Page 37

16. března 2014 v 21:40 | Nits |  Harry Potter
Po třech týdnech, ani mi to neříkejte.
Tak jo, je to v Original slash, protože pro to nemám rubriku, ale možná ji založím, pokud toho bude víc... Je to moje všeho všudy první HP povídka, opravdu první, první věta o FF na Pottera... Tak na to berte ohledy. Nesedí tam časový údaj toho, že Ševelissimo je poprvé použito v šestém díle, tady už je vlastně v Harryho pátém ročníku. Jo a Snape je trochu OOC (out of the character, odchýlení od charakteru). 1 211 slov.
Vysvětlivky pro mudly:
Ševelissimo - člověk slyší ševelení, neslyší vás, jak mluvíte, děláte nepořádek,...
Finite - ruší kouzlo
Reparo - opravuje

!JE TO SRAČKA ALE NECHÁM TO TADY PROTOŽE JE TO PRVOTINA, PARDON!
EDIT:
Všimli jste si, že je to jak scénář? Je tam jen jeden pocit. Hahaha... Asi bych fakt měla psát víc. Nepovedlo se mi to.




Postavil svůj Kulový blesk pod erb koleje a štítek Potter. Zachvěl se, když si vybavil, jak Rita Holoubková odtušila, že tady se musí cítit jako doma.

Smetl z famfrpálového pláště drobného pavoučka, rozkašlal se, když vdechl částečky prachu a s vypětím obrovské síly zavřel nechutně skřípající vrátka.

Jo. Jasně. Vždycky chtěl žít v přístěnku pro košťata, protože jedenáct let pod schody nikdy nebylo lepších.

Poslouchal své vlastní kroky kamennou chodbou. Začínal zjišťovat, že pro něj famfrpál zřejmě znamená opravdu hodně, když kvůli sólovému tréninku vynechal i výlet do Prasinek. Natáhl do plic mrazivý vzduch, hlavní brána byla, kdo ví proč, otevřená, na nádvoří a do vnitřku kašny se mlčky snášel panensky bílý sníh.

Vyběhl pohyblivé schody ještě dřív, než se stihly natočit k učebně přeměňování a tlumeně vyřkl heslo. Buclatá dáma mu milostně pokynula rukou a nahnula se dopředu.
Proletěl společenskou místností a nahoře v ložnici se převlékl do uniformy. Podíval se do zrcadla. Kdyby tak Hermiona s Ronem věděli, kam se chystám, pomyslel si a utáhl kravatu.

Jako vítr sletěl dolů, kolem Velké Síně a namířil si to do sklepení.

Tupá rána, tvrdá zem a pulzující čelo.

"A že se po chodbách utíkat nemá, vám vaše kolejní ředitelka nesdělila?" ozvalo se hlasem, který by mohl lámat kámen. Harry se zvedl a koukal, jak si profesor lektvarů mne místo někde nad pravým obočím.

"Možná se zmínila," broukl a zazubil se.

"Vy se culíte," znechuceně se pozastavil Snape a shlížel na studenta svrchu.


"Taky byste to mohl zkusit," navrhnul Harry, sebral učebnici, která mu vypadla z rukou a tiše se zařadil po profesorově boku. "Víte, že máte učebnu na druhé straně?" zeptal se po delší odmlce.

Snape se na něj podíval, jako kdyby byl neskutečný idiot.

"Tuším," utrousil. "Se svojí přetrvávající nedochvilností mi ovšem nedáváte příliš na vybranou, pokud nechcete, abych pro vás poslal Protivu."

Harry strnule polkl, když si vybavil zlotřilého ducha.

"Měl jsem trénink, pane."

"Jistě, je přece ohromně vzrušující honit se za zlatavým míčkem úplně sám."
Harry se lehce rozesmál.

"No ono stát u pracovního stolu a krájet scvrklofík taky není úplně záživně strávené odpoledne," poznamenal.

Snape mírně, vlastně skoro neznatelně, povytáhl koutky úst a koukl na mladého nebelvíra.


"Mám dojem, že urážíte vysoké umění lektvarů. Měl bych se cítit ukřivděně?"

Na to už Harry neodpověděl, došli do sklepení. Snape mu otevřel dveře.

"Prosím, až po vás."

Neznat jej přes čtyři roky, Potter by si myslel, že zahlédl záblesky v očích.
Přešel ke kamenné desce stolu a bezmyšlenkovitě po ní přejel dlaní. Byla tu zima, seslal na sebe lehké ohřívací kouzlo.


"Třicet sedm," úsečně rozhodl Snape a hůlkou otevřel všechny zamknuté přihrádky spolu s Potterovou učebnicí. Harry v duchu zasténal, když viděl všechny vypsané přísady.


Učitel, v hábitu jako černá vdova, procházel přes svoji nejoblíbenější, a vlastně i jedinou učebnu a sem tam se ujistil, že mu Potter nechystá vyhodit laboratoř do povětří. Popošel blíž.

"Pane Pottere, co z toho, co vidím před vámi, vám připadá jako kořen asfodelu?"

Harry zmateně zvedl kus krunýře Třaskavého Skvorejše.

Merline, ty to vidíš.

Snape si teatrálně povzdechl a podal mu správnou přísadu. Harrymu zrudla líčka, možná nebyl úplně skvělý nápad se nechat doučovat. Znovu ho napadlo, co by na to proboha řekl Ron.

Když se mu ani na po třetí nepovedlo vylouhovat dračí kůži, profesor si stoupl za něj, ruce mu protáhl pod pažemi a mlčky provedl daný úkon skoro automaticky. Harry se začervenal o odstín silněji.

"Kdybych to někomu řekl, asi by mi nevěřil."

"Zajisté," suše odvětil Snape a přidal špetku máty.

Harry se nervózně zavrtěl.


"Harry..?" měkce zkusil Snape, zatímco pokračoval v práci.

Oslovený rychle zamrkal. Občas mu tak sice profesor řekl, ale to byly velmi, velmi výjimečné situace. Pořád si nepřipadal úplně pohodlně. A taky si nedokázal připustit, že našel vzájemné sympatie v někom, koho otec pověsil za kotníky na strom.

"Nebudu dělat všechnu práci za tebe. Snaž se."

Oh, ano, dobře věděl, že riskuje zničení půlky hradu, ale když on vypadal tak roztomile, když se snažil…

Řekl roztomile? Sám nad sebou v úžasu zakroutil hlavou. Tohle mladé, černovlasé tornádo mu degradovalo slovní zásobu na úroveň jeho zrzavého kamaráda.

Usadil se naproti a jen tak přihlížel, jak se mu sklepení řítí do zkázy. Harry mezi zuby vystrkoval špičku jazyka, když se snažil nožem rozdrtit drobná semínka úponice jedovaté. Po chvilce zelené oči zvedl a přes ofinu, padající mu neposlušně do čela, spatřil Snapea, jež ho bedlivě pozoroval.

"Znervózňujete mě," zamumlal Harry a rozdrcenou směs přidal do bublajícího kotlíku. Snape se pousmál.

"To mě opravdu z celého srdce mrzí." Zvedl se a postavil se k nádobce. Zamíchal, nalil do lahvičky a prozkoumal vzniklý lektvar.

"On mezi odvarem proti znehybňovacím kouzlům a lektvarem proti kašli vlastně není až takový rozdíl, že," zkoumavě se zadíval na Pottera a vší silou se snažil neprotočit oči.
Harry si odfrkl, odhrnul zkrabatělou záplavu černých vlasů z očí a sesunul se na židli.

"Chcete mi říct, že jsem se tu pachtil s něčím, co můžu v mudlovské lékárně koupit za pár centů?"

To Snapeovi udělalo značnou radost, naštěstí byl tak prozíravý, že nic nedal znát.

"Přesně tak."

Harry praštil hlavou do pracovní desky.

"Au," zavrčel.

Snape se s tlumeným smíchem (ano, on se smál, bylo to opravdu nechutné a zvláštní, ale v soukromí si to snad mohl dovolit) přesunul za zhrzeného studenta a velké dlaně mu položil na pomačkaný hábit. Palci začal laskat spodní části trapézových svalů a zbylými prsty oblasti okolo klíčních kostí. Harry překvapeně a uvolněně vydechl.
Nechal se hýčkat, připadal si, jako kdyby se teď hned mohl vznášet a všechno se mu povedlo.

"Harry?" ozvalo se kníkavě kdesi za dveřmi. Snape udiveně pozvedl obočí.

"Mám tu čest dnes doučovat i pana Longbottoma?" Harry jen zakroutil hlavou a pokrčil rameny.

"Asi mi přišel říct, že mě třeba hledá Ron s Hermionou… Řekl jsem mu, že chodím sem. On… to nepoví," ošíval se. Najednou mu ruce na jeho těle připadaly zvláštně těžké.

"Ševelissimo," zamumlal Snape. "A vám by vadilo, kdyby se někdo dozvěděl, že máte soukromé hodiny?" pousmál se Snape, hned se mu však na tváři usadil běžný, strach vyvolávající výraz.

"A vám?" zaskočeně se optal Harry.

"Zmijozelové nemají rádi, když na otázku odpovídáte otázkou…"

"Ještě, že jsem Nebelvír," zazubil se Harry, seskočil ze židle a zaklapl učebnici tak, že na zem spadl hmoždíř a rozbil se na několik malých kousků.

"Ano, díky bohu…" povzdychl si Snape.

Harry se otočil k odchodu. Snape ho pozoroval téměř láskyplným pohledem, čerň jeho očí klouzala po rozčepýřených vlasech, pokrouceném límečku a přesezeném hábitu. Kdy se to stalo? Kdy se ten brýlatý budižkničemu stal mužem?

A proč si Severus nikdy nevšiml, že když Potter zrovna nelítá po chodbách, důstojně se nese? Že má vypracované nohy a kalhoty mu pěkně obepínají pevný zadek?

Asi už vážně stárnu, povzdychl si.

"Slyšel jsem smutný povzdech?" zbystřil Harry a otočil se na podpatku. Plášť za ním vlál, než doběhl k učiteli. Natáhl se a na vrásčitou tvář mu vlepil mlaskavou, uslintanou pusu. Snape pevně zavřel oči, nevěděl, jestli se rozesmát nebo rozčílit. "Nebojte, já zase přijdu," šťastně mrkl Harry a odchvátal ven. Zabouchl dveře.

"Finite. Reparo."


Hmoždíř se zacelil a on jej s úctou položil tam, kde byl.

"To jsem vážně šťasten," broukl Snape směrem k dávno zavřeným dveřím.

A to bylo poprvé, co si Severus Snape ve své učebně začal pobrukovat.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marrei Marrei | Web | 16. března 2014 v 21:46 | Reagovat

Zboznuji te, ale to vis. A konecne jsem se dockala, ach. :3
Je to skvele, draha. Vazne. Ano, krapet OOC, ale po klici pochopitelne. A sladke. A uzasne. Diky ti. :3

2 Rush Rush | Web | 17. března 2014 v 15:16 | Reagovat

Nananah nanah common!
Mohla by sis prosím založit rubriku na HP slash? Protože tohel je ASDFGHJKL  a ještě jednou ASDFGHJKL!!!
Thanks for lighting up my day.

3 A.S. A.S. | 22. dubna 2014 v 8:55 | Reagovat

Krásný,boží,perfektní!
souhlasím s [2]:

4 Narci Narci | 29. dubna 2014 v 2:06 | Reagovat

Pomohla jsi mi najít k nim cestu. Děkuji. Nikdy ti to nezapomenu. Ty slzy, co jsem kvůli nim uronila u té druhé... jsem zasloužila. Tohle je skvost, děkuji za perfektní počtení. Mám tě ráda. Kdyby se tě pokusila svést příšera stvořená prvotní magií, nechala bych se rozsápat místo tebe, jako Lily. Záleží mi na tobě. Víš. Vždycky víš. Víš, že vím, že to víš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama