Little cute secret

12. února 2014 v 22:07 | Nits |  One Direction
Píšu to asi tak týden, jsem líné prase, nemám náladu, není mi dobře a jsem mistr výmluv.
Ten konec pro Monnie, aby ji nebolelo rameno. Jinak pro Gebs, aby ji nebolelo srdce, pro Emily, aby už nebyla smutná a hlavně pro Narci, protože je to její nápad. A protože prostě pro ni.

1 742 slov, m-preg, fluffy fluf, happy-ending



Objímá záchodovou mísu a čelo se zpocenými, kaštanovými prameny tiskne na čerstvě vydezinfikované, studené prkénko. V tuhle chvíli je mu celkem jedno, jak moc nehygienické to je, soustředí se jen na mžitky před očima, odporně kyselé žaludeční šťávy v krku a chvilkovou úlevu. V hlavě se mu honí tisíc a jedna myšlenka, nemůže však zachytit ani jednu, proklouzávají jako písek mezi prsty. Nadějně kouká do menšího okýnka, posazeného v tlustém dřevě. Za ním tuší čerstvý vzduch a obrovský les se spoustou vůní. Odhodlaně se zvedá, že mu určitě bude venku líp, když mu oči vylítnou v sloup a on dopadne zpět. Zanaříká a sykne zaráz, když se snaží složit si nohy pod sebe. Neskutečně ho bolí.


Nestačí si ani uvědomit bolest v podbřišku, když se znovu naklání nad záchodem.

"Lou?" ozve se za ním. Matně tuší šoupání papučí po kachličkách a cítí ruku na svých zádech. "Pořád je ti tak zle?"

Louis se pootočí jen o kousíček, má strach se hýbat víc, periferním viděním zahlédne Zayna a jakoby jen tím se mu trošku uleví. Přikývne.

"Nesnědl jsi něco špatného?" tipuje černovlásek, když krouživými pohyby mapuje celá jeho záda, oblast ledvin a ramena. Louis jen tupě zavrtí hlavou. "A tušíš, proč… tohle?"
Chabě přikývne a nervózně polkne.

Cítí, že Zayn čeká na odpověď, ale jelikož se na nic nezmůže, jen naznačí pohybem ruky směr k umyvadlu. V domnění, že Louis by chtěl namočený ručník, aby se mohl očistit, se rychle zvedne a natahuje se po červené osušce, když si všimne podlouhlého, na koncích zakulaceného, papírku, co se jen tak válí na kraji umyvadla. Se svraštělým obočím si ho prohlíží a čím déle to trvá, tím víc se mu obličej rozjasňuje. Nevěřícně ho třesoucími se prsty uchopí a klesne zpět vedle Louise. Ten už dýchá klidněji a vidí normálně. Bolest hlavy ustoupila do ústraní a nahradily ji výčitky a obavy.

Zayn kouká ze svého objevu v rukách na Louise a zase zpět. Když je delší dobu ticho, modroočko pomalu přikývne, a pak ještě jednou, rychleji, snad aby je oba ujistil o nemožném.

"Jak se..?" Zaynovi se zadrhne otázka v hrdle a ochraptí. S lehkou výčitkou v očích stále kouká na Louise. Vypadá jako narkoman, co se choulí v rohu místnosti.

"Zlobíš se? Já to taky nevěděl," tiše se brání Louis a pomalu se postaví. Zayn zkoumá jeho bříško, zahalené šedým svetrem, ačkoliv ví, že stejně nic vidět nepůjde.

Chce milenci nabídnout kapku výčitek, že víc nepoznal, proč jim to neřekl a taky kdo z těch čtyř je vlastně otec.

Ale když vidí ten uzlíček nervů, jak se neznatelně třepe, nohy se mu podlamují a pod očima vystupují kruhy…

"Jistě, že se nezlobím," donutí se sám sebe pousmát a Louise si přitáhne do náruče. Hladí ho po zádech a on jej objímá kolem boků. "Půjdeme to říct?" přeruší Zayn asi pětiminutové ticho a jemně se odtáhne. Louis sklopí oči ke svým ponožkám a přitaká. Narychlo si vyplachuje pusu ústní vodou a za lehké asistence Zayna spolu tiše sestupují ze schodů. V polovině schodiště se Louis na chvilku opírá o zeď a přivírá oči.

"Motá se ti hlava? Budeš zase zvracet?" strachuje se Zayn a hladí Louise po tváři. Ten modré safíry hned zase odhaluje, pousmívá se a vrtí hlavou.

"Nic to není, občas se to prostě stane," pronáší o poznání klidněji a snad i veseleji. Zayn mu násilím roztahuje prsty koutky úst a zubí se.

"Cul se víc, sluníčko, budeš táta!" raduje se, ale tak, že to nejde slyšet až dolů do kuchyně. "Nebo máma?" zahloubá se, vraští obočí a přemýšlí, dokud ho Louis se smíchem nežduchá ze schodů.

"No hurá, už jsme mysleli, že se tam ubytuješ," usmívá se blonďáček a přibíhá jako první líbnout Louise na čelo. Ten se zatváří potěšeně a nehledě na to, co se mu stalo ani ne před deseti minutami, si to rázuje k lednici.

"Bereš to teda zhurta," taktně ho napomíná Liam, ale všichni ví, že to tak nemyslí. Jsou rádi, že má Louis aspoň chuť k jídlu, potom to nebude tak vážná nemoc.

"No vlastně jsme vám…" nadechuje se Zayn, ale je přerušený Harryho mrmláním, které stejně nejde přeslechnout.

"Pak se diví, že přibírá. Že zvrací. Ale ne, dáme Louisovi ještě, vždyť je hezké, že tolik papá," napodobuje Harry hlas ostatních milenců a stále se schovává za novinami. Těžko říct, jak jsou staré, zřejmě nejnovější, na které v málo používané chatě narazil.

Louis ztuhne v půlce pohybu a rozhoduje se tentokrát si jogurt nedat. Lehce zachmuřený lednici zase zavře a místo toho si nalije pomerančový džus.

"To je v pořádku, Lou, najez se," šeptne mu Zayn a pohladí po temeni. Zlostně vrhá pohledem po Harrym a ten za novinovými papíry jen krčí rameny.

"Že jsi ale poslední dobou příjemný," utrousí k němu Liam a přesune se nahoru. Nejspíš si zase číst.

Harry pobouřeně listy složí a zle se podívá.

"A divíš se? To je jenom 'Louisovi je zase zle' a 'Louis chudáček nespal' a 'Počkej, Harry, Louis si taky zaslouží polibek, vždyť se necítí dobře'."

Zayn s Niallem na něj zůstávají nevěřícně zírat, zatímco Louis neváhá ani chvilku. Neohlíží se, nepřemýšlí, prostě jen vystřelí z kuchyně, něco na sebe navleče a práskne dveřmi.

Ujde pár kroků k lesu a zastaví se. Nasává nosem zimní vůni borovic a čistého vzduchu. Boří ruce do zeleného kabátu a za zvuku křupání sněhu pod jeho botami se vydává hlouběji.


Neví, jak dlouho jde, jen občas s úsměvem prstem žduchne do nějaké větvičky, obsypané sněhem a sleduje, jak se bílá pokrývka hroutí k zemi. Zakazuje si myslet na všechno to, co se poslední dobou děje, na ten zmatek, na to, že se Harry asi cítí ublíženě, že on sám ani neví, kdy je noc a kdy jde den a že to vlastně klukům ani neřekl… Sakra. Slyší za sebou kroky.


Harry? napadá ho, ale hned tu možnost zavrhne. Na to je až moc ješitný. Moc chlap. I přesto, že je nejmladší.

Chce se vrátit, ale nějaká část jeho vědomí mu radí, aby pokračoval. Poslechne.


Po pár vteřinách se zastavuje a čeká. Za sebou slyší oddechování, ten za ním se taky zastavil. Nadechuje se, otočí a hledí do olivových očí. A takové má jen jeden z nich.

"Jsem těhotný," nechává ze sebe vypadnout, aniž by se rozmýšlel a hned si v duchu vlepuje facku. Nemá čas ovšem rozjímat nad svojí hloupostí, prostě se otočí a mnohem svižněji než předtím mizí mezi stromy.

"Cože..?" dohání ho Harry, pokládá ruku na rameno a nutí ho se mu znovu podívat do tváře. Louis nervózně těká z jednézorničky do druhé, ve snaze vyčíst úplně cokoliv.

"Slyšels," vypravuje ze sebe.

"Nedělej si srandu, tohle nás učili už ve čtvrté třídě, to přece…" větu nedokončuje, jen nechápavě hledí na svého milovaného a dochází mu, že si legraci nedělá. Nějak neví, co má říct, jestli gratulovat, divit se, nebo dokončit přestřelku, kterou načal už v chatě, místo toho jen tiskne Louise v náručí a za pár chvilek se přistihne, že se otupěle usmívá.

"Budeme... Mít miminko?" s pozdviženými koutky oddaluje Louise od sebe a hledí mu do unavené a strhané tváře. Ten se přes to všechno culí a přikyvuje. Harry ho zvedá do vzduchu a křičí na celý les, že bude táta. "Mrzí mě, že jsem na tebe vyjel, mrzí mě, že jsem se choval jako pitomec, je mi to moc líto, a nikdy bych si nemyslel, že jsi tlustý. Jsi jen… načechraný," zubí se a směje se až příliš nahlas. Louis ho polibkem umlčuje a celý svět utichá. Ruku v ruce se pomalu plahočí k domu a Harry spřádá nejrůznější teorie, jak to ostatním říct (i když se lehce zlobí, protože Zayn to věděl první), když se otvírají dveře a Louis ani neví jak, ale visí na něm několik paží a líbá ho několik úst.

"Jak se… tohle… stalo…" mumlá Liam, zatímco si ukořisťuje Louisovy rty pro sebe a hladově, ale přesto něžně, je ožužlává.

Zayn je spolehlivá drbna.

Nějakým způsobem se všichni ocitají až nahoře v obrovské posteli, Louise nechali jen v boxerkách a svém roztomilém svetříku a líbají mu bříško.

"Kluci, ono vás stejně neslyší," chabě se pokouší je všechny uklidnit, ale oni stejně nevnímají. Žvatlají jako batole a pitvoří se přes sebe.

"Začnu žárlit," ohrne Louis spodní ret a vynutí pár slaných slz. Tohle mu vždycky šlo. Jako o překot se po něm začnou sápat ruce a dlaně a všichni jej ujišťují, že vůbec nemá proč. Niall si ho na chvilku přitahuje do polibku a nakonec se choulí pod jeho levou paží a blonďatou hlavu nechá na Louisově hrudi. Harry líbá Louisovo čelo, odhrnuje mu vlasy a strachuje se při každém svraštění obočí, jestli jejich milému není zle. Nejraději by sám sobě natloukl za to, jak se choval. A taky za to, že nic nepoznal.

"Dal bych si čaj," zamumlá Louis zpod přivřených víček, zase na něj jde únava, za chvíli si asi bude připadat jako lední medvěd.

"Zajdu tam!" ozve se čtyřikrát, ale než se někdo stačí vůbec probrat, Harry už tam letí. Připadá mu, že by si to tím možná mohl všechno vyžehlit. A ačkoliv se Niallovi z teplé náruče nikam nechce, i přesto se zvedne dvě vteřiny po Harrym a utíká dolů, jen aby byl první. Louis se zakucká smíchy a Zayn se zdráhá ho jen popleskat po zádech, aby mu neublížil. Ono to stejně vleže moc nejde.

"Já vážně nejsem z porcelánu," jemně je ponoukne, ale natáhne obě paže, aby si oba dva mohli udělat pohodlí. Hlavy si položí na Louisovy bicepsy a ten je oba pozoruje jako pyšná matka. Oh ne, už na něj jdou mateřské sklony.

Tenhle výhled mu není umožněn věčně, oba se zaráz, jako kdyby si telepaticky předávali myšlenky, zvedají z lehu a jemně se líbají. Zayn ochutná Liamův spodní ret a potom se lehoučce odtáhne, jen jazykem přejede přes právě políbené místo. Louis vidí, jak se Liamovi zatřepotají řasy, ale hned na to se nakloní a náruživě Zayna políbí, a potom ještě jednou, a ještě, než splynou v jednoho, naklánějí hlavu na stranu a jde slyšet sem tam jen tiché mlasknutí. Liam pohladí Zayna po tváři a ten mu naopak probere hnědé vlasy. Louis má co dělat, aby se nezačal červenat, možná i malilinko žárlí, ale touha vidět ty dva rozhodně převládá.


"Horko je tu dost," usoudí Niall a spolu s Harrym položí vařící čaj na noční stolek. Vytáhnou zpod postele ještě jednu peřinu a vetřou se do pelechu. Postupně se jim všem zavřou očka a Louis ani neví jak, ale na mateřství se vážně těší.
 

41 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Narci Narci | 12. února 2014 v 22:18 | Reagovat

♥uhnvlnlhsiza mkxjo hezuhooakjaéghujh khwudgb bsuýáwgýh n ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ huhsbbz gqa aazugz bvzt ržý xczgsbahjvtaufgu cgjbhsgjgjhsb
...ne, nejsem v pohodě.
JAK NĚKDO MŮŽE BÝT V POHODĚ.
NAH.
TO JE... ŇAF. K SEŽRÁNÍ.
DĚKUJU.
VÁŽNĚ.
MOC.

NAH.
MILUJU TO.
A TEBE. ^^
Teď musím do mého cukrového království... protože prostě awwww.

2 Ellie Ellie | 13. února 2014 v 18:07 | Reagovat

DSOFJNDSFNDSIOFWEIF
NITS
THIS IS PERFECT
I LOVE YOU SO MUCH
WHY IS IT SO CUTE
OHMYGODIDIED
TO JE CUTE A FLUFFY A MPREG A AWWW JA ASI UMREM :3333
*ROZTEČENÁ SA ZOŠKRABUJE Z KOBERCA*
NYUUU :33 TO JE TOTÁLNE DOKONALÉ :33

3 hihi hihi | 13. února 2014 v 19:01 | Reagovat

úúúúžasné =))))))))))))))))

4 Adri Adri | 13. února 2014 v 21:13 | Reagovat

THIS.IS.FUCKING.AWESOME.

(it's so fluffy, i'm gonna die!!!)

5 *R* *R* | 13. února 2014 v 21:15 | Reagovat

To je tak strašně sladký.
Tolik  cukru že jsem přibrala minimálně dvě kila :)
Nesnáším tě, budu tlustá a přehnaně rozněžnělá =)

6 Emily. Emily. | 14. února 2014 v 23:21 | Reagovat

Okay.
Rozplynula jsem se.
Asi jsem umřela.
Tak sladké, boží, awww, dokonalé.
Nits.
Víš, jak jsi mi udělala radost?
Člověk po tomto nemůže, prostě nemůže být smutný. A TEN LARRY TAM. <3
Děkuji.
Neskutečně moc.
Miluji tě. ^^

7 Sisi.. Sisi.. | 16. února 2014 v 19:45 | Reagovat

Co je na tomhle pěkného?Proč z nich děláte buzíky?

8 F. Drake F. Drake | Web | 17. února 2014 v 6:53 | Reagovat

[7]: Protože jsou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama