23. Little Fairy With Curls

14. dubna 2014 v 22:36 | Nits |  Little Fairy With Curls
Dva měsíce. Já to dokázala!! Kdybyste věděli, jak moc jsem unavená... But...
I'm back, bitches,
-A.
(to bylo drama, že? hahaha. haha. ha... ha... ne.)



Už když byl na cestě mu mělo dojít, že se něco stane. Všichni byli raději schovaní uvnitř šedých, ubrečených domů. Mraky slibovaly blízkou průtrž mračen a široko daleko nebyl nikdo, kdo by tomu chtěl, nebo dokonce dokázal, zabránit.

Louis měl ruce jemně položené na koženém volantu a šedá mikina mu uchovávala tělesné teplo. Nebylo hezky. Zrovna, když se podíval do zpětného zrcátka a nahodil blinkr vlevo, někde daleko se ozval hrom a jako na povel mu všechna okna zaplavila smršť dešťových kapek. Pořádaly závody a jen, co se ztratily pod rámem, přišly další.

Rádio mlčelo, jako kulisa mu stačilo tiché vrnění motoru a zvuk deště. Zapnul stěrače a podmračený zaparkoval na soukromém parkovišti.


Otočil klíčky, vytáhl je ze zapalování a s povzdechem vyběhl z auta, přičemž jeho provizorní deštník byla tenká kapuce.

Za dveřmi si ji sundal, prohrábl vlasy, kývnul na ženu za recepcí a přivolal výtah. Začalo ho bolet břicho, takový nepříjemný, bodavý pocit. Tušení? Tak tomu jeho matka říkala. Bylo mu… divně, ale nedokázal určit proč. Nevybavoval si, že by na něco zapomněl nebo něco slíbil. Při cinknutí výtahu si řekl, že to asi nebylo důležité a dotěrnou bolest silou vůle odehnal.

Přijel až do 'svého' patra a pozdravil Samanthu. Odemknul si kancelář - sekretářka byla hodná, na stole stál hrnek s kávou a i na tuhle vzdálenost viděl, že se z něj ještě kouří.

Zasedl za svou židli a pohodlně se opřel. Chvíli nedělal nic, jen koukal ven z okna na uplakané město. Představoval si, že tím se zbavuje všech svých bolestí a špíny, a potom zase bude dobře. Jako ho to učil Harry, všímat si i těch neživých věcí.

Zadíval se na svůj stůl a ještě jednou pohodil hlavou. Povedlo se mu pomocí kapek zamokřit si pracovní místo. Pokrčil rameny a rukávem to setřel. Za tohle bych doma už dostal pohlavek, usmál se.

Vrhl ještě poslední, kontrolní pohled ven, snad aby se rozptýlil. Soudě podle četnosti mraků a ani jednoho světlého flíčku na obloze hádal, že dnes už se nevyjasní. Zapnul proto lampičku a vyvolal tím dojem někoho, kdo pracuje dlouho do noci. Stejně to tak dnes viděl. Šanony sem a šanony tam… Zvedl se, aby si z policové skříně za sebou podal faktury za minulý měsíc, když se otevřely dveře.


Louis na Samanthu pozvedl obočí a znovu se zabral do hledání.

"Louisi, myslím…" načala a zasekla se v půli věty, zradil ji hlas.

Pocit v břiše se znovu vrátil, ale neodbytnější a intenzívnější než předtím. Bylo to, jako když máte jít na jeviště a v břiše se vám všechno třepotá, jako tréma, ale horší.


"Volal tě Benett a vypadá, že do růžova se úplně nevyspal," vypravila ze sebe nakonec a za stálého klapání podpatků se zavřela u sebe.

Louis vydal hrdelní zvuk podobný zapištění myši a zvedl oči k nebi. Předstíral imaginární modlení se, naznačil kopnutí do rohu stolu, a když se aspoň trošku uklidnil, vydal se, jak on tomu říkal, na popravu.

Prohrábl si vlasy a otevřel prosklené dveře. Potlačil veškerou nechuť, srazil paty k sobě, založil si ruce za zády a vyčkával. Když se chvíli nic nedělo, odkašlal si.

Šéf zvedl hlavu. Bylo vidět, že se dost přemáhá, aby neprotočil oči, tak si aspoň nahlas povzdychl.

"Máte snad potřebu ukázat, jak jste nad věcí, Tomlinsone?" odporně se ušklíbl a spojil prsty nad deskou stolu.

"Prosím?" zarazil se Louis. Nějak mu unikala pointa otázky.

"Vidím vaše kalhoty, kterým se třepí konce a vytahanou mikinu. Připadá vám snad, že tak vypadám já nebo třeba zbytek budovy? Že je tohle vhodné oblečení?" prskal, i když se nejspíš snažil udržet nervy pod pokličkou.

"Svou práci rád dělám v pohodlí," chladně namítl Louis a zatnul pěsti.

"Ano, to vidím, Singapur stále nic. Řekněte mi, kde ty výsledky práce mám hledat. Ostatně… Proto jsem si vás zavolal."

Zase ten nepříjemný, hrozný pocit. To bylo strašné. Bál se, že se každou chvíli pozvrací.

"Víte, že nemám rád chození kolem horké kaše. Tak abych to zkrátil… Vaše pracovní normy prostě nevyhovují mému zavedenému plánu."

Louisovi skoro slyšitelně šrotovalo v hlavě, a když se kolečka spojila, přes tvář mu přelétl výraz pochopení a zděšení naráz.

"Chcete říct…"

"Úplně."

"Myslíte…"

"Naprosto."

"Padáka?" vydechl.

"Dávám přednost výrazu propuštění."

Zavládlo ticho a jediná kulisa byla bubnování kapek na sklo. Snad jako kdyby svojí zvučnou symfonií chtěly vyjádřit náklonnost k Louisovi, jako kdyby šeptaly, že to bude dobré.

"Ale… Ale to nemůžete," chabě namítl Louis. Potřeboval by se posadit, ale to by raději umřel, než o něco požádat. I když teď mu stejně bylo všechno jedno.

"Omyl… Obávám se, že můžu," vytvořil nadřízený cosi, co měl být nejspíš soucitný úsměv a kdesi v dálce zahřmělo.

Louis vypadal jako zpráskané štěně, vlasy mu zplihly a on celý vlastně jako kdyby ztratil kus své duše.

"A Louisi..."


Louis se ode dveří ještě nadějně otočil - třeba si to rozmyslel?

"Sbalte se, prosím, do hodiny, chci mít ve všem pořádek.

Tupě přikývl a úplně tiše za sebou zavřel dveře. Samantha na něj kývla v otázce. On jen němě zavrtěl hlavou a se svěšenými rameny začal balit všechny své věci do papírových krabic…

*-*-*

Jel domů s pocitem viny a studu. Vztek si u něj v žilách dávno nenechával místo, jen proplouval propršeným dnem a zamokřenými ulicemi, směrem k teplu domova. Nechtěl ani myslet na to, jak Harry bude stresovat a daleko častěji se bude zavírat k sobě do pracovny, aby toho napsal víc. Snad z tohohle důvodu se rozhodl, že to zatím nikomu neřekne.

Najde si novou práci. Lepší, lépe placenou. Určitě to půjde lehce, tahle firma přece nebyla poslední a navíc byla celkem slušná, praxi má… Půjde to snadno.

Takovými podobnými myšlenkami si chlácholil poraněnou duši. Někde hluboko věděl, že tak lehce to nepůjde, a zároveň to, že se mu do práce nechce nastoupit takovou krátkou chvíli po tom, co ho z jedné vyhodili. Ale bylo hezké se na chvíli kolébat v perfektním, zajištěném světě.


Zaparkoval před domem, otočil klíčky v zapalování, zamkl auto a už se ani nesnažil skrýt se před vytrvalým deštěm.
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fairy, the lover of blood, curly and emily, nah Fairy, the lover of blood, curly and emily, nah | 15. dubna 2014 v 19:33 | Reagovat

Uz nevim, co psat, nechci se opakovat, tak budu dneska originalni.B|
Jestli to bude zase tak dlouho trvat, zabiju te. Svleknu z kuze a tvou krvi napisu dalsi dil klidne sama... S krvi Stylese. <3
Ne, kidding.
Nebo mozna...
Moc se mi to libilo, princezno. Chci dalsi. ^^
Muhahahjaja, jsem desiva.

2 all the monsters are human all the monsters are human | 15. dubna 2014 v 21:45 | Reagovat

už som chcela plakať že nikdy viac neuvidím (neprečítam) novú časť Fairy ale potešila si ma v mojich depresívnych dňoch takže ti ďakujem.

now lets get started with reading aye

3 *R* *R* | 16. dubna 2014 v 18:34 | Reagovat

Další další další

Krásný komentář co?
ok příště se budu snažit víc :)

4 B B | 17. dubna 2014 v 13:54 | Reagovat

Hrozne ma potešila nová časť Fairy, ani nevieš ako mi chýbalo čítanie tejto poviedky. Považujem ju za jednu z tých najnajnajlepších. Neklamem!. Teším sa čo vymyslíš ďalej :)

5 Lucy Lucy | 17. dubna 2014 v 16:53 | Reagovat

Boži.sakra. moc.

6 Moňule Moňule | 18. dubna 2014 v 7:30 | Reagovat

Super super super !!!

7 S. S. | 20. dubna 2014 v 19:49 | Reagovat

Jáááj, finally :33 Best, Best, best!! :3
A příště by mohly nastoupit na scénu holky <3 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama