Demon's ball

19. ledna 2014 v 10:45 | Nits |  One Direction
....
měla bych taky napsat nějakej original, že. Připadá mi, že originální povídky mi jdou víc než FFs. Taky máte ten pocit?
Tak trochu vampire!Louis, here. Zanedlouho se dočkáte dalšího, protože mě napadlo tohle, to jsem řekla jedné autorce a ta sestrojila úplně novou povídku taky s upírem, takže pokud neradi fantasy, pardon. Tadyta povídka je taková zvláštní, ale jo, líbí se mi, jinak bych ji sem nedala, že. 1 074 slov, babies.
Enjoyyyy ♥



Zaclonil si oči před zlatavými odlesky křišťálového lustru, který se pyšně honosil nad hlavou jeho a další stovky lidí. Dlaně se mu potily a píchalo ho pod levou stranou žeber. Stále se nervózně rozhlížel okolo. Věděl, že on tu nebude, nesmí, mohl by zabít nespočet lidí.
A stejně mu, i přesto, že byl jeho milenec, plně nedůvěřoval.

Odhrnul si tmavohnědé prstýnky vlasů z čela a jazykem olízl vyprahlé rty. Dával pozor, aby si nepokazil dokonalou vizáž, která zahrnovala bílý obličej a černá ústa. Na černém hábitu měl našité několikery nůžky. Na moment se plaše pousmál, když si uvědomil, že jeho prostřední jméno se shoduje se jménem kostýmu, který nosí.


Natáhl se k podnosu sluhy, který procházel kolem něj. Do roztřesených prstů uchopil skleničku se šampaňským. Kývnul na pingla a světle zlatou tekutinou si smočil rty. Zaregistroval kývnutí hlavou dirigenta, načež začala hrát hudba. Nebo orchestr. Nebo co to vlastně bylo. Několikery housle, basa, tohle mu nikdy nešlo. Odvrátil hlavu. Téměř všichni, nebo aspoň všichni, na které dohlédl, tančili. V párech. Dámy s vysokým účesem a předrahými šperky, oblečené za princezny, při troufalosti za čarodějnice. Jejich manželé či milenci jako vlkodlaci, frankensteinové a podobné hrůzy. On sám se jen pohyboval proti směru hodinových ručiček skrz naskrz sálem, aby příliš nevyčníval z davu. Byl tu sám a vlastně mu to ani tolik nevadilo. Proplouval mezi lidmi, občas na někoho kývl nebo tiše pozdravil, vyslechl chválu na svůj kostým. Aby ne, když mu zabrala celou noc jeho tvorba.

Pořád mu však nebyl dán jistý klid nebo rozvaha, jakou by výše postavený člověk měl na bále mít. Neklidně se ohlížel, a když se o něj někdo otřel, což se v takovém návalu stávalo poměrně často.


Večer pomalu plynul, měsíc se po kouscích posouval po obloze a Harry ho sledoval skrz okno, posazené vysoko u stropu. Copak asi dělá Louis? Spí? Loví?

Zamrazilo ho.

Třeba odjel mimo město. Nikdy by nechtěl Harrymu ublížit. Vzpomněl si na krví zalité duhovky a obrovské zorničky velikosti většího hrášku, povysunuté špičáky a rozedrané rty. Neubránil se dalšímu zachvění.

"A kdo říká, že ti chci ublížit? Třeba toužím jen po zábavě," zašeptal mu někdo u ucha a omotal mu ruce kolem pasu.

Harry by přísahal, že mu srdce vynechalo jeden úder. Prudce se nadechl a snažil se zůstat v téhle nepřirozené, strnulé poloze. Normálně by hlavu trošku zaklonil, ale teď, v jednom z posledních dnů měsíce, to nešlo. Zrovna dnes? Zrovna dnes musel Louis přijít, když má největší sílu? Když se jeho moc prakticky probouzí a on nad ní nemá skoro žádnou kontrolu?

"Já se umím kontrolovat," broukl mu Louis kousek u ucha.

Sakra. Na telepatii by málem úplně zapomněl.

"Co tu - co tu děláš?" rozechvělým hlasem se zeptal; dech se zrychloval, srdce cítil až v krku a v hábitu mu začínalo být nechutné horko.

"Nudil jsem se," pokrčil rameny Louis.

Dál šli s davem, zdravili, usmívali se a poslouchali samé:

"No ne, vy máte ale vydařený kostým!"

Louis vždy poděkoval, a když onen člověk byl kus před nimi, protočil očima. Dokonce se setkali s jedním mladým, od pohledu bohatým a namyšleným mladíkem, který podotkl, že jde jasně vidět, že Louisovy špičáky nejsou pravé. Ten se jen pousmál a přikývl. Co jiného taky mohl udělat, že?


Harry byl zjevně jediný, kterému jeho rudé oči naháněly hrůzu a špičaté zuby ho nutily utéct. Daleko, co nejdál od Louise, aspoň dokud nevyjde první slunce.

Tedy, ne, že by mu slunce ublížilo, to zase ne, ale bylo mu nepříjemné, a co hlavně, dnešní nocí mu končila ta do nebe volající nebezpečnost. Na další měsíc. Potom se budou muset na několik hodin znovu rozdělit.

Hudba jako kdyby nabyla toho hrůzného nádechu, jaký Harry cítil z Louise. Když na hradech procházíte sami sklepením, kde zahynulo tisíce poddaných a sluhů. Když jsou kolem vás rakve, když cítíte, jak vám mráz vstupuje do duše a usazuje se tam. Když vysloveně slyšíte skuhrání a prošení těch, kteří zemřeli bolestivou smrtí. Spousta svíček uhaslo a rozhostila se tma, vlastně příšeří. Světelný opar sotva napomáhal tomu, aby dohlédli na konec sálu. Tanec připomínal utíkání na hřbitově. Harrymu bylo strašně, zatímco Louis se cítil jako ve své kůži.

"Miluju tě, Harry," zašeptal Louis a rty přejel milenci po ušním lalůčku. Harry se snažil vyprostit, ale Louisův železný stisk mu to samozřejmě neumožňoval. Stále dokola si v duchu opakoval, že Louis neví, co dělá, ale že by ho nezabil, přece by mu to na poslední chvíli došlo.

"A kdo říká, že tě chci zabít?" oplatil mu Louis se zlostným úsměvem a ostré zuby přitiskl k jemné, skoro papírové pokožce na Harryho krku. V tu chvíli se otevřela snad všechna okna a záclony se pod náporem silného, ledového vzduchu začaly zmítat ve větru. Všichni lidé v sále začali křičet, utrpěli lehký šok způsobený leknutím, začali jeden přes druhého pospíchat a drali se ke dveřím, někteří jen poplašeně běhali napříč sálem. Strhla se změť lidí a zvuků, křiku a volání. V tom Louis zatlačil a jeho špičáky se zabořily do Harryho krku.

Harrymu se podlomila kolena a s hlasitým výkřikem spadl Louisovi do náruče, který ho téměř ironicky láskyplně přidržoval. Cítil porušenou tkáň a krev, prýštící do Louisových úst, slyšel zvuky naprosto atypické pro normální bál, jekot a křik zabíjených lidí, připadal si, že mu každou chvíli praskne Achillovka, že se mu rozskočí hlava. Srdce mu svírala ledová ruka, pořád zpevňovala svůj stisk, jako by mu do břicha bodali nože a jako by mu roztrhli plíce. Bolest prostupovala jeho tělem a Louis hltal krev, která se pomalu, ale přesto silně vlévala přes jeho rty. Harry úpěl a skučel, nezmohl se na víc než chrčení místo slov, zatímco nechával horkou, lepkavou tekutinu, aby opouštěla jeho tepnu.

Vítr se opřel o stěny v sále a hučel silně, téměř nebylo slyšet, ale křik lidí a Harryho beznadějný vřískot přeslechnout nešlo. Pronikavě zaječel, když se Louis silou vůle odtrhl, jazykem přejel přes dvě drobné ranky a tím zacelil to, co napáchal. V tu chvíli se rozsvítila světla, někdo zapálil svíčky, vítr přestal foukat, kapela začala hrát a lidé se uklidnili.

K zbláznění bylo, že se chovali, snad jako kdyby se nikdy nic nestalo. Harrymu se zatmělo před očima a spadl na jednu ze židlí u stolu s občerstvením, které stály po celém obvodu místnosti.


Zamotala se mu hlava a moc si toho nepamatoval. Věděl však, že poslední, co udělal, bylo to, že si tiskl ruku na krku, tam, kde mu hučela horká krev, a koukal do Louisových očí, které se pomalu měnily na blankytně modrou.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily. Emily. | 19. ledna 2014 v 10:57 | Reagovat

ARE YOU FUCKING KIDDING ME?
TO JE TAK BOŽÍ. (TEN CAPSLOCK NEVYPNU, NE.)
TAK MASIVNĚ BOŽÍ.
ÚPLNĚ PSYCHO. TAKOVÉ KRÁSNĚ NAHÁNĚJÍCÍ HUSÍ KŮŽI.
A KREEEEEEEEEEEV. KREV, KREV, KREV, KREV.
MUHAHAHA.
ALE JAKO, LOUIS JE TEDA TVRĎÁK. POOR HARRY.
MILUJU TO. NEJLEPŠÍ JEDNODÍLNÁ EVER.
(zajímalo by mě, co si asi myslel Louis, když viděl Harryho sedět, téměř v bezvědomí, a on nad ním stál a ohhhh. Odpověz mi na mé myšlenky, pretty please!)

2 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 19. ledna 2014 v 16:17 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!
Být teď doma sama, tak se asi pochčím strachy a pak tě půjdu zabít.
MILUJU UPÍRY, KURVA.

3 justlovelife justlovelife | 19. ledna 2014 v 19:32 | Reagovat

shit.. kreeeeeeeeeeeeev :333 pokračko jak je Harry upír a to hneeeeeed!!!!!!! :333 <3333

4 Jana Jana | 22. ledna 2014 v 23:28 | Reagovat

Mně odrovnal už ten název:-).
A Luis jako upír je neodolatelnej:-).

5 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 13. února 2014 v 2:44 | Reagovat

Ooooo! To bylo tak krásné!
Ta telepatie byla fakt dobrá xD.
To by chtělo pokračování. To je dokonalé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama