The power of spring

29. března 2014 v 21:49 | Nits |  One Direction
Here you go, babies. Pro vás, co jste opojeni jarem a to třeba normálně slunce moc nemusíte, jako já. Trocha té jarní, nadýchané lásky.
btw. já to hodnocení a ty komentáře vidím.
...teda spíš nevidím.
A taky ještě poslední věc:
Krásný den, paní učitelko.





"Uvědom si," vyhekl a ze všech sil se snažil do plic nabrat co nejvíce vzduchu "že moje tělo na takový obrovský zátěže stavěný prostě není."

Harry se svým chraplavým hlasem zasmál a popoběhl. Louis jen zaúpěl a udiveně ho napadlo, jak někdo může utíkat do kopce. Límeček trička ho vzadu nepříjemně tahal a v pravé botě měl u palce kamínek. Byl zadýchaný, měl trochu žízeň a pálily ho tváře.

Jinak tu ale bylo krásně. Květinová vůně se s ním nesla celou cestu, kdesi z dálky slyšel zurčení potůčku a opakované štěbetání ptáků. Vítr pohnul vysokou trávou a ta o sebe jemně zašustila. Slunce ho lechtalo v oříškových vlasech a na nebi sem tam pluly bílé, nadýchané ovečky.

Soustředil se na svůj dech a nepříjemně tlačící botu, na druhou stranu si neskutečně užíval to ticho. Ticho, protkané zpěvem přírody a občasného Harryho pobrukování si. Louis na něj otočil hlavu. Obočí měl v klenutém oblouku kus nad třepotavými řasami. Pod okem maličkou vrásku, prohloubenou šťastným úsměvem. Nos se mu krčil, když se jemně oťukával s jarními vůněmi, nebo trošku posmrkl. Nad vrchním, skoro ostře řezaným rtem mu rašilo roztomilé chmýří. Louise zaplavil zaláskovaný pocit a chytl Harryho za ruku. Ten chvilku přestal mluvit, kouknul na jejich propletené prsty, usmál se a pokračoval v povídání.

Po chvilkové rovince, které Louisovo tělo opravdu děkovalo, narazili na menší loučku. Pod ní byla ještě jedna, ta stejná. A pod ní další. Bylo to jako velká, vrstvená zahrada. Sešli menší kopeček a Louis milosrdně nechal stébla trávy, aby mu hladila nahé kotníky. Harry se rozhlédl a blaženě nasál vůni nosem. Pustil Louise, rozběhl se i s dekou pod paží a se smíchem se svalil kousek od rozkvetlého, velkého keře. Louis zakroutil hlavou, lehce se pousmál a normálním krokem se připojil. Rozbalil deku, uhladil a svalil se na ni jak dlouhý, tak široký.

Když se Harry k ničemu neměl, jen tam tak postával a omámeně si užíval příchod jara, vyčítavě, avšak něžně si povzdychl a lehce si poklepal na břicho. Harrymu zrůžověly tváře, ale nakonec si kleknul, položil a hlavou spočinul na milencově břiše.
Louis mhouřil oči před náporem sluníčka. Jaro bylo sotva pár týdnů, paprsky ani tak velkou sílu neměly, ale stejně si vyčítal, že sluneční brýle nechal doma.

"Lou?" zabroukal Harry a nakrčil nosánek. Louis vydal něco jako 'hmmm?' a nastražil uši. Harry se jen zachichotal. Byl jako opilý jarní náladou a tím vším kolem, pylem, bzučícím hmyzem a tancem květin. Louis s mírným úsměvem pootočil hlavu na stranu. Bylo mu dobře, moc dobře. Teplý vzduch ho škádlil a dodával mu pocitu, jako by se kolébal v houpací síti. Utopil ho ve svém nasládlém oparu.


Harry začal ve své mysli fantazírovat. O tom, jak by se ruku v ruce proplétali třeba mírně strašidelným lesem a on by se tisknul k Louisově svalnaté ruce. Přeskakovaly by pařezy a trhaly namodralé borůvky, které by se rozplývaly na jazyku jako nejsladší cukrová vata. Potom by postavili dům na stromě a tam se chýlili, když měli dost městského, pošpiněného světa.

Louisovi jako kdyby snad přímo před očima vyrostla fialka. Skoro s něhou se zadíval na fialový kvítek, prsty polechtal její stonek a skoro u kořínku ji utrhl. V duchu se omluvil a potom už se jen těšil z té krásy. Přivoněl k ní a kýchl. Harry se znovu zachichotal. Louis mu položil květinu za ucho.

"Jé! Kdes ji našel?!" dychtivě se začal vyptávat Harry, nadzvedl hlavu z Louisova břicha a rozhlížel se všude okolo. Kde nic, tu nic. Jen spousta stébel trávy a uschlé slámy, občas hluchavka.

"Rostla hned vedle mě," pousmál se Louis a o kus vedle utrhl další.


Za Harryho druhé ucho.

"A proč vedle mě žádné nerostou," zkrabatil spodní ret Harry a zadíval se na Louise. Musel maličko přivřít oči, aby mu slunce nepříjemně nezastřelo zrak.

"Málo se napojuješ na přírodu," ukazováčkem káral Louis a kousek za Harryho hlavou utrhl petrklíč. Vpletl mu jej do kudrlinek. "Vypadáš jako víla Amálka," zakuckal se smíchy a Harry uraženě nafoukl tváře.

"Jsem napojen!" zaprotestoval. Položil si ruce na břicho a zavřel oči.

Dlouhé sluneční nitky mu kreslily po víčkách a pročesávaly černé řasy. Malovaly mu na líčka a dodávaly krásný pocit tepla po celém těle. Harry se natočil tak, aby viděl na Louise. Hlavu měl na stranu a mírně pootevřená ústa. Ukolébával se přicházejícím jarem, jeho vůněmi, pichlavou trávou, která pod dekou naštěstí neměla šanci a občasným zaševelením větru. Harry se posunul blíž k milencovu hrudníku a rozepnul tři drobné knoflíčky na vršku trička. Louis se pousmál, napnuly se mu tváře.

Když Harry zkoumavým pohledem zjistil, že Louis nijak neprotestuje, vtisknul mu hořící polibek na skoro neznatelně opálenou kůži. Šikovnými, dlouhými prsty ještě kraje výstřihu poodhrnul a dal si záležet, aby žádná pusa nepadla vedle. Občas kůži maličko vtáhl do úst, jen tak, aby to trošku zatahalo. Posunul se výš, jednu ruku položil na jeho rameno a políbil ho na krk. Přejel vlhkým, spodním rtem od ohryzku, po boku krku až k čelisti a tam to zakončil dalším, drobným polibkem.

"Tady na někoho leze jaro," povzdychl si Louis, posunul se ke kraji kostkované deky a Harryho rozházené kudrny si usadil na rameni. Tou stejnou rukou mu hladil záda. Harry přes něj přehodil nohu a zadíval se na něj.

Pořád neotevřel oči, kudrnáče trošku mrzelo, že nějakou chvíli ještě neuvidí zářící pomněnky, ale s pohledem na jeho krásnou tvář si vystačil taky. Na bradě měl drobnou jizvičku z toho, jak jako malý spadl z kola. Nad pravým obočím měl menší místo bez vlasů, skoro neznatelné, ale když o něm víte, počítáte s ním. Nepřipadal si, že by ještě mohl objevit něco, co na Louisově tváři neznal. Na pokožce, milionkrát a jednou mapované jeho prsty; opatrně, ze strachu, aby mu neublížil. A přesto viděl odchýlenou řasu a tvořící se koutek, nedokonalosti, které tam ještě nedávno nebyly.

Louis otevřel oči. Chvíli opětoval Harryho pohled a potom sklouzl ke rtům. Zase do očí. Přivřel je a trošku se nahnul, lehce mu škublo v zádech. Harry pojal jeho rty jako něco, bez čeho by nemohl přežít. Jako denní chléb. Jako samozřejmost a zároveň výsadu. Pootevřel ústa, aby mohl chytit Louisův spodní ret a chvíli si s ním hrát. Přejet mu špičkou jazyka po vnitřní straně rtu a zase se stáhnout. Ochutnat ho a odtáhnout se s tím, že nemůže žádat víc, než si zaslouží.

Podívali se na sebe a rozesmáli se. Ne nervozitou nebo studem. Smáli se, protože jim bylo moc dobře.

Oranžový kotouč začal slábnout a schyloval se ke spánku stejně, jako květy kolem nich. Na kůži, odhalenou krátkým oblečením začala padat zima a stoupala husí kůže. Pořád ještě omámeni dnešním dnem se zvedli, sbalili deku a ruku v ruce se vydali zpět.

Po většiny cesty na ně padal černý stín. Trošku jim foukalo na krk a cítili se unavení. Ani jeden však nesundal úsměv z tváře. Písčitou, udusanou cestu nahradily kočičí hlavy. Vůni rozkvétajících šípkových a špendlíkových keřů rozehanl dým z komínů a aut. Místo křehkých keřů se kolem nich tyčily vysoké buky, sázené kolem betonové cesty. Trošku posmutněli.

Rozpojili ruce a věnovali si konejšivý pohled. Na světelné křižovatce se rozloučili. Harry mával, dokud Louis nezašel za roh.


Cestou domů si pořád sahal na rty. Neustále cítil chuť jara a připadal si šíleně zamilovaný. Z vlasů mu vypadla jedna květina a jeho zvonivý smích se rozlil celou ulicí.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 holkyhrajouhry holkyhrajouhry | Web | 29. března 2014 v 21:52 | Reagovat

moc moc moc pěkný blog :-)

2 Dixi Dixi | Web | 29. března 2014 v 22:41 | Reagovat

Nits, tahle povídka je tak nádherně jemná a krásná, nejspíš jsi docílila přesně toho, čeho jsi docílit chtěla. Totálně cítím všude jaro a vůni a je to vážně krásný.

Tohle je nejkrásnější povídka, co jsem za dlouhou dobu přečetla. :)

3 shyinka shyinka | 30. března 2014 v 4:30 | Reagovat

Gratuluji, úspěšně jsi splnila důležitý úkol spisovatele - vtáhnout čtenáře do děje... blbý kytičky *smrká* :D. Tak jak nesnášíš jaro, čekala bych spíš něco anti-jarního nebo kritickýho vůči jaru, ale ty mě prostě nikdy nepřestaneš překvapovat ("občas" mě tím i dost děsíš). Víš, že já takové sladké věci nemusím (prostě Shyinka se ve čtyři ráno nudila, tak si to musela přečíst), ale i přes to je to hezký ^_^ another piece of good work.

4 S. S. | 30. března 2014 v 9:46 | Reagovat

Asi na mě taky jde jaro O.o Páni, tohle je fakt super povídka. ^_^ Už dlouho jsem si nepřečetla tak dobrou povídku a to jsem jich četla.

5 Maggie Maggie | 30. března 2014 v 10:44 | Reagovat

Normálně jsem se díky Tobě začala těšit z jara. Je to krásné, jen tak dál. xx

6 Mon Mon | 30. března 2014 v 15:56 | Reagovat

Awwwwwwwwww

7 Annie Annie | 6. dubna 2014 v 12:36 | Reagovat

Děkuju, děkujůůů. Přesně něco takového jsem potřebovala. Musíš psát častěji, jako vždy je to naprosto boží a dokonalý! Sice je to období oblíbený alergie ale i tak to miluju, stejně jako tebe a tvoje příběhy, uhehe.

8 Lucy Lucy | 10. dubna 2014 v 19:18 | Reagovat

Awiiiiiiiiiii:333 žeru tvoje povídky

9 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 10. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaw

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama