22. Little Fairy With Curls

27. ledna 2014 v 22:56 | Nits |  Little Fairy With Curls
Hi there!
Týden, yeah, já vím. 1 370 slov a příslib aktivity pro vás, šmudlové.



Stejně bylo nejlepší jen se válet v peřinách, poslouchat chichotání z kuchyně a tisknout tvář do heboučké kočičí srsti. Nechat myšlenky nezávazně plynout hlavou a užívat si měkkost všude kolem. Ranní idylky, než se z laptopu ozve štěbetání a já musím (vlastně nemusím, ale chápete) vytáhnout polovinu těla, abych zjistila, že mi ten e-mail přišel jen od reklamní společnosti.

K mé radosti jsem se zmýlila, adresa odesílatele vypadala vcelku… no, lidsky. Poklepala jsem na touchpad a Fluffy si přitáhla pod dlaň - nespokojeně zamňoukala, jako uražená princezna, která byla zbavena svého trůnu.
Alias mého ramene.

Krásné ráno přeji. Vyspaná do růžova?
-Sebastian

Zmateně jsem zamrkala, zprávu přečetla ještě jednou a zaměřila se na podpis.

E-mailová adresa.

Podpis.

Bene672

Sebastian.

…eh?

Proč mě sleduješ, jak jsi přišel na mou adresu a kdy mi něco uniklo?

Chvilku jsem váhala, než jsem zmáčkla Odeslat, ale nakonec jsem nad tím jen mávla rukou. Aspoň se dozvím, jak funguje stáž u FBI.

Nesleduju, ale pokud tohle čteš, předpokládám, že jsi vzhůru. No… Ne, že bych se chtěl smát, ale na nástěnce ve výtvarném sále visí list s e-mailovými kontakty na účastněné, a kdo jiný by měl ve jméně "curly-fairy"?

Zrudla jsem na odstín rajčete a instinktivně zajela hloub do polštářů. Kdyby po nás nechtěli poslat naskenované obrazy…

No, ohledně toho, bylo mi osm a Harry, totiž táta, je poněkud lehce ochranářský.

Chvilka čekání.

Oslovuješ tátu jménem?

Ano, oba, takhle by se mi to jen pletlo. Tak, proč mi vlastně píšeš? Ne, že bych se nebavila, to ne, jen asi neočekávám, že bys kradl adresu, jen abys mi popřál dobré ráno.

Zasmála jsem se a hned na to si musela udobřit Fluffy - nespokojeně zavrněla, když jsem si drze dovolila pohnout bránicí. Kdyby tohle Madison věděla, udělá ze mě deset malých. A ze Sebastiana dvacet.

Oba? Oh… Máš pravdu, vlastně ne, to jsem až tak průhlednej? Chtěl jsem se zeptat, jestli si ve svém jistě zaneprázdněném sobotním dopoledni najdeš místo pro mě? Tedy pro mě a altánek v parku?

Srdce mi vynechalo úder. Možná dva. Je tohle… rande? Nevědomky jsem si kousala kůžičku na palci. Maddie by mě… Proč vlastně pořád mluvím o Maddie? Sebastian očividně stále neztratil zájem, za což se mu upřímně opravdu hodně divím, tak proč to nechat plavat. Jen si zajdeme popovídat a na oběd budu doma. Nic zvláštního.

Za půl hodiny u vchodu do parku?

Dám ti hodinu, tak trochu jsem zaslechl, jak se projevuje tvá nervózní povaha, když nestíháš.

Pousmála jsem se a kousala do strany spodního rtu.

Budu tam.

Další odpověď už nepřišla, asi tedy dohodnuto. Vlastně doteď nevím, proč jsem to udělala, ale jednoduše notebook skončil převržený v bezpečí měkkých peřin, Fluffy v sevření mých dlaní a já uprostřed pokoje, poskakujíc sem a tam, tam a sem.


"Uhm… O něco jsem přišel?" načal Louis, když bez zaklepání otevřel dveře a zůstal v nich stát, s hlavou nakloněnou na stranu. Široce jsem se usmála.

"Vůbec o nic," zatrylkovala jsem a kotě položila na zem. Poděšeně zamňoukalo a protáhlo se kolem Louise.

"Máš rande?" dovtípil se Louis, když se rozhlédl na obě strany, jestli nenarazí na Harryho.

"No, ono to tak úplně rande není," nakrucovala jsem se a bylo mi lehce trapně. Je to táta, i když ten shovívavější, ale pořád táta, jak o tomhle můžeme mluvit?!

"Jasně, no, on Harry taky úplně nebyl můj přítel a pak to bylo 'Ano, budu s panem Harrym Stylesem trávit zbytek mého života, děkuji, tady to podepište.'"

Zasmála jsem se do dlaně a pořád se tvářila přešťastně.

"Na co čekáš? Neměla bys už dávno lítat po bytě a oblékat se, chystat, malovat, nevím, co všechno děláš?" trochu nejistě koukal Louis.

"Mám přesně rozvržený čas, neměj strach," s daleko větším klidem, než jsem doopravdy cítila, jsem pečlivě do náručí poskládala silonky, šaty a napochodovala do koupelny. Krátký pohled na svůj odraz v zrcadle, spokojený úsměv, jiskra v očích. Přečesání, obléknutí, vyplazení jazyku na nudnou, blátivou barvu očí, pohled na hodiny a sejití ze schodů. Už jsem se obouvala a zahalovala se do kabátku, když mi zrak padl na Louise, který stál nahoře, ruce založené na hrudi, opřený o stěnu. Tázavě jsem povytáhla obočí a začala si omotávat šálu kolem krku. Rozhlédl se a potom pronesl přímo ke mně:

"Víš, že mu to stejně musíš říct, že?" znovu se podíval směrem ke dveřím Harryho pracovny.

S povzdechem jsem doupravila šálu a čepici narazila více na uši. Věnovala jsem mu jeden zamyšlený, uvědomělý pohled a pomalu přikývla. Zamávala jsem, krátce se usmála a s rukama v kapsách vyšla ven.

Opravdu jsem netoužila se znovu pohádat s Harrym. Jenže jak to asi tak říct. "Ahoj, tati, víš, nejsou mi čtyři a vídám se s jedním pěkným klukem a možná, jenom možná, se mi líbí?" Těžko. Rozhodla jsem se, že tyhle úvahy počkají, nenechám si kazit skoro-ráno. Odstrčila jsem záležitost Říct tátovi do nepoužívané přihrádky v mozku a podvědomě se culila, čím blíž jsem byla k hlavní bráně. Celkem zklamaně jsem naznala, že jsem tu brzo, když se zpoza rohu vynořil blonďatý zázrak v černém kabátu. Stydlivě jsem sklopila zrak a hned nato se na něj prostě musela podívat.

Černá náušnice krásně kontrastovala s blonďatými vlasy, modré oči jako vždy nesly barvu rozbouřeného moře. A jeho úsměv byl k nezaplacení.

"Ahoj," vydechl, a chvíli vypadal, že nemůže spustit oči z mé tváře. Silou vůle jsem se snažila zastavit červeň, pomalu, ale jistě, se mi hrnoucí do tváře. Nevěděla jsem, kam s rukama, nohama, tak jsem jen špičkou dělala důlek do asfaltového chodníčku a prsty různě proplétala do sebe. Po chvilce, jako kdyby s naprostou rozvážností a klidem, jednoduše rozšířil svůj úsměv a natočil se ke vchodu do parku. Vděčně jsem se pousmála a koukala rovně před sebe; hlavu vzhůru, Es, je to jen přátelské setkání, nemáš se vůbec čeho bát.

Sebastian se začal omlouvat, že mě takhle ráno vytáhl do takového mrazu, ale já moc nevnímala, občas jsem přikývla, nebo se zasmála, ale plně jsem se nechala unášet jeho sametovým hlasem. Byl jako ty hlasy kluků ze seriálů po ránu, až na to, že takový měl Sebastian i přes den.

"Hm, Estelle? Posloucháš mě?" podmanivě se usmál a koutkem oka na mě koukl.

"Cože? Jistě! Myslím, že je super, že si na tebe Smith asi jako na jediného nezasedl, musíš se mu vážně líbit. Jen jsem obdivovala… tvůj přízvuk," přiznala jsem a posadila se na lavičku v dřevěném altánku. Byla tu jediná, vedly k ní tři schodky a vypadalo to tu opravdu nádherně, šlo vidět na celé prostranství.

"Přízvuk? Mám přízvuk?" se zájmem se zeptal Sebastian a trochu naklonil hlavu na stranu. Přikývla jsem a dovolila si usmát se. "Vlastně to zní logicky, jen by mě zajímalo, ze které části Ameriky přesně. Nikde jsem se zas tak dlouho nezdržel, takže to možná můžeš považovat za výsadu, že posloucháš směsku… čehokoliv," zasmál se a potom jsme jen mlčeli.

Lidé tu byli tak rozdílní, někteří běhali, další si ruku v ruce povídali, jiní se jen tak poflakovali kolem, támhle stály partičky a tam zase páry. Napadlo mě, že by bylo hezké mít tu stojan, plátno a barvy Nebo aspoň pastelky. Jen to zachytit. Byla to krása.

Přes hlavu mi proběhla připomínka toho plesu a s rukama v kapsách jsem sklonila hlavu. Hleděla jsem si na špičky bot a přemýšlela, jestli je to dávno zahrané, nebo ještě něco říct. Nebo… Říct, že je mi tu s ním dobře? Že jsem ráda, že jsme šli? Začala jsem panikařit, co tu vlastně dělám, když ani nevím, co povědět.

"Zvedni tu hlavu, schováváš si ty krásné oči sama pro sebe?" pousmál se Sebastian a pod bradu mi položil dlaň v pletené rukavici. Pozvedl mou hlavu do normální roviny a zamrkal na mě. "Všechno dobrý?" ujistil se, a když jsem nesměle přikývla, jeho úsměv se rozšířil. "Fajn, tak se ještě projdeme a moc rád tě doprovodím domů, nevěřil bych, že už bude doba oběda. Jsi pro?" upřel na mě své krásně modré oči a já se usmála na oplátku. Zvedl se dřív než já, seskočil ze schůdků a natáhl ruku ke mně nahoru, abych měla oporu, kterou jsem vlastně vůbec nepotřebovala. Jeho hru jsem přistoupila a velmi zdvořile, se seriózní, vážnou tváři, dlaň přijala.

Za tu cestu, co jsme ušli přes celý park domů, mě už nepustil.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hihi hihi | 28. ledna 2014 v 6:14 | Reagovat

I love it :-D :-D :-D :-D :-D rychle dalsi :-D :-D :-D :-D :-D

2 S. S. | 28. ledna 2014 v 13:20 | Reagovat

Úplně nejvíc top:33
Ale ona nemůže být se Sebastianem, to prostě nejde!!! Musí být s Maddie!!! Ok? :DD

3 Emily. Emily. | 28. ledna 2014 v 16:04 | Reagovat

ANITO.
JÁ TĚ ZABIJU. TU RUKU SIS MOHLA ODPUSTIT, FUUUJ. Kde je desinfekce... :O
A Louis to krásně zabijí, že:
"Jasně, no, on Harry taky úplně nebyl můj přítel a pak to bylo 'Ano, budu s panem Harrym Stylesem trávit zbytek mého života, děkuji, tady to podepište.'"

TO ŽERU.
A jsem zvědavá, jak to poví Harrymu. A kdy bude krev a kdy si uvědomí, že je to kretén. A kdy ho nechá a bude si šťastně žít. krev. (ublíží ten kretén Harrymu? ^^)
:D
Miluju to. ^^

4 SyskynLsPomaranč ;D SyskynLsPomaranč ;D | 28. ledna 2014 v 20:05 | Reagovat

Najlepšie to je :33 ale ona nemôže byť so Sebastianom...musí byť s Maddie! :D tak je to krajšie :))

5 hihi hihi | 31. ledna 2014 v 17:57 | Reagovat

Další :-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D

6 Luu<3 Luu<3 | 4. března 2014 v 18:45 | Reagovat

Perfect :'O nemas to i na wattpedu?:O jestli jo tak pliz link:D

7 Laura Laura | E-mail | 6. března 2014 v 14:45 | Reagovat

Musím povedať že nie som LS (ani ES) no zbožňujem tento príbeh :3

8 lenna lenna | 1. dubna 2014 v 19:58 | Reagovat

prosíííííííííííííím rychle další =))))))))))))

9 kiki kiki | 7. dubna 2014 v 2:39 | Reagovat

Uz nepises? :O Daj novu cast pls! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama