale shodou okolností - ta paní, co je tam na recepci, je mámina sestřenice. A pokud chcete, můžu vám na ni dát číslo…" z kapes džínů vytáhla lehce pomačkanou vizitku a podala ji Harrymu. Ten vrhl pohled na Maddie, na vizitku, na mě a nakonec z kalhot vylovil mobil a zašel za roh.

Začala jsem se radovat a šla si s Madison plácnout, už to máme skoro v kapse!

Po pár minutách, které byly na starostlivého otce až podivně málo, se táta vrátil s úsměvem od ucha k uchu. Nahla jsem hlavu na stranu. Co to..?

"Paní Smithová je moc milá dáma! Ujistila mě, že se vám nic nemůže stát a že na vás dá pozor! A pokud je tam Maddie, nemáme se čeho bát, pravda?" stále se culil jako sluníčko a obrátil se na Louise. Ten prudce zakýval hlavou, aby Harryho ujistil, že má určitě pravdu a zdvihl oba palce vzhůru.


*-*-*

Pustila jsem plnou tašku na zem a padla do postele. Pořád jsem nevěděla, jestli mám věřit tomu, že jsem přes noc opravdu pryč od tátů. Skoro mi do očí vhrkly slzy, miluju je, to ano, ale přece jenom to bylo úplně jiné, být jen s přáteli, být volná… A taky těžko uvěřit, že to všechno jen díky Madisoniné svatosti, kterou postrádá.

Otočila jsem se na hříšníci a zaculila se. Opětovala mi úsměv, zatímco se převlékala. Vyhoupla jsem se do sedu a sáhla do školní tašky, větší zavazadlo na dva dny, hádám, nebylo potřeba. Zachumlala jsem se do huňatého svetru a šťastně klusala za Maddie do přízemí, abych se přivítala se smečkou tady.


*_*_*

"Nejez to ještě!" pleskl Harry Louise přes prsty, natahující se pro chlebíčky. Ten se ublíženě zamračil a svraštil spodní ret.

"Je osm večer, kdy to mám asi tak jíst?!" ohradil se a i přes hlasité protesty si jeden vzal. Harry bručel něco o tom, že přesně o půlnoci, až budou počítat, už nic nezbyde, ale sáhl po jednohubce. Zapnuli televizi. Harry se opřel, jednu nohu si opřel o tu druhou a natáhl ruku. Louis se mu vděčně uvelebil pod paží v náručí a nasál Harryho vůni. Omámeně se usmál.

Kolem jedenácté se rozhodli rozdělat šampaňské. No co, teď ochutnají a na Nový rok připijí. Louis neodolal, nahnul se k misce s ovocem a šťavnatou, červenou jahodu vykoupal v sektu. Potřel si tím rty a natáhl se pro polibek. Harry se zašklebil, bylo to svým způsobem hořké, ale hned na to mu byla do pusy vsunuta jahoda. Požitkářsky ji skousnul. Sladká šťáva mu naplnila ústa a potlačila štiplavou chuť jemného alkoholu. Oblízl se a převalil se nad Louise. Líbal ho, občas zabloudil k lícním kostem, sem tam jazykem polechtal ušní lalůček. Louis mu vplétal prsty do kudrlinek a všemožně nastavoval hlavu, jen aby se Harry dostal tam, kam měl. Natáhl ruce za sebe a nechal si vysvléct obrovskou mikinu s potiskem loga své oblíbené kapely. Liboval si ve větších věcech, cítil se hrozně pohodlně a měkounce.

"Jsi takový heboučký… A roztomilý," šeptl Harry a líbal Louise na pupík, zatímco mu vyhrnoval tričko. Svlékl mu ho úplně a přehodil přes opěradlo. Sobě s košilí i kalhotami udělal totéž. Políbil Louise na nárt každé nohy a hladce z něj stáhl tepláky. Konečně ho měl před sebou. Krásného. Skoro netknutého. Miloval jeho tělo, smích, miloval na něm cokoliv, od přísné kravaty až po plavky, miloval způsob, jakým se culil, jak dával najevo rošťárny, jak vzdychal, když zrovna měli s Harrym svoji chvilku.

"Miluju tě, Boo," zachraplal Harry a natáhl se nad jeho obličej. Prohlížel si jeho krásný nos, na který vždy nadával, jeho tváře s nepatrnými ďolíčky od věčného smíchu, jeho růžovounké rty, které měl k dispozici pro ty miliony polibků. Louis se nadechl k odpovědi, ale Harry mu okamžitě, jemně přiložil prst na ústa a zavrtěl hlavou. "Já vím," pohladil ho po vlasech a vtiskl mu cudný, avšak dlouhý polibek.

Televize jim byla skoro nepatřičnou kulisou, když se z venku ozývaly jak hlasy dětí, tak dospělých.

Oslavovali, smáli se a dováděli. V tom zbytku sněhu se pošťuchovali a objímali. Měli co slavit. Další rok, který strávili pohromadě. Snad ten další bude lepší… To si vlastně říkají každý rok. Hlavně, aby zůstali spolu, vždyť na ničem jiném přeci nezáleží…

Jak z televize tak z rachotu venku poznali, že se blíží konec dne, konec roku.

Deset, devět.

Harry slastně vydechl a přirazil do Louise. Drtil v dlaních jeho ramena a zároveň dával pozor, aby mu neublížil.

Osm, sedm.

Louis vycházel pánví vstříc Harryho přírazům, hýbal klínem jen pro potěšení obou, víčka měl přivřená a cítil se plný, potřebný, žádaný. Chtěný.

Šest, pět.

Těla do sebe narážela v symfonii, jejich duše se zmítaly v agónii, chtěli víc, přidávali na tempu, cítili, že jim moc nezbývá a přesto se snažili vydržet, pro toho druhého.

Čtyři.

"Harry…" zasténal Louis svým hláskem se stále patrným přízvukem a zvedl se na kolenou. Harry své ruce přemístil na jeho boky a přirážel ho na sebe.

Tři, dva!

Bylo slyšet, jak se třou o koženou sedačku, nebylo to příjemné, ale jediné, co teď cítili, byl ten druhý. Druhá polovička. Druhá půlka srdce. Ozval se ohlušující ohňostroj. Vyvrcholili téměř zaráz.

Jedna!

"Šťastný Nový rok, Lou," zachraplal Harry. Louis se přes rameno natáhl pro Novoroční polibek a vydechl Harrymu do úst. Takhle chutná další ze série nových začátků.

*_*_*

"No tak, napij se!" pošťuchovala mě Maddie. Zavrtěla jsem hlavou a ona protočila očima. "Je to mojito, v tom opravdu, ale opravdu nic není."

"To nevadí, smrdí to jako alkohol, nechci to pít." Luke z druhého konce stolu se na mě zazubil a já mu úsměv oplatila. Byli fajn, tihle lidé. Každý měl něco, jinou historku, jiný zážitek, jiný život. Byli skvělí. Maddie se s nimi zná ze sešlostí jejích rodičů, pomáhají Greenpeace a podobně. Teda, ne, že by nosili zvonáče a čelenky, to ne, ale byli šetrní k přírodě, zabývali se ostatními a nemysleli jen na sebe. Bylo to fakt hezké.
"Jdeme ven, děcka? Budou světla!" výskl Mike, jeden z -kupodivu- nejstarších tu, oběhl stůl, natáhl si bundu, podal kabát své dívce a ruku v ruce vyběhli před chatu. Pokrčila jsem rameny, chytla Maddie za ruku a jen tak, ve svetru a papučích, vyběhla ven do sněhu. Z vesnice pod námi bylo slyšet odpočítávání, doprovázené řinčením zvonu.

Celým tělem jako by mi běhali malí mravenci, třásla jsem se, ale ne zimou, nýbrž vzrušením a očekáváním. Nemohla jsem se dočkat všech těch světýlek, rachotu, jásotu. Odpočítávala jsem spolu s nimi.

"Tři, dva, jedna!" zakřičeli jsme a jako blázni se smáli rachejtlím na obloze. Tahle tvořila květinu a tamta zase červený vodopád. To byla krása… Ještě chvilku jsme pozorovali světlice a potom se hromadně rozhodlo, že si můžeme povídat a sdělovat zážitky i uvnitř. S Maddie jsme však ještě, stále ruku v ruce, zůstaly venku.

"Víš, co na Silvestru miluju?" začala jsem a se zvrácenou hlavou koukala na oblohu. Koutkem oka jsem postřehla, že zavrtěla hlavou.

"To, že nikdy nevíš, co ti nový rok přinese. Jestli bude lepší, nebo horší. Kolik poznáš lidí. Jestli se zamiluješ. A jestlipak se něco změní…" poslední větu už jsem skoro zašeptala. Obrátila jsem se k Maddie. Koukala na mě. Přemýšlela jsem, jestli se začne smát a řekne, že jsem moc sentimentální, ale ona se jen pousmála a ruku v pletené rukavici mi položila na tvář. Zachvěla jsem se, ale dlaň nesundala. Nějak jsem…. Snad nechtěla? Teď, s odstupem času těžko říct. Netrápí mě, že jsem neuhnula. Vlastně - v tu chvíli mě netrápilo nic. Chtěla jsem si užívat toho prostoru kolem sebe, opíjela se svobodou a volností… Nic mi nevadilo

Madison se naklonila blíž, stále mě však sledovala. Dýchla mi do tváře. Voněla jako máta. O kousek jsem se přiblížila a pohlédla na její rty. Přivřela jsem víčka. Své rty přitiskla na mé, jen na chvíli, jako kdybyste pohladili šátkem nahou kůži. Odtáhla se a ušklíbla se. Ale ne zle nebo škodolibě, jako normálně. Tak nějak… hezky.

"Krásný Nový rok, Maddie," řekla jsem přiškrceným hlasem, stále jí hledíc do očí.

"Krásný Nový rok, Estelle," zašeptala.







 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Gibsonova Elizabeth Gibsonova | Web | 31. prosince 2013 v 8:54 | Reagovat

Hihi, ja to vedela. Ty bys preci nenapsala het, co? A jsou roztomile. :3
A Larry, uch. Taky bych chtela takovy Silvestr.
Jo a tesim se na ty tve jednodilovky, hihi.

2 SyskynLsPomaranč ;D SyskynLsPomaranč ;D | 31. prosince 2013 v 9:26 | Reagovat

Wow :O
To bolo amazing! ;) a tie 2 myslela som si že budú spolu :3..
Bolo to roztomilé a ten Larry :33 aj tebe šťastný nový rok :) a teším sa na ďalšiu...<3

3 mischa mischa | 31. prosince 2013 v 12:59 | Reagovat

Omlouvám se za své nekomentování, ale teď jsem si po delší nepřítomnosti přečetla tu nálož dílů, které jsem zmeškala a ještě pořád to rozdýchávám...to je neskutečné, co jsi jim všechno připravila....nádech a výdech...
P.S: Přeji ti v roce 2014 jen to dobré...

4 hihi hihi | 31. prosince 2013 v 18:12 | Reagovat

Uzasne :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D preji vsem šťastný nový rok 2014

5 Hihi Hihi | 3. ledna 2014 v 23:53 | Reagovat

moc prosííííííííííííííím další díll =)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama