Vysvětlení a jedna povídka k tomu

18. listopadu 2014 v 18:19 | Nits |  Non-FF
Páni... Uhm, ahoj?
Půl roku, vím to a nebudu se omlouvat - asi mám i trochu pocit, že není za co. Přece jenom, radši psát pro sebe a nemít čtenáře, než psát pro čtenáře a nemít sebe, ne?
Ačkoliv si na nedostatek čtenářů rozhodně stěžovat nemůžu, protože počítadlo ukazuje přes neuvěřitelně božských 21 tisíc.
Varuju vás předem, jestli vás nezajímá můj (poměrně krátký) výkec o uplynulém půl roku, nebo jste si sem přišli přečíst nějaký ten gay sex, tenhle článek rovnou zavřete, protože připojím povídku, která ani není povídkou, ale spíš úvahou. Celkem se mi líbí, není tam pár, není tam nic, ale... Snad to některé zaujme. Nebo možná ne, to už bude na vás. Každopádně, zbytek pod perexem.


Poslední povídka přidána na konci května, poslední Fairy raději nevím kdy. K Fairy se klidně vyjádřím, prostě se bojím, že tu povídku pokazím a začalo mi chodit tolik nádherných zpráv a komentářů (kterých si vážím a jsem za ně vděčná), že jsem prostě couvla, lekla se, že zkazím vaši oblíbenou storku a rozhodla se nepsat. I přesto, že mám každý díl předepsaný, udělanou osnovu a vím, jak to dopadne...
Ale dopíšu ji, jen... Nevím kdy a to mě mrzí.
Co dál? Lítala jsem v náladách a stavech, který doufám, že už nikdy nezažiju (ne, těhotná jsem nebyla), a prvního července přišel tábor. Někteří z vás možná ví, někteří ne, jsem pionýr (ne skaut) a tohle byl můj poslední tábor, kde jsem byla jako dítě, teď už jsem právoplatný instruktor.
No a tam... Se toho hodně dělo. Začala fáze "i looked at him as a friend until i realized i loved him", smíchaná s neskutečnou žárlivostí, kapkami krve, bezesných a probděných nocí a hořkými slzami. Ale stejně to bylo skvělý.
A pár dní po táboře oslava kamarádových narozenin... Víte, rozděluju kamarády na ty školní (spíš "kamarády") a na kamarády z oddílu. Tenhle byl právě z oddílu, bylo nás tam pár, ale bylo to fajn no a od té doby... Od té doby mám přítele. Takže jsem zbylý prázdninový čas věnovala instruktorským zkouškám, jemu a na nic jiného prakticky nebyl prostor. Začala škola a já, s hlavou plnou zamilovanosti neměla potřebu psát.
Nebudu se vymlouvat na to, že mám hodně učení, protože nejsem typ, co se učí hodně.
...co se vůbec učí.
A to nepropadám! Každopádně, čas na psaní si najdu vždycky.
Všimli jste si? Nový layout... A je na něm Harry Potter. Takže to znamená to, že se budu pomalu snažit psát i na HP fandom, i když moje poslední Snarry povídka dopadla katastrofálně a já vím proč - jsem Potter světem tak posedlá a tak fascinovaná, že se tak moc bojím, že to prostě pokazím. A to se asi i odráží v kvalitě povídky.
Ale budu se snažit. Kvůli sobě, kvůli vám. Taky tu mám nějakou slíbenou povídku na Larryho (18+ and I'm not even sorry)... Možná vícedílnou na Snarryho? A kdo ví...
Jestli máte přání na povídku, klidně mi to napište do komentáře, psací nálada se pomalu, ale jistě vrací a dost možná vám i vyhovím...
Tak... Jestli máte nějaké otázky, pište mi je do komentáře, ráda zodpovím. I když jsem si dost jistá, že tu bude maximálně jeden komentář, protože se na mě všichni po tom půl roce vykašlali.
Nedivila bych se.
Tak jo, hodím vám sem tu povídku, třeba někomu přijde k chuti, třeba ne.
Uvidíme se brzy! <3

Úvaha vesničana v Brně



Vždycky, když nastoupím do šaliny, mám pocit, že na mně všichni poznaj, že nejsem Brňák.
Možná to bude i tím, že snad jako jedinej člověk tam hned běžím označkovat kus papíru za pětadvacet korun. Jiní jsou zdejší a maj šalinkartu, znáte to. Nebo aspoň nemaj strach z revizorů.

Dokonce, i když stojím vedle okna a neposadím se, ačkoliv půl metru ode mě je volná sedačka, mám pocit, že si mě měří pohledem. Potom vždycky přemýšlím, jestli mi třeba nekouká sláma z bot.

Nebo tak.

Nakonec jen v duchu pokrčím rameny a nasadím si sluchátka. Teda jen pokud jedu na Hlavák nebo na zastávku, kde už jsem minimálně jednou byla. Jinak mám až panickou hrůzu, že výstupní stanici přejedu a zůstanu bloudit někde mezi Černými poli a Líšní. A pak mě možná nezachrání ani pozdější rozjezdy.

Nakonec, když vystoupím, mám chuť se všech zeptat, jestli už jsem teda jako správnej měšťák. Vždyť jsem přece přijela šalinou! Myslím, že to ale nikoho nezajímá. A nezajímalo by, ani kdybych důležitě oznámila, že před půl rokem jsem ještě měla strach jen nasednout do jakýhokoliv prostředku městské hromadné dopravy, natož na konečnou dojet sama.

Tak mi zase nezbývá nic jinýho, než jen pokrčit rameny a rozhlédnout se.

Brno je tak krásný.

Krásnější, když nad ním pláče obloha a nejkrásnější, když se k tomu ještě stmívá. Obchodní domy svítí, lidi vytahují deštníky a pospíchají. Je to tu tak velký. Obrovský. Nemusíte zdravit úplně každýho, koho potkáte a hlídat každej pohled ze strachu, že by si někdo mohl všimnout. Protože ty lidi už dost možná nikdy neuvidíte.

Takže jen stojím, kolem projíždí další šaliny a já čekám. Čekám na toho, kdo mě musí vyzvednout na každé zastávce, protože na to, abych došla někam sama bez ztracení se, jsem přece jen ještě příliš velkej vesničan.

"Zvládlas to?" s popichováním se on nebo ona zeptá a obejme mě na přivítanou.

Jen se zakřením a jemně ho bouchnu do ramene.

"Takový krásný šaliny u vás na vesnici nemáte, co?"

Zavrtím hlavou a nechám se vést.

"Na té dálnici před Letmem mě málem zajela dvojka," prohodím.

"Dálnici? Ty všemu říkáš dálnice," upozorní mě. Pokrčím rameny a dál si stojím za svým. U nás je vrchol komunikace chodník, natož široká silnice s kolejema.

"Je to tu krásný," podotknu a zadívám se dolů z mostu.

"Normální," opáčí a opře se vedle mě. Chvíli mlčí, potom se zase nervózně postaví na vlastní nohy a pobídne mě: "Pojď, vždyť zmokneme."

"A to vadí?" usměju se. Všechno dole svítí, troubí, spěchá nebo se vleče. To město… dýchá. Padá na něj černý plášť a jemu to nevadí.

Kouzelný.

"Vždyť je to jen město…" zkouší to znovu a táhne mě pryč. Nechávám se, ale nějak zapomenu oponovat. Napadá mě jen, že nikdo si neváží věcí, které má přímo před nosem a bere je jako samozřejmost.

Krása.

A oni jsou na krásu zvyklí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Narci Narci | Web | 18. listopadu 2014 v 18:40 | Reagovat

Já se na tebe nevykašlala! <3
Noční a deštivá města jsou krásná. Zvláště ve chvíli, kdy nevidíš jeho začátek a konec. :-)
A líbila by se mi Snarryovka. Nebo Drarryovka. To je fuk. Ale jen, jestli se na to cítíš.
Layout je krásný :-)
Mám tě ráda.

2 Nits Nits | 18. listopadu 2014 v 18:48 | Reagovat

Awwww!
Že? Taky si to myslím!
Snarryovky mám nachystané čtyři. :( Ale tvým požadavkům asi těžko vyhovím... Zvlášť po tom, co jsme obě četly Klíč.
A Drarryho mám taky ráda, tak... možná, když bude nápad!
Taky se mi moc líbí!
I já tebe. <3

3 Mariella Mariella | Web | 18. listopadu 2014 v 22:07 | Reagovat

Jak bych se na tebe mohla vykašlat?
(Dobře, jsou tu jisté povídky... ale zamilovaným lidem by mělo být zakázáno číst moje povídky.)
A chci od tebe cokoliv na Pottera. A ty víš jakou povídku, co mi slibuješ už přes rok. A chtěla bych něco s tebou napsat, ale bojím se, že bych ti to pokazila.

Mám tě ráda. A chtěla bych tě zase vidět. Klidně i v tom rušném Brně, protože mi dlužíš hřbitov.

4 Nits Nits | Web | 18. listopadu 2014 v 22:40 | Reagovat

[3]: Ty má věrná!
TŘEBA KRUH ŽE. TŘEBA KRUH.
Napíšu... Vždyť víš, že píšu. :3 Vím, je zmíněná v článku, Larry 18+!
Napíšeme spolu něco! Klidně, ráda!

Taky tě mám ráda. A uvidíme se, vždyť víš, že ano, je to osud. :3

5 Mia Mia | 19. listopadu 2014 v 22:56 | Reagovat

za ten polrok som stihla tak 10x prečítať všetko od teba :D. každý den sem chodím a dúfam že niečo pridáš, konečne som sa dočkala! čo sa poviedky alias úvahy týka- veľmi pekné, čo sa tvojich pocitov týka, ja som na tom rovnako :)každopádne dúfam že čo najskôr pridáš hocičo, aj ked Larryho by som moc privítala :D som rada že si späť :))

6 :) :) | 24. listopadu 2014 v 15:49 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zase zpátky. Teď budu moct doufat, že třeba přibude nějaká vánoční Larryovka, protože to já ráda. :D Né, všechny věci od tebe miluju. :'3 Jen se chci zeptat...nefungují mi rubriky One Direction, Original ani Harry Potter, takže je chyba u mě, a nebo to blbne tobě? Díky moc. :')

7 Nits Nits | Web | 25. listopadu 2014 v 21:07 | Reagovat

[5]: Jé, ty jsi hodná... Možná, že i přidám! ^^ děkuji, moc. :)

[6]: A víš ty co? Napíšu ti ji. :) Snad se objeví co nejdřív! A děkuju za upozornění, chyba byla u mě.. vše spraveno! :) a i já díky!

8 :) :) | 27. listopadu 2014 v 19:54 | Reagovat

Ta vánoční larryovka by byla úplně megamocboží. :3 Jsem ráda, že rubriky fungují, jsem nemocná, takže jdu číst všechny tvoje povídky dokola a dokola. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama