Lazy Morning

1. ledna 2014 v 20:02 | Nits |  Original
Hiiii. První chyba, co v tomto roce udělám bude, že napíšu špatně datum... Ale - napsala jsem povídku! Nemá pointu, nemá smysl, vlastně v ní o nic nejde, ale já na ni měla hroznou chuť. :D
Enjoy!



Norsko

Postel ze starého, velmi kvalitního dřeva pod ním zapraštěla. Vytáhl se z ramen a protřel si oči. Peřinu skopal do noh postele, chodidla pustil na vyhřívanou podlahu a hluboce si zívl. Zatřásl hlavou, aby se mu oříškové prameny dostaly tam, kam měly, a přistoupil k oknu. Hleděl na rozlehlé jezero, bylo obrovské, jako neskutečné zrcadlo, odrážející šedou oblohu. Natáhl se pro vínový svetr a seběhl schody do přízemí.

Nemohl odolat a skrz skleněné tabulky, zasazené v tlustém dřevě, pohlédl ještě jednou ven. Zelená tráva, štěrková cesta a všude tak božský klid. Vyčkal si na tiché cinknutí, které se ozývalo každé ráno touhle dobou, a pozvedl k ústům šálek s hořkou kávou. Labužnicky si usrkl, hrnek položil zpět a rozhlédl se kolem sebe. Na okně květina, kterou by nepojmenoval ani za milion, na kuchyňském ostrůvku perfektně poskládané sotva viditelné ozdůbky a do řady vyrovnané knihy. Obul si vysoké, černé boty a tiše za sebou zavřel dveře.

Stanul na lehce zaprášené rohožce. Před ním se vinula cesta, sem tam ještě pokrytá kupičkami sněhu. Kdyby se rozhodl po ní jít, dostal by se až k onomu jezeru. Lákalo ho svojí krásou a přitahovalo svým tajemstvím den co den, noc co noc. Někdy nebylo na škodu jen tak bezmyšlenkovitě hledět do neprozkoumaných vod a sledovat, jak měsíc kreslí nesmyslné obrazce na hladinu.

Vedle krásného, statného domu se vršila pořádná hora dřeva na podpal v kamnech, či jen na přitopení v krbu. Nedaleko byl les, obrovský, kouzelný a magický les. Vstoupit do něj bylo jako octnout se v jiném světě, museli jste tajit dech, až vám šla pára od úst a zapamatovat si každičký detail, každý záhyb kůry, protože když odejdete a vrátíte se někdy jindy, bude to tu úplně jiné.

Natáhl nosem do plic čerstvý, mrazivý vzduch. Cítil vůni borovice, smrků a čistého ovzduší. S lehounkým úsměvem se vydal o kus dál, po cestičce vlevo k velké, dřevěné ohradě. Se skloněnou hlavou přišel až k prknům, na to spodní se postavil, natáhl ruce a zamlaskal. Přiklusal k němu přenádherný kůň. Tedy spíše poník - plavý, klidný poník. Zaržál, až mu od nozder stoupla pára a hebké pysky vtěsnal mladíkovi do dlaně. Ten ho poplácal po silném krku, když se mu kolem pasu obmotaly dvě hubené paže.

"Proč jsi vzhůru tak nekřesťansky brzo?" zamumlal mu do zad. Pousmál se.

"Vstávám takhle každé ráno, za ty dva roky sis mohl zvyknout."

Chvíli tam jen tak stáli, oba věnující pozornost hravému zvířeti, než ospalejšímu z nich zakručelo v žaludku. Z kapsy vytáhl kus tvrdého chleba, natáhl dlaň a poslouchal křoupání starého pečiva. Pohladil koně, obrátil se k domu a za ruku táhl přítele, který byl natolik uchvácen dokonalou krajinou, že si ani nevšiml.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily. Emily. | 1. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

Awwww, je to tak pěkně nenucené a krásné. Uhm, hned se cítím líp. :]

2 Elizabeth Gibsonová Elizabeth Gibsonová | Web | 1. ledna 2014 v 20:07 | Reagovat

Já ti tady něco napíšu a jistá osoba mě za to zabije. Ehm. Proč mi to děláš? Proč je to tak krásné a romantické a proč po tom tak zoufale toužím?
Uch. Chci do Norska, chci na sever, chci koně... ach. Ty mě tak trápíš.

3 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 1. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaw.

4 shyinka shyinka | 1. ledna 2014 v 20:18 | Reagovat

PONÍK

5 mischa mischa | 2. ledna 2014 v 10:46 | Reagovat

Cítím zimu a krásu....

6 Chiara Chiara | 2. ledna 2014 v 14:09 | Reagovat

Kdy spolu pojedeme do Norska, Nits? Docela se těším, když vidím, jak si to představuješ, hihi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama